CO JE NOVÝ CIRKUS?

Nový cirkus je druh živého umění, který se začal formovat ve Francii na začátku 70. let 20. století. Dalšími destinacemi, ve kterých se na přelomu 70. a 80. let vyvíjely další specifické podoby nového cirkusu, jsou Kanada a Austrálie, v Evropě pak od 90. let Skandinávie. Nedílnou součástí nového cirkusu jsou disciplíny jako je ekvilibristika, artistika, akrobacie nebo žonglování. Umělecký charakter nového cirkusu se zakládá na mísení jednotlivých uměleckých druhů – cirkus, tanec, hudba, divadlo, výtvarné umění či multimedia.

Začalo to ve Francii

Vznik nového cirkusu provází proměnlivost vztahu cirkusu a divadla. V první etapě, počátkem 70. let 20. století ve Francii, to byli divadelníci, pouliční umělci a hudebníci, kteří do svých inscenací angažovali cirkusové artisty, a vytvořili tak místo pro cirkusové disciplíny. Později už to byli i cirkusoví artisté, kteří začali vzhlížet k divadlu, tanci a živé hudbě a ve své tvorbě obsáhli divadelní a cirkusový princip zároveň. Na práci současných novocirkusových artistů je patrné, že skrze své trénované tělo hledají cestu zpět k divadelnímu vnímání a porozumění tématu a myšlence, podobně jako se dříve divadelníci snažili porozumět metaforickému jazyku obsaženému v cirkusovém pohybu.

V roce 1972 založili Annie Fratellini a Pierre Étaix cirkusovou školu École nationale des arts du cirque Annie Fratellini. Annie Fratellini byla přesvědčena, že nový druh umění se může rozvíjet a následně zachovat jen pomocí školy. O dva roky později, v roce 1974, založila herečka Silvia Monfort společně s cirkusovým principálem Alexisem Grüssem cirkusovou školu École au Carré, čímž chtěla dokázat, že i cirkus stojí na úrovni divadla, tance nebo hudby a jako umělecký obor si zaslouží profesionální vzdělávání. Díky školám se cirkusová umění dostala do povědomí veřejnosti i státní kulturní správy.

Základem procesu institucionalizace a uzákonění cirkusu jakožto uměleckého druhu nestačilo mít velké a úspěšné soubory, ale bylo potřeba ustanovit profesionální a státem podporované cirkusové vzdělávání. Proto už v roce 1985 inauguroval francouzský ministr kultury Jack Lang národní cirkusovou školu École supérieure des arts du cirque (ENSAC), jež je dosud součástí Centre nationale des arts du cirque (CNAC).

Nový cirkus jako svébytný druh

Vznik a existence organizací a státních i nezávislých struktur pomáhají udržet a zlepšit stav cirkusových umění v zemi. Zásadním krokem k osamostatnění cirkusu jakožto svébytného žánru bylo legislativní zařazení cirkusu pod ministerstvo kultury, školství a komunikace a zákonné uznání artistiky a drezury jako uměleckého povolání. Stejně zásadní jsou i mezinárodní projekty a soutěže, jejichž cílem je pomáhat mladým a začínajícím profesionálům. Mezi takové patří platforma pro podporu inovativních projektů Jeunes Talents Cirque dʼEurope – Circus Next a v kontextu tradičního i nového cirkusu je velmi populární soutěž Festival Mondial du Cirque de Demain.

Důležitou roli v rozvoji nového cirkusu hrají také profesionální školy. V zahraničí jsou uznávány například DOCH neboli Dans och Cirkushögskolan ve Švédsku, Akademiet For Utaemmet Kreativitet – Academy for Modern Circus v Dánsku, Ecole nationale de cirque Montréal v Kanadě, ESAC neboli Ecole supérieure des arts du cirque v Belgii, NICA – National Institute of Circus Arts v Austrálii a další.

 

La Putyka: Batacchio, foto Tomáš Třeštík

CO JE NOVÝ CIRKUS?