Provazochodkyněmi v Irsku

Ve dnech 23. 6. –  29. 6. jsme měly s Bájou jedinečnou možnost stát se součástí projektu Wires Crossed; unikátního projektu, který vyvrcholí v roce 2020, kdy se Galway stane evropským městem kultury a přes místní řeku bude 2020 minut v kuse přecházet nespočet lidí (ve skutečnosti se počet odhaduje na zhruba 400 účastníků) po ocelovém laně s tyčí. Tato geniální aktivita se nazývá funambulismus a dokáže snoubit fyzickou i psychickou rovnováhu.

Česká delegace, ve složení dvou Adél a jedné Báry, se potkala již na letišti v deštivém Dublinu; byl to první i poslední irský déšť, co nás zastihl. Večer jsme se seznámily s ostatními účastníky a druhý den ráno se k nám přidaly i ti irští a naši dva fenomenální lektoři Tony & Sandra.

Educirkace probíhala na „zahradě“ za GCC (Galway Community Circus), kde jsou strategicky rozmístěné betonové bloky, které slouží pro upevnění slackline a ocelových lan. Mimo ty už jsou jen potřebné dlouhé tyče a ti dva skvělí lektoři, kteří vás to naučí. První dny jsme strávili více při zemi, na širších slacklinách, pilovali jistotu našeho přecházení a zkoušeli si, co vše je možné – od synchronizovaného chození ve dvojici po ztrátu zraku. S trochou času a získanou jistotou začínáme chodit až ve výšce 2 metrů a zkoušíme si více hrát; dostáváme instrukce a ukázky různých triků, díky kterým pak u náhodných kolemjdoucích u plotu vypadáme ještě o něco profesionálněji. Střídáme různé tyče (liší se hmotností), slackliny a partnery pro chození ve více lidech. Na konci týdne již s přehledem klečíme, salutujeme, sedíme, ležíme, chodíme pozpátku a synchronně a Ti šikovnější z nás se umí i s tímto přehledem otáčet. Přibylo nám též na „zahradu“ ocelové lano, které má spousty šikovných vlastností, co slackliny postrádají.

Velmi cennou součástí tohoto týdne byl též rigging neboli bezpečná instalace a montáž slackline a ocelových lan. Tony, jakožto osoba zodpovědná za bezpečnost při Galway 2020, s námi probral nejen teoretické základy lan, váhy a napětí, ale i praktickou část – každý dostal příležitost (vlastně tak trochu musel) zhotovit každou slackline, na které se trénovalo, tedy celé cvičiště postavit,  ale i sundat. Pro nás soutěživé byla výzva zvládnout to za co nejrychlejší čas, a mohli jsme se poplácat po ramenou, že to bylo něco kolem 15 minut.

Poslední den jsme získali jedinečnou možnost zkusit své vědomosti a schopnosti ohledně funambulismu předat dál. Půlka účastníků musela z minuty na minutu zapomenout, co se celý týden učila, a ta druhá jim to od základu vysvětlovala. Mimo základní kroky, postavení těla, fixního bodu, jsme se naučili, jak důležité je s lidmi mluvit, zbytečnými otázkami je zbavit stresu a dokázat jim, že funambulismus může dělat opravdu každý.

Pilování naší (ne)rovnováhy doprovázela hudba, práce s dechem, smích, falešný zpěv a vzájemná podpora všech účastníků. Někteří se vraceli po dlouhé době, někteří se viděli poprvé a někteří se rozhodně neviděli naposled! Velké díky patří Sarah z GCC, která celou akci zorganizovala, Sandře a Tonymu, kteří nám ukázali, jak by správná lektorská dvojice měla vypadat, Gizmovi za perfektní jídlo, a v neposlední řadě Báře z CIRQUEONu, díky níž jsme se projektu mohly účastnit i my.

Naviděnou příští rok v Galway, do té doby nezapomeňte, že cirkus žije!

Adéla Vavříková

Workshop se uskutečnil díky podpoře programu Erasmus+ a partnerství Educircation.

Publikováno: 1.8.2019