Dalším z letošních rezidentů CIRQUEONU byl soubor Compagnie des pieds perchés, který na říjen 2016 připravuje premiéru inscenace En Sourdine / Mute. V inscenaci vystoupí obě členky souboru – Stéphanie N’Duhirahe a Morgane Widmer –, které se ve svých inscenacích technicky opírají zejména o závěsnou akrobacii na laně. Soubor, který působí v České republice, ve Švýcarsku a ve Francii už má na repertoáru inscenace Foutaise a Le poids du vide. Témata jeho nového inscenačního projektu jsou šílenství a normálnost. Artistky na této inscenaci režijně spolupracují s tanečnicí a performerkou Minh Hieu Nguyen, dramaturgickou supervizi zaštiťuje Vít Neznal. O projektu se s oběma artistkami bavila Veronika Štefanová.
Ve vaší nové inscenaci kladete důraz na její scénografické provedení. Jakým způsobem si scénický prostor přizpůsobujete?
Morgane Widmer: Na vizuální stránce jsme spolupracovali se Cécile N’Duhirahe, což je Stéphaniina sestra. Vymyslely jsme, že tentokrát na jevišti použijeme dva druhy materiálu. Tím prvním jsou lana a provazy, které v našich inscenacích používáme pravidelně, tím druhým je plast. To jsou dva typy materiálů velmi odlišné povahy; provazy jsou pevné a tuhé, zatímco plastové pytle a plachty jsou lehké a poletují vzduchem. My tuto jejich odlišnost bereme do hry a konfrontujeme s naším tématem.
Jak byste popsali tento výzkum vztahu pohybu a materiálu?
Stéphanie N’Duhirahe: Co se týče dramaturgie a řekněme obsahu a významu jednotlivých situací, spolupracujeme s Vítem Neznalem. Společně vytváříme strukturu jednotlivých výstupů, aby byly pro diváka dostatečně srozumitelné a sdělné.
Morgane Widmer: Při práci na En Sourdine / Mute vycházíme především z výtvarného pojetí inscenace. Jednotlivá představení budou rozdělena na čtyři části, přičemž v každé z těchto částí budeme používat jiné dekorace. Jelikož se v inscenaci tematicky zabýváme psychologií člověka, tedy extrémními polohami lidské psychiky, jako je šílenost a normálnost, Stéphanie konzultovala toto téma s jedním psychologem ve Švýcarsku. Zjišťovala, jaké jsou projevy různých poruch lidské psychiky. Společně s Vítem Neznalem jsme všechny tyto naše poznatky analyzovali a vybírali, co by bylo možné fyzicky ztvárnit v rámci inscenace.
Na formální podobě inscenace spolupracujete s tanečnicí Minh Hieu Nguyen. V čem nacházíte největší přínos této spolupráce?
Morgane Widmer: Na této společné tvůrčí práci je přínosné především to, že Minh Hieu Nguyen kromě toho, že je tanečnice, je také herečka. Já s Morgane hledáme nové způsoby využití akrobacie na laně a Minh Hieu Nguyen nám pomáhá naše pohyby formovat, přetvářet a více přizpůsobovat obsahu jednotlivých situací v inscenaci obsažených.
Dalo by se tedy mluvit o určitém stylu pohybu, který v inscenaci En Sourdine / Mute uvidíme?
Stéphanie N’Duhirahe: Pojmenovat náš styl se mi asi úplně nepodaří, ale můžu prozradit, že akrobacie, kterou společně s Morgane na laně předvádíme, je velmi kontaktní. Naše těla jsou si stále na blízku, protože to významově souvisí. Představujeme rozdvojenou osobnost. Divák si ale nebude nikdy jistý, která z nás bude představovat skutečnou postavu a která tu imaginární. Náš pohyb po prostoru i na laně pak v některých situacích vypadá, jako by jedna druhou odrážela v zrcadle. Na technických postupech tohoto druhu pohybu právě pracujeme.
foto: La Compagnie des pieds perchés
