ENCI seminář v Maďarsku – jde social cirkus popsat?

Reportáže ze social cirkusového semináře evropského partnerství ENCI v Maďarsku od Terezy Hroníkové a Jiřího Sadily.

Takhle to viděla Tereza:

Minulý týden o 7. – 13. 12.14 proběhl v Budapešti seminář, tentokrát zaměřený na terapeutické aspekty sociálního cirkusu. Organizátory tohoto, spíše teoretického workshopu, byli lidé pohybující se kolem dění sociálního cirkusu v Budapešti. Vše se konalo pod záštitou ENCI network spojující umělce, lektory a příznivce, tohoto skvělého odvětví novodobého cirkusu, z pěti evropských zemí. Celkem se semináře zúčastnilo 10 vybraných zájemců, kteří se během týdnu snažili dosáhnout několika cílů. Společná práce spočívala ve sdílení veškerého doposud získaného know-how z cirkusového prostředí a to jednak z pohledu sociálně a terapeuticky orientovaných profesí, které využívající cirkusové disciplíny při práci s různými cílovými skupinami. Druhý pohled přicházel od zkušených žonglérů a akrobatů.

Program setkání byl dost nabitý. Měli jsme za úkol ujednotit metodiku jak učit žonglování nováčky. Povídali jsme o tom, jaký mohou mít cirkusové „hračky“  terapeutický a  rehabilitační potenciál. Vše probíhalo formou brainstormingu a vycházelo z praxe. U některých to znamenalo čerpat z dlouholetých zkušeností, nebo třeba z prvotní praktické zkušenosti hry s míčky, poikami, diabolem, flower sticky, talíři atd…

Prozkoumali jsme možnosti a přirozený potenciál našeho těla při vzdušné akrobacii a balančních cvičeních. Velkou zkušeností byla například lekce vedená skvělou lektorkou Rikou z Cirkusu in Beweging, jejíž profesní záběr zahrnuje práci s dětmi, rodinami i různorodými skupinami.

V průběhu workshopu nechyběly i návštěvy v psychiatrické léčebně pro děti, nebo romské komunity, kde umělci Maďarského cirkusu Zsínhás pravidelně pracují se skupinkami dětí různého věku. Rozměr setkání byl dovršen prezentací vědecké práce, která se týkala výzkumu, jak žonglovaní pomáhá dětem s dyslexií při zlepšování studijních výsledků.

Nejdůležitější pravdou o novodobém cirkusu je fakt, že všem nám jde hlavně o dobrý pocit z aktivit, které nás baví. Zábava s lidmi, kteří se zajímají o aktivity sociální cirkusu jednoznačně zaručena a je velkou motivací.

Pokud ještě stále většina lidí mezi námi netuší, že cirkus léčí, pak možná právě kvůli tomu se tento seminář uskutečnil. Je tedy jen otázkou budoucnosti, kdy budou i cirkusové disciplíny považovány za pedagogický nástroj při výuce, nebo častěji využívány při formální, i neformální výchově.

 

A druhá reportáž od Jirky:

Tak jsem zpátky doma… po týdenním, povětšinou teoretickém programu, tohoto mezinárodního semináře – setkání – v maďarské předvánoční Budapešti.

Cesta autobusem Student Agency ubíhala rychleji, než by se zdálo. Tam v očekávání i zpět s hlavou plnou myšlenek a dojmů.

Skvělé bylo i ubytování – hostel Wombat v centru předvánoční metropole, plný mladých lidí různých kultur a založení. Příjemné „studentské“ ubytování, pohodová hudba a mnoho prostoru k povídání, sdílení zkušeností nebo dokonce společnému vaření maďarského guláše…

Na programu, který jsme trávili většinou v prostředí univerzity (www.barczihok.elte.hu) bylo postupné rozkrývání a vědomé uchopování kvalit „social cirkus“ – od obecných rovin (např. „complexity of social circus“) až po konkrétní metody, postupy či možnosti využití jednotlivých cirkusových pomůcek. Povětšinou jsme pracovali v menších skupinkách, které účastníci vytvořili podle zájmu či osobních zkušeností, formou povídání a záznamu na papír. Následovala prezentace celé skupině, dotazy, debata a doplnění zkušeností ostatních. Dojem na nás udělala například zkušenost jedné lektorky z Belgie, která uplatňuje social circus aktivity i při práci s dospělými ve věznicích. Mluvila o tom, jak se jeden „všemi uznávaný kápo“ dlouhou dobu nechtěl účastnit aktivity „skok důvěry“, kdy člověk skočí pozadu lidem stojícím ve dvou řadách naproti sobě do náručí. Po několika měsících se odhodlal – a když pak skočil, odešel stranou a rozplakal se. Všem potom poděkoval, protože to bylo v jeho životě prý poprvé, kdy mohl někomu svěřit takovou důvěru a oni ho „vážně podrželi – chytli“. Člověk, který celý život „manipuloval“ druhé…

Třikrát nás hostitelé ze zdejší organizace Hungarian juggling association vzali také „do terénu“. Poprvé na jedno z pravidelných setkání s pacienty psychiatrické léčebny, podruhé do místní „žonglérské klubovny“ a potřetí za skupinou romských náctiletých, se kterými již delší dobu pravidelně pracují. Vše zajímavé, diskuzi navozující, zkušenost si odnášející. Nadchlo mne, jak bezprostřední umí být pubertální mládež při společných SC hrách a akrobacii a jak se chtěli učit novým trikům např. s diabolem. Nechyběly ani ranní rozehřívačky, plánování odpoledního a večerního programu a závěrečné hodnocení, reflexe a loučení.

Parádní skupina patnácti zajímavých účastníků. Jak jinak – žongléři, cirkusáci, akrobaté, pečovatelé … prostě lidé využívající společný jazyk – social cirkusu. Lidé z organizací s tradicí přes 20 let (Belgie, Anglie) i lidé, co teprve začínají. To vše v agličtině, španělštině, cirkusáčtině…

Velmi úžasné bylo setkání s dr. Evou Gyarmathy, která se vědecky zabývá působením žonglování na lidi s různými omezeními (dyslexie, poruchy učení, atd.) Více na: www.literacyportal.eu. Oslovilo mne její živý exaktní přístup a také užití pojmu „žonglování jako pohybová meditace“. Více takových „vědců“ na oficiální půdě univerzit…

Přínos v několika rovinách: kontakty – síť se rozšiřuje, možnosti a příležitosti se znásobují, materiály vzniklé spoluprácí a výměnou názorů a zkušeností – použitelné pro další výzkum a možnost rozvíjení výuky social circus aktivit přímo pro studenty zdejší univerzity, nabyté zkušenosti – tipy a postřehy účastníků…

 

Až když se člověk vrátí domů, zjišťuje, jaký ho tam čeká poklad.

…díky…

Za Fair Play Fryšták, Jirka S.

 

 

 

Publikováno: 17.12.2014