CIRQUEON NA LANECH

Před mnoha lety se v bruselské škole École de Cirque de Bruxelles zrodila láska. A to láska k funambulismu (chůzi po ocelovém laně s balanční tyčí). O pár let později díky mezicirkusovým přátelstvím vzniknul odvážný nápad. V roce 2020 se irské město Galway stane evropským městem kultury. Proč nevyužít nádhernou aktivitu spojující fyzický a psychický balanc a nepoužít funambulismus pro nějakou obrovskou nevídanou akci při této příležitosti? A tak se zrodil projekt Wires Crossed Galway 2020.
V srpnu roku 2020 se v Galway bude bez přestávky 2020 minut (něco přes 33 hodin) přecházet po lanech přes místní řeku a její deltu do moře. Na to ale bude třeba mnoha a mnoha (a mnoha) funambulistů. Kde je vzít? Jen díky mezinárodním projektům na školení nových lektorů této disciplíny a jejímu šíření do dalších zemí a mezi další zájemce.

A tak se díky Báře Adolfové, která se překvapivě vyskytuje vždycky tam, kde se začíná něco zajímavého dít, CIRQUEON stal partnerem pro druhou vlnu projektu výuky nových lektorů funambulismu. Společně s berlínským Cabuwazi, bruselskou École de Cirque de Bruxelles a švédským Circus Cirkör jsme se poprvé sešli v Praze na Vyšehradě, pod křídly a zázemím Starého Purkrabství. Celým týdnem nás velice citlivě provázel jeden z hlavních lektorů a vývojářů projektu Bruno Frenette (společně s funambulním guru Dennisem Josselinem a ředitelem bruselské cirkusové školy Vincentem Wautersem vytvořili a stále vylepšují metodologii, program, materiály, filosofii a duši projektu Wires Crossed). Během jednoho týdne se nás 12 účastníků učilo základy funline (funambulismus za použití slack-line místo ocelových lan – mnohem jednodušší set-up a dostupnější finančně i materiálně). Vstřebávali jsme metodologii chůze po laně a práce s balanční tyčí, navzájem se inspirovali různými učebními principy a kreativními nápady, zkoušeli všemožné druhy přípravy, upevnění, kontroly materiálu, počítali zatížení, tahy, tlaky, hmotnosti a síly, vázali jsme uzly a učili se názvy anglicky, francouzsky, ale někdy i česky, německy a švédsky.
Zároveň pod pečlivou kontrolou a neustálým osobním, ale respektuplným vedením a poradenstvím, nám nechal Bruno spoustu místa na spolutvorbu programu a našeho tréninku stejně jako na sdílení technik, triků, nápadů či jen tak rozhovorů na cirkusové či osobní úrovni.

Pracovali jsme do výšky 2 m nad zemí a tudíž jediným jištěním je pozornost a balanční tyč. Tou se funambulista může opřít o zem a tak pády nehrozí. Nevypadá to jako veliká výška, ale každý jsme nějaký a tudíž i podtitul projektu „Balance Your Fear“ (vybalancuj svůj strach) se nám krásně proplétalo celým týdnem. Někdo má strach z větší výšky, někdo ze zavázaných očí, někdo z chůze ve 3 lidech jenom s jednou tyčí, někdo z lehání si na záda nebo ze stojky na ramenou na laně… A tak jsme hovořili o traumatu, a co pro nás znamená, a co bychom potřebovali, abychom s ním mohli pracovat. Učili jsme se, kdo co jak prožívá a že vytvořit pocit bezpečí, důvěry, podpory, klidu a soustředění se dá mnoha způsoby a každý potřebujeme něco jiného. Pracovali jsme i s narůstající únavou, parádním sluníčkem i celodenní zimou, deštěm a vlhkýma nohama a kluzkými slack-linami.

Výtečně zorganizovaný a vybalancovaný program, společně s teplým a příjemným zázemím Purkrabství a fantastickým jídlem, nám dovolil se doslova prosmát celotýdenní dřinou a vytvořit krásnou partu úplně rozdílných, ale zároveň velice blízce spojených lidí.
Už teď se na sebe těšíme za pár týdnů v Bruselu na týdnu číslo 2.

Takže díky, čau a dál táhněme za jeden provaz! 😉

Katka, Glynis a Stéphi

Publikováno: 6.5.2019