CIRCUS TRANS FORMATION – Tampere a Brusel

CIRCUS TRANS FORMATION – Tampere a Brusel

 Reportáž Dáši Heiland Trávníkové z Divadla KUFR

V únoru a červnu 2017 proběhla další dvě setkání v rámci čtyřtýdenního tréninku Circus Trans Formation pro lektory nejen social cirkusu, který pořádá Caravan Circus Network.

Ve druhém běhu tohoto tréninku hájíme české barvy Cirqueonu tentokráte my dvě s Pavlou Rožníčkovou z Cirkusu TeTy. Po úvodním podzimně pošmourném týdnu v Belfastu jsme
s očekáváním jely nejprve do mrazivého finského Tampere a následně do letně naladěného Bruselu, abychom se opět setkaly s dalšími zástupci sociálně cirkusových odvětví, nyní již našimi přáteli z celého světa a prohloubily své znalosti a dovednosti v oblasti social cirkusu. Jak již naznačila Pavla ve své reportáži z Belfastu, obsahová náplň jednotlivých seminářů je zajímavá, nicméně místy poněkud rozvláčná, zejména pokud se teoretických bloků týká. Možná k tomu přispívá také fakt, že se sociálně-pedagogicko-performační práci věnujeme obě již poměrně dlouhou dobu a tedy nám připadá zbytečné trávit několik hodin debatou nad tématy jako multikulturalismus či plánování cirkusového kurzu nebo projektu. Věřím však, že pro nováčky
v oboru, kterými někteří naši kolegové na kurzu jsou, jsou tyto informace přínosné a podstatné pro další pochopení komplexní problematiky social cirkusu.

V rámci svého působení na akademické půdě na pomezí sportu a speciální pedagogiky pravidelně pořádám pohybové lekce pro nejrůznější cílové skupiny se speciálními potřebami, včetně seniorů s Parkinsonovou chorobou či dětmi s kombinovaným postižením z brněnského centra Kociánka. Jsem si vědoma, že naše krátkodobé intervence u těchto skupin nerozvinou zásadním způsobem např. koordinaci při žonglování či rovnováhu při pohybových hrách s lanem a pedalem. Na co však působit mohou, je právě sociální oblast. Tedy, že v daný okamžik mohou naši klienti spontánně prožívat radost z pohybu, být sami sebou, společně s námi experimentovat v nejen cirkusových disciplínách a tím na chvíli zapomenout na každodenní starosti spojené s jejich „znevýhodněním“.

Tampere (13. - 17. 2.)

Vedení týdenního semináře ve finské cirkusové škole Sorin Sirkus se ujal zkušený tamní lektor Kalle a absolventka této školy a nyní již také lektorka Kamilla. Představili nám prostory školy s naprosto dokonalým materiálním vybavením, o němž se nám ani nesnilo, a také skvěle fungujícím managementem. Škola nabízí cirkusové kurzy pro různé cílové skupiny (včetně maminek s batolaty) a pořádá několik cirkusových show ročně, kde mohou studenti předvést své umění. Náš seminář byl zaměřen na „Act of teaching“ a prostřednictvím her a různých aktivit jsme se učili, jak efektivně naplánovat lekci či projekt, s přihlédnutím ke specifickým potřebám našich klientů. Za nejcennější část celého semináře však opět považuji sdílení zkušeností v rámci naší skupiny, přičemž některé sdílené krizové situace social cirkusu, tedy např. problémy našich palestinských kolegů, kteří nemohou zrealizovat cirkusovou lekci pro děti, neb nejsou z nábožensko-politických důvodů vpuštěni do města, oproti „zanedbatelným“ problémům dokonale fungujícího Sorin Sirkusu, působily až absurdním dojmem. Závěrečný den byl také okrajově zaměřen na grantovou problematiku a možnosti financování social cirkusových projektů. Je škoda, že této oblasti nebyl věnován větší prostor, neb se domnívám, že právě tento aspekt by mohl naše social cirkusové působení posunout významným směrem dopředu.

Kromě vzdělávací části semináře nám naši finští kolegové umožnili poznat také finskou kulturu a zejména finskou zimu, přičemž bruslení na jezeře s následnou saunou a bílou sněhovou pokrývkou všude kolem, bylo zejména pro naše karibské kolegy z Guadalupe nezapomenutelným zážitkem.

Brusel (5. - 9. 6.)

Na třetí pokračování kurzu Circus Trans Formation s tématem „Management/Steering of Teaching“, tentokráte v bruselské L‘Ecole de Cirque, jsem, přiznám se, odjížděla s lehkými obavami, zda bude vynaložený čas zúročen novými dovednostmi, které by pro mne byly opravdu přínosné do praxe. Musím však přiznat, že pod vedením nizozemského lektora Stevena Desanghere, s  jemu vlastním pedagogickým „hippie“ stylem, jak jej sám pojmenoval, se mé obavy rychle rozplynuly. Ač pro nás s Pavlou byly některé poznatky již opakováním, Stevenovy pedagogické metody a hledání nových souvislostí nás vskutku oslovily. V průběhu týdne jsme se zabývali mj. otázkami, jak mohou potřeby našich klientů, správně zvolená forma feedbacku, prožitek „flow“ či systém odměňování a pochval ovlivnit celou naši cirkusovou lekci či projekt. Steven má mnoho zkušeností s cirkusovými projekty po celé Evropě, včetně intervence u romské komunity v Košicích, na níž během semináře často odkazoval. Kromě skvěle připraveného semináře nám také doporučil zajímavou literaturu, odkazy a zdroje.

Neodpustím si závěrem nezmínit jeden z nich, Boltonovu knihu „Why Circus Works“, kde je na jednoduchém principu lidské ruky znázorněno pět+jedna zásadních elementů, díky nimž je cirkusová pedagogika efektivnější než ostatní metody. (Více zde.)

Během společných gastronomicky pestrých obědů v muslimské čtvrti Molenbeek, v níž se cirkusová škola nachází a také u závěrečné večeře a typického bruselského višňového piva jsme se s Pavlou shodly, že nově načerpané poznatky musíme co nejdříve vyzkoušet v našich nejen cirkusových lekcích.

Nyní se již těšíme na závěrečný blok tréninku ve francouzské Le Plus Petit Cirque du Monde v Bagneux u Paříže (09/2017), o němž vás samozřejmě budeme informovat!

Ať žije social cirkus aneb žonglujeme a visíme pro dobrou věc!

Dáša Heiland Trávníková

Divadlo KUFR a Fakulta sportovních studií MU v Brně

 

Publikováno: 10.08.2017