Reportáž Jakuba Salamona / Dne 28. 10. 2017 se naše desetičlenná skupina milovníků cirkusu vypravila směr Belgie na ST.ART3 v rámci projektu Erasmus+. ST.ART3 se zaměřuje na využití cirkusu a street arts při sociální práci a inkluzi. Týden v Belgii byl primárně zaměřen na teenagery a jejich cirkusové lektory. Projektu se účastnilo přes 40 lidí z Itálie, Belgie, Finska, České republiky, Irska a Kanárských ostrovů. Nejpočetnější skupina celého projektu byla ta z České republiky. Tím pádem jsme byli taktéž skupina s nejvíce zkušenostmi v oblasti cirkusu a myslím, že jsme neudělali ostudu.
První den jsme strávili cestováním na místo, kde se tato akce konala. Bylo to v Jalhay, v malém městečku, které leží v oblasti Valonského regionu a provincie Liege. Bydleli jsme v hostelu jménem Domaine de la Sapinière. Po cestě k cíli se nám stala nemilá věc s dopravou a v autobuse, který nás měl dopravit do Bruselu. V Německu v Bonnu se totiž pokazilo čerpadlo a museli jsme vlakem. Bylo to náročné, ale hned po příjezdu jsme si to vynahradili výbornou večeří a spánkem.
Druhý den ráno odstartoval projekt naplno a my jsme se začali seznamovat se všemi účastníky; hráli jsme seznamovací hry a bavili se. Třetí den ráno se naše čtyřicetičlenná skupina společně rozcvičila a rozdělila na tři skupiny. Tyto tři skupiny postupně měnily svá působiště a to na třech odlišných workshopech: žonglování, akrobacie a klaunerie. Úkolem každého z nás bylo vybrat si jednu z těchto tří aktivit a po zbytek týdne se tomu určitému workshopu naplno věnovat.
Čtvrtý den ráno, opět po společném rozcvičení se všemi účastníky, jsme všichni měli jasno a každý z nás zavítal na svůj workshop. Pět účastníků naší skupiny v čele s Petrou Plachtanski, která tento workshop vedla s finským kolegou Ronim Jernforsem, se přihlásilo na žonglování. Pět dalších účastníků v čele s vedoucím Petrem Bielem Kristjanem Kivilem zase na akrobacii. Ten samý den odpoledne jsme s panem Peterem Ercolanem, který vedl workshop klaunerie, všichni společně nacvičovali vystoupení na flashmob, který se měl odehrávat další den v Bruselu.
Pátý den ráno jsme se z městečka Jalhay přesunuli do města všeho dění Bruselu a šlo se na věc! Flashmob (blesková zábavná akce, při níž se náhle vyskytne vícero lidí v předem určený čas na předem určeném místě) mohl začít. Naše vystoupení zahájil „slow motion fight“ přímo uprostřed náměstí a přidávali se k nám i lidé, kteří s naším projektem neměli nic společného. Bylo to skvělé, po skončení slow motion fight přišla formace Clownchi ,ve které jsme se ve slow motion pohybovali všichni stejně jako celek. Poté následoval náš Cazoo orchestr pod vedením „dirigenta“ Petera Ercolana, a na řadu přišel i nacvičený výstup na píseň Smile, který měl lidem jasně říci, že usmívat se je ten nejlepší lék na všechna každodenní trápení. Při tomhle vystoupení nám lehce kolabovala hudba, ale zvládli jsme to podle slov pana Ercolana na jedničku a měli jsme nějaký čas na porozhlédnutí se po krásném městě Bruselu.
Šestý den jsme opět pracovali na svých vystoupeních ve třech odlišných workshopech, protože den 7 pro nás byl dnem D. Sedmý den ráno jsme měli ještě do večera prostor na trénování, než to vypuklo. Mezinárodní cirkus ST.ART festival mohl začít, první jsme byli my, žongléři se svým vystoupením. Nejdříve jsme žonglovali ve dvojicích, poté přišly na řadu diabola, poiky a tyče a závěrem našeho žonglérského vystoupení bylo kovbojské vystoupení passingu s kuželkami. Po skončení ovací přišli na řadu klauni, kteří rozesmáli obecenstvo tak, až se za břicho popadalo. Následovala akrobacie, ve které účinkovala i naše nejmladší členka Sofia Plachtanski. Po bouřlivých ovacích publika náš mezinárodní cirkusový ST.ART festival skončil.
Osmý a také poslední den všeho dění se naše skupina 40 lidí vypravila ještě na jeden flashmob na trhu v městečku Spa asi půl hodiny cesty od městečka Jalhay. Flashmob probíhal stejně jako v Bruselu, až na dvě věci – zatancovali jsme si společně na písničku od Tiny Turner Proud Mary a také že jsme ještě lidem na trhu ve Spa ukázali naše vystoupení. Po návratu na hostel na oběd už všem bylo jasné, že odjezd domů se blíží a začalo odpoledne plné loučení a slz. Já osobně byl už na druhém projektu Erasmus+. První byl v Itálii na začátku září a z vlastního pohledu můžu říct, že je super poznavat nové lidi z jiných zemí a dělat si kamarády. Jsem moc rád, že jsem tuhle možnost měl a to hned dvakrát.
