Výlet za cirkusem na sever

Nejspíš z nadšení a přemíry entuziasmu jsem se letos v létě rozhodla dobrovolně (a to ve všech významech tohoto slova) vyrazit poznávat nový cirkus na sever. Ze Skandinávie nakonec vyšlo nejlépe hlavní město Norska a to především díky nabídce, kterou jsem při zjišťování informací pro web Cirqueonu objevila. V Oslu se totiž každoročně koná část festivalu The Circus Village – putovní festival norského organizace Circus Xanti, který je od roku 2007 prvním krokem v intenzivní práci pro podporu a rozvoj nového cirkusu v Norsku (na rozdíl od ostatních severských zemí, kde jak známo má současný cirkus velmi dobré zázemí a silnou síť spolupracovníků). Smyslem festivalu je tedy především putovní prezentace současné tvorby cirkusových umělců ze zahraničí. Festival během 3 letních měsíců objel 3 různá města (letos: Sarpsborg, Sandvika, Oslo), vždy s obměněným programem, ale stejným týmem organizátorů, kteří si do každého města berou na pomoc nadšené dobrovolníky z řad místních i přespolních.

Má zkušenost z Osla mě nadchla v mnoha věcech, především však ve fungování poměrně malého festivalu v doslova rodinném prostředí. Festivalová šapita ( jedno větší, cca pro 300 diváků a jedno malinkaté, pro 50 diváků) a maringotky se postavili do malého parku nedaleko centra a denní provoz jsme obstarávali bez výjimky všichni. Tedy jak vedení festivalu, účinkující, dobrovolníci z ciziny (ČR, Srbsko, Holandsko), i místní nadšenci, kteří se seznámili s festivalem v minulých letech. Dohromady tedy cca 20 lidí, kteří se každý den ráno sešli při snídani, rozdělili si úkoly, vyřešili případné nesrovnalosti a vesele se vydali vstříc svým povinnostem. Ačkoliv to zpětně zní téměř idealisticky, nálada v „týmu“ byla těmito schůzkami a společnou dělbou práce velmi ovlivněná. Úkoly, které se týkaly nás, „dobrovolníků ze světa“, se většinou točily kolem provozu malé bio-kavárny, úklidu, prodeje lístků, propagace festivalu v okolí a dalších drobných věcí, tudíž jsme nebyli nikterak vyřazeni z kolektivu pro svou neznalost prostředí, jazyka atd. Nehledě na to, že atmosféra festivalu byla více než mezinárodní a společným jazykem nám všem byla samozřejmě angličtina.

Samotný program festivalu byl rozdělen do dvou linií_hlavní program byl sestaven ze známějších profesionálních souborů a umělců (finští Cirkus Aikamoinen, Karl Stets, Tumble Circus z Irska), druhá část programu se nazývá open call (výběr umělců na základě jejich přihlášení do veřejné výzvy o účast na festivale), kde byli organizátory vybráni ne příliš známí, ale leckdy zajímaví mladí umělci a skupiny (Španělsko, Venezuela, Litva..).

Výsledná divácká návštěvnost za 10 dní plného fungování festivalu se jednoznačně podepsala na ne příliš promyšlené propagaci a možná i na nedůvěře Norů ve stále narůstající fenomén nového cirkusu. Bylo však znát, že i koncept festivalu a jeho cíle se neustále vyvíjí a proměňují k lepšímu a že Circus Xanti rozhodně nehodlá končit se šířením infekce nazvanou nový cirkus!

Lucie Špačková

 

 

Publikováno: 27.9.2012