Recenze absolventských představení DÓ a Pokoj od Kateřiny Korychové /
DÓ
Lukas Blaha je jedním z členů novocirkusové skupiny Cink Cink Cirk. Jeho disciplínami jsou žonglování a tanec. Absolventská inscenace DÓ byla inspirována japonskou poezií, tématy haiku a rytmem veršů. Ke spolupráci přizval Blaha tanečnici, performerku a členku souboru Holektiv Evu Starou.
Sál Alfréda ve dvoře na začátku představení zahalí lehký kouřový opar, který do konce nepomine. Na jevišti není kromě něj nic. Přichází Blaha s plnou náručí bílých míčku, které začíná s rytmickým „žuchnutím“ rozmísťovat do dlouhé linky napříč scénou.
Tím Blaha rozehrál své žonglérské sólo, při kterém ale většina míčku neopustí zem na víc než pár vteřin a na pár centimetrů. Míčky přeskupoval tímto pozemním žonglováním stále dynamičtěji do různých obrazců a linek, čímž postupně vznikal jakýsi koordinovaný chaos. Do vrcholného soustředění a nejvyšší rychlosti přišel z druhé strany protiklad. Eva Stará svým příchodem na scénu přinesla klid, vyrovnanost a ladnost. Oba tyto proudy energií se následně spojily skrze manipulaci s míčky a tanec.
Bílé míčky se v tanci stávaly překážkou ve chvílích, kdy je žonglér pokládal tanečnici na různé části těla, a ona s nimi byla nucena udržovat balanc. Ale stávaly se i prostředkem manipulace, když se pohyby jednoho z míčků a Evy Staré propojily a ona ho musela v pádech a skocích následovat. Toto spojení dosáhlo vrcholu při nahrazení míčku zatnutou pěstí Evy Staré. Tento „nově stvořený míček“ zapojil Lukas Blaha do svých žonglérských kreací, čímž vytvořil působivé obrazy.
Oba performeři v inscenaci ukázali odlišný herecký výraz, než na jaký jsme zvyklí z jejich stálých souborů. Lukas Blaha, který v souboru Cink Cink Cirk působí místy až nenápadně, ve svém představení DÓ vytvořil obraz performera, který je a chce být vidět. Eva Stará dostala prostor rozvinout svůj taneční projev, který dokázala skvěle propojit s žonglérskými výstupy. Společně dokázali po celou dobu představení udržet lehce napnutou a hravou atmosféru podpořenou skvělým výběrem hudby.
POKOJ
Inscenace Pokoj je absolventská magisterská práce studentky katedry Nonverbálního divadla Veroniky Smolkové. Při této příležitosti vzniklo nové uskupení COLLECTIVE MOMENTUM, složené především z lektorů centra pro nový cirkus CIRQUEON.
Na scéně bylo při vstupu do sálu již rozmístěno několik ramínek – s šaty, saky, tričky, rozvěšených na prádelních šňůrách a visuté hrazdě. Na levé straně jeviště stál dřevěný stůl, ze kterého přetékala hora papírů. V zadní části jeviště vysela šála a pod ní se válela další kupa papírů.
Představení začalo v naprosté tmě. Z horního ochozu jeviště slézala po žebříku Veronika Smolková, zatímco z druhé strany žebříku se objevila druhá osoba, která ji nasvítila velkou baterkou.
V potemnělém sále se z různých koutů jeviště ozýval šepot. Smolková vstoupila do tmy a prohlížela si papíry, ze kterých po chvíli začala číst úryvky. Obsah připomínal text z deníku pubertálního děvčete. Převážně se mluvilo o tloušťce (stížnosti na velký zadek), lenosti, klucích. Šepot postupně zesiloval a postupně se zhmotnil v podobě šedých postav, možná vzpomínek, nebo strachu.
Vyprávění o problémech mladé dívky bylo rozděleno artistickými čísly. Dominovala vzdušná akrobacie, ale objevila se i párová akrobacie a tanec. Jednotlivé výstupy byly provedeny profesionálně, jak se od lektorů svých disciplín dalo očekávat. Všechna sóla byla vizuálně líbivá, podpořena hlasitou hudbou a ostatními performery, kteří svou pozornost vždy obrátili na vystupujícího. Dominovalo sólo na šálách Barbory Bartoňové a závěrečné sólo na hrazdě Veroniky Smolkové.
Dramaturgie inscenace ale nebyla promyšlena do hloubky, obsah vyzníval příliš přímočaře, možná až povrchně. Co začalo jako vyprávění o běžných trápeních dospívající slečny, obalené stereotypy a klišé, tak také skončilo. Konečné „poučení“ z příběhu, že není dobré se bezhlavě přizpůsobovat okolí, vyznívá do prázdna. Nabízí se otázka, zda by nebylo lepší propojit sóla do jednotného celku a seškrtat nebo zcela odstranit mluvené „výplňkové“ části. V této fázi nepůsobí Pokoj jako kompaktní celek.
foto: Kateřina Blahová Bliss
