Rychle než to zapomenu… CTF 4 – Week 2 v École de Cirque de Bruxelles byl skvělý. Soudě alespoň podle toho, že i po týdnu mě drží optimistická nálada a imaginace naplno vykresluje další a další social cirkusové projekty skvěle zacílené na konkrétní skupiny díky precizní specifikaci cílů. Druhý ze čtyřdílného cyklu vzdělávání social cirkusových lektorů měl ústřední téma The Act of Teaching. A měli jsme věru možnost ochutnat hned několik pedagogických přístupů.
Týden volně navazoval na předešlé setkání v Berlíně, kde jsme prozkoumali kulturní odlišnosti, které jsou v naší mnohonárodnostní lektorské skupině takřka hmatatelné. Přes několik měsíců dlouhou pauzu se udržela část společného náboje a kolektiv byl vřelý, přijímající, otevřený a spolupracující. Navíc s důrazem na vzájemný respekt k odlišnostem, spíše však s tendencí akcentovat prvky společné. Pohled na proměny této skupiny je pro mě zřejmě nejzajímavějším předmětem zájmu.
Proměnou prošla i naše česká výprava – místo Katky Klusákové jel tentokrát v pozici pozorovatele Adam Jarchovský a od prvního dne byl velmi platným průvodcem nejen po Bruselu, který již znal, ale také po pestré paletě belgických piv. Byli jsme tedy s Matějem Berkou v dobrých rukou a mohli jsme se plně oddávat studiu a včleňování do skupiny.
Bruselská škola nás přivítala skvěle připravená – přehledná mapka a instrukce, program plánovaný s profesionální přesností, občerstvení pro lektory i vřelá objetí. Uvítací ice-breakery se Suzon nás rozproudily a přivítaly v Belgii. Hned nato jsme se vrhli přímo do nitra filozofického přemítání o celistvosti učebního procesu, ve kterém nám Valentin, žonglér a filozof učící na místní univerzitě, zprostředkoval základní pojmový aparát pro hegelovsky dialektické myšlení a dal nám okusit slast filozofické pře, kdy hledáte ty nejsilnější argumenty pro svá tvrzení.
Start byl tedy ostrý. Až kolem oběda jsme měli možnost vychutnat si útulnost cirkusové haly s prosklenou stěnou. Také výlet pro jídlo se ukázal jako velmi pikantní díky arabskému sortimentu okolních obchodů. Bageta však byla pravá belgická i s hranolkama.
Kde se to nacházíme jsme se přesněji dozvěděli až po obědě při prezentaci o místní čtvrti Molenbeek, na jejímž okraji škola stojí. Během divokých průmyslových let od poloviny 19. století se několikrát naplnila a opět vylidnila námezdními dělníky. Aktuálně je obývána často přistěhovalci z arabských zemí a některé nitky mezinárodního terorismu vedou až sem. I proto ve čtvrti probíhají social cirkusové projekty jako chůze po laně přes říční kanál. Cirkusová škola tu působí už 40 let a je pevnou součástí místního kulturního života. Stará se také o vzdělávání cirkusových pedagogů, kteří mohou absolvovat jednoletý kurz. A právě tito se nám postarali o zábavu první večer, když si připravili kvíz, který pokládali za veselý a rovnou nás uvedli do skvělé bruselské hospody s předlouhým pivním lístkem.
Druhý den se v nastoleném tempu pokračovalo. Steven, další z belgických lektorů, nás svým nenuceným a zážitkovým stylem provedl poznáváním stylů hodnocení a evaluace či přímo měření učitelských postupů. Během pouhého dopoledne dokázal inspirovat k hravosti v práci se skupinou. Hodně práce v menších skupinkách, hodně reflektování. Odpoledne jsme vyplnili dokumentem o místním cirkusovém kurzu pro klienty s Downovým syndromem a krátké besedě s některými z nich. Večer byl ponechán nestrukturovaný pro výměnu her a volný trénink. Bylo opět velmi povzbuzující okusit ten pocit společné hry s lidmi, o kterých toho mnoho nevím, přesto je v jejich přítomnosti tak bezpečno a příjemně. A těch krajových variací oblíbených her, které se mísí mezi cirkusy, ale přicházejí také z různých směrů!
Třetí kritický den převzala otěže vzdělávání Isabel, velmi vitální pozitivně naladěná cirkusová učitelka s mnohaletou zkušeností. Vzala si za své přimět nás přemýšlet o cílech naší cirkusové práce a jak jich dosahovat. Zatím v teoretické rovině. Jak osvěžující bylo naopak ryze praktické odpoledne s belgickými Klauny bez hranic. Kromě veselých her jsme okusili trochu z klaunského řemesla. Zaměřili jsme se na zvyšování sociálního statutu publika. Ukazovali jsme si, jak kouzelně změní atmosféru, když necháte publikum ovládat situaci, nebo když působí lepší, chytřejší a šikovnější, než samotný klaun. Ve válečných zónách je to pocit k nezaplacení.
Čtvrtek se nesl opět v duchu plánování, tentokrát více s důrazem na konkretizaci pomocí dekonstrukce, která nám pomáhá složité problémy rozložit na ty menší, dosažitelnější a to jak v pedagogice, tak při žonglování. Isabel předvedla to nejlepší, co mohla. Zapamatovala si jména nás všech, popsala flipchart a všude byla spousta lepících lístečků.
Nicolas, náš páteční lektor, měl podstatně odlišný projev. Docházelo k drobným nedorozuměním, která ve skupině otevřela otázku srozumitelnosti jazyka a stylu vedení skupiny. Frustrace skupiny kulminovala ve chvíli, kdy se nám společně nepodařilo překonat imaginární překážku. Jen tato technika si žádala hlubokou reflexi a mohla se stát skvělým příkladem, jak mocně mohou různé hry měnit dynamiku skupiny. To se bohužel nestalo. Debata byla špatně moderovaná, a tak místo vysvětlení a poučení ze zážitku se jen prohlubovala rozladěnost. Zazněla alespoň pojmenování fází skupiny jako Forming, Storming, Norming a Performing. Zarámovali jsme si tedy proběhlé děje jako bouřlivé období.
Za týden jsme se zase lépe poznali a sblížili. Prvotní masky se mění a přibývají nová značkování. Sympatie se prohlubují a síla skupiny opět roste, neboť se skládá ze schopných a otevřených lidí, kteří se navzájem podporují. A teď navíc dostali zprostředkováno to nejlepší, co se o cirkuse ví v Bruselu.
Jsem rád, že mohu být zapojen do tohoto projektu a zjišťovat, kolik se toho dá ještě o tomhle magickém cirkusovém světě zjistit.
Vojtěch Holický
