Je více způsobů, jak se dostat k touženému cíli – Albin Warette

S Albinem Warettem rozmlouvala Veronika Štefanová.

Přinášíme vám rozhovor s Albinem Warettem, který proběhl před dvěma lety v rámci workshopu Theatre in Circus. I přesto že je rozhovor dva roky starý, neztrácí na svém významu. Albin Warette je v současné době vyhledávaným francouzským pedagogem, hercem, režisérem, akrobatem a lektorem divadelně cirkusových kurzů. Workshopu Theatre in Circus, který Albin Warette vedl v Budapešti, se zúčastnili i zástupci Cirqueonu – centra pro nový cirkus. Cirqueon byl jeden z partnerů mezinárodního vzdělávacího projektu Gruntwig, který budapešťský workshop zaštiťoval.

 Jak a kdy ses dostal k divadlu a cirkusu?

S divadlem jsem začal už před dvaceti lety. Zajímal jsem se hlavně o pouliční divadlo, které vnímám jako svobodnou tvůrčí platformu, v níž je mnoho dovoleno. Pouliční divadlo má úplně jiná pravidla a dává prostor k hledání a experimentování. Nestudoval jsem žádnou divadelní školu. Začal jsem hrát divadlo dřív, než jsem se rozhodl navštěvovat kurzy herectví. Takový přístup mi samozřejmě nastavoval řadu překážek, které jsem musel překonávat, a proto jsem se rozhodl na nějaké kurzy se zapsat. Účastnil jsem se různých workshopů, jako byly i dílny improvizovaného divadla, masky, klaunerie, učil jsem se herecké metody Stanislavského; speciálně kvůli tomu jsem jel na hereckou dílnu do Ruska.

Bylo divadlo zdroj tvé obživy?

Na začátku rozhodně ne. Hrát jsem začal už v době studií na univerzitě, přičemž můj obor nebyl ani zdaleka divadelní. Studoval jsem totiž matematiku a sociologii. Divadlo bylo spíše mou velkou zálibou, kterou jsem trávil volný čas. Nakonec jsem s divadlem trávil tolik svého času, že se ze záliby stalo povolání.

A jak s tím vším souvisí cirkus?

Byla to v podstatě náhoda. Dostal jsem příležitost pracovat v cirkusové škole Lido v Toulouse jako vedoucí kurzu Divadlo aplikované v cirkuse. Musel jsem se velmi rychle naučit fungování a systému této školy, navíc vedení samotného kurzu mě motivovalo a bavilo.

Ze začátku se jednalo spíše o kurzy divadelní, ale později jsme přecházeli k divadelním cvičením, která intenzivněji propojovala divadelní techniku s technikou cirkusovou. V Lido tímto způsobem pracuju se studenty už třináct let.

Před sedmi lety jsem dokonce na nějaký čas vystřídal uměleckého vedoucího, který měl na starosti absolventské představení studentů na konci roku. To byla moje první režie, v níž se mísil cirkus s divadlem. Inspirovalo mě to pro další práci s cirkusovými artisty, takže jsme vytvořili malou skupinu lidí, se kterými jsem pracoval na cirkusově divadelních inscenacích.

Kromě toho, že učíš na Lido, vedeš řadu workshopů po celé Evropě. Vedeš workshopy, které spojují cirkus a divadlo často, nebo jen ve výjimečných případech?

Vždy to záleží na tom, kdo mě na workshop pozve. Většinou vznikají nové kontakty právě během mezinárodních workshopů. Začínal jsem pořádat divadelně cirkusové dílny ve Francii, kam jezdili i cizinci a ti mě začali zvát po celé Evropě. Už jsem pořádal semináře ve Velké Británii, Španělsku, Švýcarsku, Litvě, Itálii, Belgii i Německu. Každá nová setkání pro mě mají své kouzlo – jiné prostředí, různí a zajímaví lidé, se kterými zkouším a hledám cesty propojování cirkusu a divadla.

Jak ses dostal k workshopu v Budapešti pořádaným v rámci vzdělávacího programu Gruntwig a organizovaným maďarskou Jugling Association?

Veronika Gallyas viděla představení inscenace souboru Prêt-à-Porter, které jsem režíroval. Velmi se jí líbil styl i způsob práce, se kterým jsem k tvorbě přistupoval a který byl na výsledné podobě inscenace patrný. Proto, když se v rámci Gruntwigu rozhodlo, že workshop Divadlo v cirkusu bude v Budapešti, neváhala, oslovila mě a já jsem nabídku s radostí přijal.

Jaké sis stanovil hlavní cíle při sestavování programu pro workshop Theatre in Circus?

Hlavním cílem bylo, aby každý účastník workshopu všechny přístupy pedagogické a tvůrčí práce zažil sám na sobě a teprve potom analyzoval. Zkoušet a prožívat je základ, ze kterého ve své pedagogické praxi vycházím. Tak můžou studenti pochopit, že je více způsobů, jak se dostat k touženému cíli a výsledku.

Kromě pedagogické praxe se věnuješ i režii. Jsi kmenovým režisérem novocirkusového soubou Prêt-à-Porter, který byl s inscenací Compte de Faits vybrán na největší a nejprestižnější festival nového cirkusu Circa v Auch. Můžeš trochu přiblížit tvé fungování v tomto souboru a vůbec soubor jako takový?

Prêt-à-Porter je kolektiv lidí, ve kterém skutečně působím jako režisér. Ale nebráníme se tomu, aby některou z dalších režií dělal někdo jiný. Důležité ale je, aby byla udržována myšlenka i poetika, pod kterou soubor Prêt-à-Porter vznikal. Chceme, aby se v každé inscenaci, v každé naší umělecké činnosti, slučoval prvek lidský, divadelní i cirkusový. Tyto prvky tvoří bázi, z níž se odrážíme, na které stavíme a o níž se opíráme.

V České republice je nový cirkus velmi oblíbeným uměním. Ve Francii existuje skoro čtyřicet let. Jak vnímáš rozdíly mezi dnešním novým a tradičním cirkusem?

To není snadná otázka. Odpovídá se na ní těžko proto, že není jen jeden druh cirkusu, stejně jako není jen jeden druh divadla. Nicméně hlavní rozdíl mezi tradičním a novým cirkusem, nebo lépe řečeno současným cirkusem (což je pojem, který ve Francii dnes užíváme), je ten, že současný cirkus je skutečně živou reakcí na to, co se děje tady a teď. Je to živá forma, do níž můžu jako režisér vnést divadelní expresivitu, která cirkusovou techniku obohatí o estetickou kvalitu. Inscenace nového/současného cirkusu otevírají dveře do světa krásy, pocitů, významu nebo historie.

Kromě divadelní složky, která reaguje na estetiku i poetiku současného umění, mění se s časem i cirkusová technika?

Přesně tak, stejně jako složky divadelní ani cirkusová technika nezůstává pozadu. Mění se přístup k ní i její následné použití.

Máš mnoho zkušeností s tvorbou novocirkusových inscenací. Dokázal bys uvést základní příklady toho, jak k tvorbě takové inscenace přistupuješ?

Základní podmínkou tvorby takové inscenace je nutnost respektovat potřeby a zákonitosti cirkusové techniky jednotlivých disciplín. Každý cirkusový pohyb má své zákonitosti. Tyto zákonitosti je ale možné vnímat v divadelních intencích a je nutné v nich hledat významy a spojitosti. V chůzi na laně, v přemetu nebo saltu se skrývají estetické, technické i divadelní kvality, které je možné odkrýt a zdůraznit. Salto může být úzce propojeno s charakterem postavy, které ztělesňuje daný aktér. Technický slovník cirkusových disciplín je součástí umělecké exprese každého novocirkusového interpreta.

Dalším z možných přístupů k tvorbě novocirkusové inscenace je předem daný text, který přenášíš na jeviště právě a opět prostřednictvím cirkusové techniky. Stejně tak je možné vycházet z energie lidských emocí, které se mohou překládat do pohybového slovníku cirkusového artisty.

Pro inscenaci Compte de Fait jsme začínali hledat způsoby, jak vyjádřit prostřednictvím cirkusové techniky párové akrobacie mezilidské vztahy. Ve chvíli, kdy měli artisté zažitou techniku cirkusovou, přešli k práci divadelní a prostřednictvím improvizace začaly budovat povahy jednotlivých postav. Všechno jsme nahrávali na kameru a já tak postupně získával materiál, ze kterého jsem vycházel při tvorbě textové předlohy. Jakmile se všichni artisté naučili text, začali jsme spojovat cirkus s divadlem. Příprava takové inscenace trvá minimálně rok.

 

foto: Veronika Štefanová

 

 

 

 

 

 

Publikováno: 19.10.2012