Kolik odolnosti a důvtipu je potřeba k překonání nezdarů? Jak nelehké je vyjít se spolubydlícími? A proč opravdu platí, že když se nedaří, tak pořádně? Francouzská skupina La Mob à Sisyphe se ve svém komediálním debutu Osmý den (Huitiéme jour) zaměřila na klukovské hry a vzájemné provokace. Nonverbální představení s prvky pozemní akrobacie a žonglováním poskytlo groteskní náhled na chlapské soužití.
Trojice klaunů bez červeného nosu, zato se smyslem pro naschvály, rozehrála příběh plný absurdit, který se neustále točil okolo běžných všedních činností a lidských potřeb. V hustě zařízeném prostoru, jenž nábytkem připomínal společný obývací pokoj, se nejprve jeden po druhém uvedli vlastním ranním rituálem. Zatímco první rafinovaně vyřešil snídani, druhý bavil publikum triky s mizením prstů levé ruky. Třetí překvapil velice netradičním způsobem oblékání a obouvání. Pocitově zdlouhavá expozice nastínila především tři odlišné charaktery postav, které samy sobě navzájem byly spouštěčem nešikovností a jiných „hrůz“. Raphaël Milland, Cochise Leberre, Idriss Roca si doslova libovali v nápaditých kombinacích hraných i hravých nezdarů.
Soubor se stmelil před pěti lety na cirkusové škole Le Lido v Toulouse. Základním stavebním prvkem jejich prvotiny byl gag, hlavními výrazovými prostředky pak akrobacie a manipulace s jakýmikoliv předměty.
S jakou vervou a množstvím triků se na jevišti uvedli, s takovou úměrou vyvolali pobavenou reakci publika. Funkční, do hloubky propracovanou strukturu například ukázala etuda se šálkem kávy a padající lžičkou, anebo stínohra prstů v cylindru lampy, házení se žárovkou, či nečekaný vrchol inscenace – zjevení hrdiny, odhalení supermanských vlastností a vzájemné vyřizování účtů. Významným kořením jejich potyček bylo již jen tušení nebezpečí pádů, destrukce věcí a zařízení, či prozrazení úkrytu potravinových zásob a proměny „parťáctví“ – kdo s kým a proti komu.
Pasáže, ve kterých si akrobaté užívali svůj tzv. „problém“ (za pomoci předmětu ho mohli ještě více prohloubit nebo do detailů rozebrat), odváděly pozornost od méně akčních, či dokonce statických pauz. Naopak ve chvílích, ve kterých se sympatie jednoho k druhému proměňovaly, se děj posouval jako po kluzké ploše a k rozesmátí publika stačilo pouhé, zato ale přesné gesto.
Artisté a tvůrci inscenace Osmý den vytěžili výchozí situaci do dna, do destrukce scény, do vyčerpání. Artisté však až v závěrečném defilé významněji podtrhli své dovednosti. Pánská jízda byla rozhodně příjemně odlehčenou exkurzí za dveře, za nimiž ani nevíme proč, ale žijí pohromadě tři muži.
Hana Strejčková
Foto: David Konečný
