Nic není jen černé, či bílé. Vše je černobílé a dle názvu navíc „zrzavé“. Jsou čtyři, nebo dva a dva, ale také ve variaci tři na jednoho, anebo sám a ostatní, též dvojčata a jeden plus druhý. Dalo by se napsat i čtyři krát jeden, anebo naopak. Takto lze stručně charakterizovat obsazení inscenace Red Haired Men režiséra, choreografa, performera a artisty Alexandera Vantournhouta.
Jak se ale protagonisté mohli vejít do dřevěné bedny, jejíž rozměry opticky nevykazovaly objem čtyř mužských těl? Stojí-li na piedestalu do obleku oděný muž v zrzavé paruce, jistě se musí stát něco nepředvídatelného. A to se také potvrdilo… v intencích představení Red Haired Men by text mohl pokračovat dál. I když by na první pohled působil rytmicky, a zároveň nesourodě, uvnitř by se prolínaly logické souvislosti, aby podtrhly precizní, až matematicky vystavěnou dramaturgii originálního zpracování absurdních textů ruského surrealisty Daniila Charmse.
Autor, choreograf a artista Alexander Vantournhout – českému publiku známý z festivalu Cirkopolis z roku 2017, kdy se představil v nezapomenutelném sóle Aneckxander – se zaměřil na transkripci Charmsova slovníku jinotajů a nonsensu do pohybového jazyka. Vznikla vizuálně i emočně silně působivá performance s vlastními fyzikálními zákony včetně relativizace zemské přitažlivosti a flexibility lidského těla.
Inscenace Red Haired Men těží z vysoce disponovaných artistů. Přesně tne do zlaté žíly literární předlohy a s každým scénickým obrazem jako by se metaforicky otevřela perlorodka. Vyzněl i Charms, ať jako kritik Stalinova režimu, tak jako autor skic beze smyslu s nepředvídatelnými pointami. Svůj význam obhájila i výtečně zvolená Mozartova hudba.
Tvůrčí tým sjednotil funkční stylizaci ve všech vizuálních principech díla, ať už šlo o brilantně provedené cirkusové triky (znásobené bezchybnou synchronizací), či o manipulaci objektů v loutkářském stylu, taneční sekvence nebo moderní magii. I navzdory perfekcionismu ve všech detailech a jednotnému zacílení pohledu performerů zpříma do hlediště však celek nepůsobil rigidně, upjatě, ani sterilně. Živel Charmsův i Vantournhoutův jako by se dral mezi řádky, čísly a frázováním.
Autoři vystavěli prostor jako kontrast černé a bílé, z rekvizit využívali dvě starožitné židle, bytelný stůl a vysokou bednu. Diváky, kteří vcházeli do divadla a usazovali se, od samého počátku pozorovaly oči z jeviště. A sledování publika performery nepřestalo během dalších sedmdesáti minut.
Slova vypouštěná z úst tanečníků se linula jako tóny – dikce určovala rytmus, řeč inspirovala pohyb a nepředvídatelnost prohlubovala atmosféru absurdního světa. Kvarteto akrobatů ctilo trajektorie, vzájemnou vzdálenost, dokonce rozdílnou rychlost přesunů z místa na místo. Často z gradace situací vzešel nečekaný zvrat a střihové přechody nepovolovaly napětí. V závěrečných kouzelnických tricích (ve kterých artisté mizeli a zjevovali se pod mávnutím obřího kusu bílé látky) si protagonisté pohrávali s diváckou pozorností.
Zařazením inscenace Red Haired Men do programu obohatila dramaturgie letošní ročník festivalu Cirkopolis o nadčasové dílo, které přesvědčivě dokázalo, že originální jevištní symbióza uměleckých disciplín může ve výsledku oslnit.
Hana Strejčková
Foto: David Konečný
