V areálu koupaliště Petynka se 21., 22. a 23. září představil českému publiku italský soubor MagdaClan. V režii Roberta Magra a se supervizí Petra Formana vznikla inscenace Era – solo pour un clown (Era – sólo pro jednoho klauna).
MagdaClan jde tak trochu proti proudu. Jeho členové, spolužáci z cirkusové školy Scuola di Circo Flic v Turíně, v současné době žijící a tvořící v Belgii, se nespokojují pouze s tím, aby ve svých inscenacích ukázali jen disciplíny, jež se za dlouhá léta tréninku bezchybně naučili. Jsou mladí a hlavu mají plnou otázek, jež sami sobě a především publiku rádi kladou. Jaké jsou vaše vášně? Co jsou podle vás tři nejdůležitější věci v životě? Myslíte si, že peníze dělají člověka šťastným? Nejen tyto otázky dávají divákům houfujícím se před jejich modrým šapitó, ještě než je pustí dovnitř s vysvětlením, že prý chtějí vědět, jací lidé na ně chodí.
Jednotlivá čísla inscenace Era – solo pour un clown spojují příhody kapitána lodi a jeho námořníků. Představení vypráví, co se jim během jejich plavby přihodilo. Samozřejmě nechybí stožáry, kořalka, vlnami rozhoupané lampy ani pevnina v dálce. Jak tvůrci sami předesílají, Era nemá za cíl vyprávět jeden příběh, je spíše scénickou sbírkou básní představovanou prostřednictvím krátkých příhod. A nebyl by to nový cirkus a správný život na moři k tomu, aby ty příhody nebyly pořádně divoké.
Není tak úplně zvykem, aby se na scéně novocirkusových inscenací objevovaly kulisy. Většinou artisté používají svá hbitá těla a spoustu rekvizit. Na scéně Ery je tomu ale jinak. V pozadí scény se krčily domky se střechami tak pevnými, aby se po nich dalo běhat, a se zdmi tak měkkými (látkovými), aby se do domu dalo rychle vklouznout, a uvolnit tak prostor dalšímu artistickému číslu. Vedle těchto důmyslně vymyšlených domů stál ještě jeden objekt – s mnohaúhelníkovými okénky a dveřmi ve tvaru obrácené rakve. Ty mají být připomínkou tragické události, jež se odehrála na začátku inscenace a jejíž vyzrazení není žádoucí. Okénka využili artisté během inscenace mnohokrát – ke sledování dění na scéně, kdy jimi pět hlav vykukovalo ven; nebo k hraní na schovávanou s lahví kořalky Opilého námořníka. Ostatní artisté mu ji zabavili a vystrkovali ji postupně z různých oken. Opilý námořník se ji snažil získat zpět. Na pořádné námořnické lodi samozřejmě nechybí ani lano. Na laně své umění předváděla jediná námořnice lodi i souboru Erika Bettin. Svým drobným štíhlým a mrštným tělem vládla nejen provazu, ale později i odvážným skokům a saltům. S pomocí mnoha silných mužských ramen skákala a metala salta přes ostatní artisty. Jednotlivé akrobatické výstupy byly podbarveny jemnou hudbou připomínající islandské melodie, jako například ty od Sígur Rós. Na rozdíl od nich ale autoři původní hudby pro Era – solo pour un clown (Simon Thierrée, Alejandro Petrasso, Loran Delforges, Benjamin Clement) nechali více vyniknout piano, housle a další akustické hudební nástroje. Intimně laděnou inscenaci tento hudební doprovod příznačně dokresloval.
Do světa stožárů a ranních mlh umělci zatáhli i jednu z divaček. Na pohádkovou loď se dostala i civilizace symbolizovaná kolečkovým kancelářským křeslem, na němž přijel zmatený „IŤák“ s brejličkami, který začal divačce pokládat otázky. Přitom si mistrně přehazoval notebook a zapisoval divaččiny odpovědi. Zřejmě ne náhodou si z publika vybral tu, jejíž odpovědi už znal z interview před začátkem představení. Proto věděl, že diváky zaručeně rozveselí. A pokud náhodou některým odpovědím chyběla dostatečná dávka vtipu, dorovnal misku vah svým zběsilým zápisem do notebooku a mimikou Jacka Sparowa, komické postavičky amerického filmového hitu Piráti z Karibiku. Poté se k dotazujícímu přidali i ostatní členové posádky, provedli divačku svým pohádkovým světem, aby ji pak mohli usadit zpět do hlediště. Celý rozhovor se vedl v angličtině, v inscenaci se ale objevila i čeština – herci krátkými poznámkami v češtině publikum příjemně překvapili.
K vrcholům večera patřil výstup Opilého námořníka na jednokolce. Své číslo zahájil rychlou jízdou v těsné blízkosti diváků. Opilost hrál přesvědčivě, a proto bylo těžké uvěřit, že by se během jízdy na kole udržel. Jízdu na jednokolce ale zvládal Giorgio Bertolotti tak bravurně, že nejenže u balancování pil z lahve, ale navíc předváděl, kolika způsoby na ní lze jezdit. Nejen s pomocí šlapek, ale i bez nich – jeho tenisky hbitě klouzaly dopředu i dozadu po nafouknuté duši jednokolky. Opilého námořníka objevili jeho kumpáni přicházející na velkých kovových žebřících, z nichž stavěli cestu kapitánovi. Ten se po žebřících procházel, lezl, dělal na nich výmyky, klouzal se po nich jako po klouzačce dolů a seskakoval z nich saltem.
Dalším opravdu skvostným a originálním výstupem byla akrobacie na balanční kouli Alessandra Maidy. Číslo začalo velmi poeticky, na scéně plné uměle vytvořené mlhy mával kapitán lodi akrobatovi, který odkutálející se na kouli připomínal trosečníka odplouvajícího na širé moře. Alessandro se po chvíli na bílé kouli napřímil, válel po ní sudy, běhal na ní podél manéže těsně kolem první řady a v závěru se ze sedu vytočil piruetou až do stoje.
Svůj názor na peníze a štěstí s nimi spojené dali artisté jasně najevo v čísle, v němž se ze stropu snášely bankovky – nejprve pár českých a poté spousta dolarových. Tvůrci inscenace si touto scénou utahují z těch, kteří peníze chamtivě berou ostatním, a z těch, co jsou jimi slepě posedlí. Hloupost tohoto chování naprosto přesně vystihli tím, že bankovky za věrného kvokání slepic, s jejich charakteristickými trhavými pohyby hlavou, očí i jednou zvednutou pařátou, vytrvale několik minut sezobávali. I samotným pojmenováním inscenace Era dávají v MagdaClan najevo, že rádi hledají skryté významy a jejich hloubku. Era má v italštině hned tři významy. Je to tvar imperfekta slovesa být třetí osoby jednotného čísla (egli era = bylo), dále historická „éra“ i řecká (H)Éra. Ve všech případech se význam slova váže k minulosti, k momentu, který se zapsal do dějin.
Do dějin se snad zapíší i tvůrci Era – solo pour un clown. Zdatní akrobaté a vynikající herci, kteří se rádi ptají a chtějí prostřednictvím nového cirkusu vytahovat napovrch i neduhy společnosti.
A co jsou vaše tři nejdůležitější věci v životě?
Kateřina Vlčková
Autorka je studentkou Divadelní vědy na FF UK v Praze, článek vznikl v rámci edukačního projektu Cirqueonu: Jak psát o novém cirkuse, který je určený pro budoucí publicisty.
MagdaClan – Era (Solo pour un clown): režie Roberto Magro, umělecký poradc Petr Forman, účinkují Alessandro Maida, Giorgio Bertolotti, Erika Bettin , Daniele Sorisi, Giulio Lanfranco, Davide De Bardi, Roberto Magro, hudba Simon Thierrée, Alejandro Petrasso, Loran Delforges, Benjamin Clement, scéna a kostýmy Lucie Lizen, světelný design: Joris De Bolle
Psáno z české premiéry 21. 9. 2012 v areálu Petynka v Praze.
foto: MagdaClan
