Štíhlejší verze festivalu Letní Letná i navzdory předepsané „dietě“, např. snížení počtu diváků z důvodu bezpečnostních opatření při pandemii, praskala ve švech. Denně se konala zajímavá představení v šapitó i plenéru, koncerty i speciální edice. Letná je každoročně místem příjemných setkání a vstřícných podporujících diváků. Nejinak tomu bylo i v českém stanu při představení Cirkusové miniatury mladé cirkusové krve. Kvartet absolventů zahraničních cirkusových škol a HAMU, (ale s dlouhým výčtem zkušeností a úspěchů), představil své rozpracované projekty.
Diváci přicházeli do stanu již během jevištních příprav performera Filipa Zahradnického. Žonglér s vysokým umělým trávníkem obtočeným kolem hlavy se pohyboval po obdélníkové ploše. Rukama posouval předměty v ohraničeném prostoru, aniž by to vše mohl kontrolovat zrakem. Ukázka, ve které držitel dvou ocenění z prestižní přehlídky Festival Mondial du Cirque de Demain, uváděl objekty do vzájemně absurdních vztahů, pocházela z připravovaného sólového představení Collection of Sceptical Pleasures. Během uklízení svého pokojíčku – jak prostor kolem něj působil – balancoval s květináčem na hlavě i prstech ruky, látkou, míčky, dále tančil a bohatě využíval svůj pohybový rejstřík. Dlouhodobým trendem Zahradnického je vyhledávání netradičních kombinací věcí, jež se snaží udržet ve vzduchu, nebo na sobě, a ještě s nimi zacházet tak, aby prolétávaly skrze sebe (např. míč obručí). Zvídavost rozhodně vzbudily netradiční formy obličejových masek; ať už zmiňovaná rostlina, nebo květináč či v závěru sóla oranžově natřená bednička.
Masku vynesl na jeviště také Jan Jirák. Za doprovodu japonského hudebního nástroje se artista vydal na pomyslnou cestu bojovníka. Jirák do své choreografie zakomponoval prvky bojového umění, kontorsionistiky i akrobacie na stálkách. Na Shakuhachi flétnu jej živě doprovázel Vít Rozkovec. A stejně jako protagonistovu tvář zakrývala celoobličejová sádrová maska, byl i hudebník odcloněn proutěným stínítkem lampy.
Genderově vyrovnaný večer čtyř sól představil dva performery a dvě artistky, muzikanta a hudebnici. A jediný moderátor večera Lukáš Houdek verbálně vyplňoval čas nezbytných přestaveb. O svých kvalitách pohotového komentátora přesvědčil už mnohokrát, zde rovněž nešetřil vtipnými bonmoty.
Doménou Bětky Tiché, absolventky novocirkusového oboru na holandské Univerzitě Codarts, je vzdušná akrobacie. V rámci komponovaného programu uvedla výsek ze svého budoucího představení Stav. V Tiché se snoubí letité zkušenosti z taneční konzervatoře Duncan Centrum, fyzického divadla a čím dál více propracovaná technika na závěsném vertikálním laně. Její vystoupení vyprávělo příběh s náznaky pohybů inspirovaných u zvířat. Dynamické změny udržovaly divákovu pozornost. Své sólo zahájila jako provazochodkyně po laně nataženém na podlaze. Největší trumfy však předvedla ve vzduchu. Nejsilněji působily zejména momenty, kdy nebyla v kontaktu s lanem, a přesto visela ve vzduchu, čili zůstala v jakýchsi vzdušných „mrtvých bodech“.
Závěr večera patřil aerialistce Veronice Smolkové, která si pro svůj výstup s názvem Nepatrně zvolila hrazdu a princip hraničního zpomalení. Artistka, stejně jako předchozí účinkující, balancovala mezi riskem a jistotou, pevným bodem a zhoupnutím do prázdna. Fyzické variace doprovázely vokály a elektrická kytara v podání Ester Valtrové. Vedly spolu nevtíravý dialog pohybu a hudby, jako by švihy rozeznívaly struny a zastavení v čase zas nasedaly na hluboké tóny. Sólo inspirované karanténní izolací, kterou akrobatka strávila převážně v lese a na stromě, uzavřelo přehlídku vůdčích talentů české novocirkusové scény.
Hana Strejčková
Foto: František Ortmann
