Festival Letní Letná letos sice přišel z objektivních důvodů o valnou většinu z plánovaných zahraničních hvězd a s nimi spojených vysoce adrenalinových nebo ojedinělých estetických zážitků, ale aspoň vynesla na světlo mnohem více produkcí domácích souborů. Český stan byl zcela vytížen. První dny patřily skupině akrobatů okolo Tomáše Pintéra a jejich novému projektu Wendigo. AirGym Art Company představilo na Letní Letné Light předpremiéru inscenace, jejímž předobrazem se stal kanibalistický netvor a stravitel lidských duší ze severoamerických legend. A právě propůjčení motivů z mytologie a pohádkové souboje dobra a zla tvořily jednoduchou základní dějovou linii.
Úvod i závěr patřil dívce s vzezřením anděla. Artistce Pavlíně Podzimkové závěsná akrobacie svědčí, přesvědčivě komponuje silové prvky s tanečními a také náročnější pasáže na koordinaci nepostrádaly plynulost. Ve vzduchu, ať na šále nebo strapsech, navíc působila mnohem jistěji než na zemi.
Ústřední pár pak tvořil Tomáš Pintér s Bárou Bartoňovou. Jejich choreografie patřily k největším oživením představení. A i když se z představení chvílemi vytrácela srozumitelnost sdělení, byli to oni dva, kteří svou vzdušnou krasojízdou sjednotili pozornost publika. Předvedli vynikající techniku v párové akrobacii na strapsech, kdy Pintér svou partnerku jistil pouze úchopy rukou nebo nohou.
K vysoké úrovni akrobatických výkonů se však nepřiblížily herecké akce, které trpěly ilustrativním přístupem a pateticky vyznívající nahrávkou mluveného slova. Jevištní doslovnost dále silně kontrastovala s vysoce emoční hudební dramaturgií. Živý hudební a pěvecký doprovod Milli Janatkové a Petra Špačka byl zásadní oporou aktérům a výtečným průvodcem světem rozechvělých vztahů a strachem z nebezpečí.
Inscenace Wendigo se odvíjela v dosud ne zcela propojených rovinách. Celek se rozpadal na jednotlivé složky, přičemž nejvyšší příčky dosahovala artistická dovednost a hudební zpracování. Čistá scénografie korespondovala s požadavky na uplatňované cirkusové disciplíny. Závaží, strapsy, šála a další nezbytné detaily pro vzdušnou akrobacii nepůsobily v prostoru nijak rušivě, naopak důvod jsem hledala například u dřevěné truhly a houpacího křesla. Napětí a risk přicházely přirozeně s akrobatickými čísly, dramatičnost pak vnášely postavy mužů bojovníků, jejichž posláním byla ochrana a boj o území, či zápasy o ženu. Performer Jaroslav Dolejší ve fyzických akcích a akrobacii sice skvěle obstál, ale jakmile zazněl reprodukovaný text, jeho jevištní přítomnost se omezila na pohybový doprovod k právě vyřčenému. Sehraný tým akrobatů doplňoval performer Lukáš Šimon.
Představení Wendigo nechyběla energie, nadšení a profesionalita, avšak zatím nedokázalo vybalancovat cirkusovou virtuozitu se snahou hrát divadlo. Ale i navzdory divadelnímu tápaní v tématu a stylu má scénický potenciál. AirGym Art Company totiž těží z bohatých zkušeností artistů a jimi ověřených principů, jak vystavět atraktivní číslo nebo fascinující choreografii. Díky mnohaleté praxi v oblasti kulturního průmyslu umí soubor Tomáše Pintéra najít přesně ty detaily, jimiž se jejich vzdušné výstupy stávají nezapomenutelnými, nebo minimálně dokážou rezonovat mnohem silněji než snaha vyprávět divadelními prostředky příběh.
Hana Strejčková
Foto: František Ortmann
