And who is useless now? – Umělá inteligence versus člověk

Divadelní, taneční a novocirkusová sezóna je v plném proudu. A že se toho letos děje opravdu hodně. Za velice krátkou dobu (divák se nestačil ani řádně regenerovat) se odehrál například festival 4+4 dny v pohybu, Palm Off Fest nebo zcela nový festival Mime Mission. Toto „hýřivé“ období si vybral i režisér a performer Ondřej Holba pro svou premiéru nové autorské inscenace And who is useless now? v Paláci Akropolis. Na novém projektu se dramaturgicky podílela i finská režisérka Heli Väätäinen, se kterou Holba již dříve spolupracoval na své inscenaci Still Life (2016).

Nejvýstižnější slovo pro inscenaci And who is useless now? je podle mne „hra“. Hra s diváky, hra s roboty, hra s prostorem i jazykem. Každá hra musí mít na začátku jasně stanovena pravidla. V tomto případě jsou diváci usazeni na jeviště podél stran černého čtvercového baletizolu, na kterém je namalovaná bílá čtvercová spirála, která může vzdáleně připomínat tvar paměťově karty. Úvodní slova z reproduktoru diváky vyzvou, aby si vypnuli mobilní telefony, které by mohly narušit chod robotů, a tleskali, jen když k tomu budou přímo vyzváni. V jasně určených liniích pravidel se začíná pohybovat i performer Florent Golfier. Rozvážnými kroky našlapuje po bílých čárách. V určitý moment se k němu ale přidá robot naprogramovaný na rozpoznání bílých a tmavých bodů. Vzápětí začne kopírovat dráhu Florenta Golfiera, který na robota reaguje přidáním tempa. Vznikne z toho jakási hra na honěnou, ve které se rovnoměrně střídají role náhončího a oběti. Tím začíná pomyslný boj mezi člověkem, čtyřmi roboty a zlomyslnou umělou inteligencí. Přičemž u robotů měřících jen pár centimetrů se jedná spíše o přátelské postrkování a hecování, ve kterém má performer (člověk) vždy navrch. V případě umělé inteligence, která byla přítomna skrze blikající zelené světlo a hlas z reproduktoru, se odehrál boj důmyslnější a možná předem pro člověka prohraný.

Celá akce je ale zároveň podána s velkou dávkou nadsázky, vtipem a ironií. Vtip je obsažen jak ve slově, tak v pohybu. Zvlášť u mluveného projevu se jednalo o pozoruhodný výkon, který není v inscenacích fyzického divadla a nového cirkusu zas tak častý. Jako příkladem budiž scéna, ve které performer dokazuje robotům svou „lidskost“ pomalými abstraktními pohyby. Po chvíli se zastaví a směrem k robotům pronese: „Čumíš co? To je umčo. Ty pohyby.“ A ve stejném duchu performer pokračuje ve svém monologu, nebo možná spíš dialogu s roboty. Přesná dynamika a nečekané zvraty ve vývoji představení přitahují pozornost. Divák je držen v napjatém očekávání toho, co (nebo kdo?) vjede do čtvercového prostoru a jestli bude pro tentokrát v boji umělá inteligence versus člověk jasný vítěz a poražený.

And who is useless now? je bezesporu originální inscenace s nevšedním námětem a plná sympatického humoru, která stojí za vidění.

Kateřina Korychová

 

Foto: Vojtěch Brtnický

Publikováno: 4.11.2019