ÓDA NA CIRKUS IN BEWEGING

Když má naše youth a social cirkusová sekce v CIRQUEONu pocit, že nám věci nevychází tak, jak bychom si přáli, že jediná možnost, jak provozovat cirkus, je oddat se chaosu a že plány, které sezónu po sezóně přesouváme na příští rok, se takhle budou posouvat do nekonečna, odjede jeden z nás na chvíli do vlámského Leuvenu. Tam totiž sídlí Cirkus in Beweging (CIB), youth cirkusová škola fungující už 26. rokem, která svoje mladší sourozence ze všech zemí Evropy vítá s otevřenou náručí, pochopením a ujištěním, že všechno se povede, jen to chce svůj čas.

Tentokrát jsem vyrazila na celých osm dní, které jsem strávila pozorováním lekcí, konzultacemi s lektory i organizačním týmem a sdílením zkušeností s dalšími návštěvníky z Erasmem+ podporované sítě Educircation – Paulem z Anglie, Ginou z Řecka a Rékou z Maďarska. A taky ježděním na kole sem tam po Leuvenu, protože CIB má svoje lekce na šesti různých místech a taky o víkendu 17. – 19. 5. spolupořádal velký městský cirkusový festival CIRKL, při jehož přípravě postupně přestěhoval většinu svého vybavení do parku, kde festival probíhal.

Přiletěla jsem v pátek ráno, ubytovala se, půjčila si od domácích kolo a vyrazila s Rikou, zakladatelkou a pedagogickou ředitelkou CIB, do místní nemocnice, kde vede lekce pro děti na psychiatrickém oddělení. Pak si mě přebral Stef, lektor s vášní pro sociální a komunitní práci a vzal mě s sebou na fantasticky akční cirkusovou hodinu ve Fabotě, čtvrti, kde žijí hlavně přistěhovalci. Kromě čisté radosti z cirkusu to tamní školkáči tentokrát měli s bonusovou zábavou, kdy jsem se s nimi snažila komunikovat pomocí pár frází ve vlámštině, co si ještě pamatuju z dávných Erasmových dob v Bruselu.

Víkend byl samozřejmě taky cirkusový. V sobotu jsem pozorovala Riku, autorku knihy Matějova akrobacie, v akci při vedení family cirkusu a v neděli pak pomáhala na workshopu, kde se cirkusové pomůcky používaly jako stavební materiál – žonglovací hračky jsou nejlepší stavebnice!

V pondělí jsem se šla podívat na bubenickou hodinu – CIB má vlastního učitele hudby – a rodinný akrobalanc, který nás všechny Evropany tak nadchnul, že ho chceme zavést i v našich cirkusech.
Na úterý jsem si naplánovala schůzku s Hanne, lektorkou CIB, ale taky psycholožkou, která cirkusové techniky používá ve svojí ambulanci při sezeních s dětmi a rodinami. Hanne u nás před pár lety byla na workshopu v Jedličkově ústavu a protože sdílí naše nadšení pro propagaci cirkusu jako nejlepšího nástroje ke zlepšení tělesného i duševního zdraví, vymyslely jsme rovnou osnovu nového výzkumného projektu pro cirkusové lektory-psychology, kterých je v evropských youth cirkusech víc, než by vás napadlo. Plná nadšení z plánů nového projektu jsem vyrazila na pokročilou (sic!) hodinu žonglování, kde jsem zjistila, že hrát s žongléry basketbalové hry je ještě o trochu víc frustrující než hrát s nimi šipky.

Ve středu nás CIB pozval na společný oběd s lektory, který mívají každý týden po týmově poradě. U kafe nám pak Isabel, jedna z hlavních lektorek, trpělivě odpovídala na všechny otázky týkající se lekcí, komunikace a motivace lektorů, social cirkusu i externích workshopů. Já jsem si pak ještě nenechala ujít setkání s Annelies, finanční ředitelkou CIB a královnou excelových tabulek a Tobiasem, cirkusovým IT odborníkem, který CIB drží pohromadě pomocí databází a aplikací. Zjišťovala jsem, jak to mají s financováním (jsou z 80 % soběstační!), mezinárodními spolupracemi, uměleckým výzkumem a kdo má pod palcem jejich velmi aktivní účty na sociálních sítích (je jich na to celá parta). Večer jsem ještě stihla hodinu fyzického divadla vedenou Hannou, další lektorkou CIB a maminkou aktuálně pětiměsíčního dítěte (mateřská dovolená v Belgii trvá tři měsíce).

Čtvrtek jsme zahájili na hodině pro dospělé s mentálním postižením, kteří mají v CIB pravidelně dvakrát do roka desetitýdenní cirkusové bloky, které jim zařizuje spřátelená neziskovka. Chtěli jsme taky nakouknout, jak probíhá rezidence souboru Common Ground v cirkusovém kostele a nakonec zůstali na celou jejich projížděčku. Obvykle se snažím na představeních sednout tak, aby si mě ani náhodou nevybrali při interakci s diváky, ale protože nás bylo maličko a nebylo tak z koho vybírat, objevila jsem se na jevišti dokonce dvakrát. Večer jsme se pak přidali ke komunitní večeři v Hal 5, bývalém skladu, který CIB sdílí spolu s deseti dalšími organizacemi a kde má svoji parkourovou halu.

Můj poslední den byl pátek, první den festivalu CIRKL. Pomáhali jsme při stěhování cirkusových pomůcek, kostýmů a nábytku za mého nekončícího děkování, že CIRQUEON na rozdíl od CIB nemá svoje haly dostupné jen přes úzká schodiště v druhém patře. V parku už z předchozích dní stála tři šapita a dostavovaly se tak jen konstrukce na závěsnou akrobacii a čínské tyče, finišoval se navigační systém a infocentrum. Z parku jsem rovnou jela na zkoušku cirkusového orchestru, domů pro kufr a vlakem na letiště, protože v sobotu nám v Praze začínaly Nuselské dvorky.

CIB má přes 1300 studentů (z toho 500 parkouristů), přes stovku lektorů, pětihlavý tým v kanceláři a nepřeberně dobrovolníků a kamarádů, kteří jim pomáhají s pravidelnými lekcemi, workshopy, festivaly, prezentacemi a dalšími akcemi. Mají vlastní kostýmní ateliér a dílnu, kde vyrábí a opravují cirkusové pomůcky. Hlavní sídlo mají v bývalé kapli, kterou bude město Leuven příští dva roky rekonstruovat, tak teď usilovně řeší, kam se na tu dobu přesunou. Nepochybuju, že to bez problémů zvládnou. Stejně jako zvládli všechno, čím si my i další mladší cirkusové školy v Evropě procházíme teď. Příští rok budeme s CIRQUEONem slavit desáté narozeniny, takže na vybalancování se k profesionalitě CIB máme ještě patnáct let, paráda!

Díky za všechnu tu podporu, co od kamarádů z Cirkusu in Beweging už skoro sedm let máme a brzo naviděnou!

A pro ty, co ještě neviděli oslavné video CIB k pětadvacetinám, přidávám odkaz.

Bára Adolfová

Publikováno: 23.5.2019