Teprve za měsíc se probouzí jaro, ale v divadle Ponec jsme okusili již léto. Idylickou atmosféru léta přinesla inscenace Plovárna souboru (bra)Tři v tricku v režii Veroniky Riedlbauchové. Do té doby, přesněji od roku 2009, vystupovala dvojice Václav Jelínek a Adam Jarchovský pod názvem Bratři v tricku. V roce 2012 se skupina rozšířila o Kristýnu Vlčkovou a v souvislosti s tím pozměnila svůj název.
Plovárna je poetickým zastavením inspirovaným novelou Vladislava Vančury Rozmarné léto. Inscenace přináší příjemnou atmosféru letního dne a přitom je celá prodchnuta jemným humorem. Skrze Vančurův text nenalézáme klíč k pochopení inscenace. Ale není ho ani potřeba. Inscenace tak může žít sama o sobě i mimo hranice naší země.
Na slabě osvětlené scéně je jen několik málo rekvizit. V jejím středu stojí konstrukce držící prověšené provazochodecké lano, která zároveň připomíná houpačku. Několik lehkých dřevěných bedýnek, slunečník, ručník, lehátko a černá tabule s nápisem pivo/limo nevtíravě navozují atmosféru plovárny. Kromě cedule s nápisem Plavecký bar je každá část kulisy zcela funkční rekvizitou či akrobatickým nářadím.
Za šumění stromů, švitoření ptáčků a občasného bzučení hmyzu rozehrává dvojice mužů živý obraz letního dne. Muži s knírky si užívají volného dne. Beze spěchu zkoumají okolí a nahlas přemýšlejí, jak se asi počasí v budoucnu vyvine. Koulení očima a synchronizovaná chůze, stejně tak otáčení a zkoumání stavu ovzduší přivolají první vlny smíchu. Dvojice pozvolna přidává další šprýmy, k nimž patří kradení podložky ležícímu druhovi nebo pokus o hru v kostky na bedýnce s otvory. Tuto atmosféru zcela změní příchod mladé, elegantně oděné dívky.
V mužích se okamžitě probouzí odvěký pud zaujmout krásnou ženu, a tak se předhánějí, kdo na ni udělá větší dojem. V tuto chvíli se humor, společně s žonglérskými triky, nadlouho stávají nositeli příběhu.
Snaha zaujmout dívku a obstát v konkurenci proti svému sokovi vede oba artisty k mnoha žonglérským, v menší míře i akrobatickým cvikům. Síly dobyvatelů ale nejsou vyrovnané. Zatímco elegantněji oděný Adam Jarchovský je velmi zdatným žonglérským partnerem, Václav Jelínek hraje nešiku, který se svůj handicap snaží zamaskovat alespoň pílí.
Letní den také láká ke koupání. Není divu, že oba mladíky napadne, jak vyvolat v dívce touhu po osvěžení. Na černé tabuli upozorňující návštěvníky na aktuální teplotu vzduchu přepíší stupně a hned dívku upozorní na velké vedro; z číslice 25° vytvoří 26°, uznají však, že je to málo a číslo ještě výrazně poupraví. S takto upravenou tabulí předstoupí před dívku a klaunskými gesty ji přesvědčují, aby se svlékla do plavek. Mnoho slov a vět v inscenaci nezazní. Plovárna odkazuje spíše k němé grotesce, pomineme-li fakt, že na začátku i na konci mladíci prohodí několik vět v duchu Vančurovy novely. Ačkoliv srozumitelných vět bychom v inscenaci napočítali na prstech jedné ruky, neverbální herecký projev je v Plovárně artistům stejně vlastní, jako žonglování, akrobacie či ekvilibristika.
Dívku, jejíž oči bedlivě sledují každý souboj soků, krášlí úsměv hned dvakrát; když se může věnovat žonglování se svými kuželkami nebo když se jí muži dvoří. Její ladně ženské pohyby a ledabylé, avšak cudné postoje, z ní činí neodolatelně půvabnou bytost. Tato dokonalá souhra pohybů, postojů, gest a mimiky však začíná stagnovat, pokud akrobatka provádí náročný žonglérský prvek. Velmi nejistě působí i při partnerských zvedačkách a při náročnějších figurách na laně. Jakmile je ale obtížný prvek zvládnutý, opět se z ní stává ladná koketka, jejíž úsměv láká zraky mužů.
Ačkoliv musel Václav Jelínek v první části představení částečně maskovat své žonglérské a koordinační schopnosti, ve druhé části se proměňuje ve zdatného akrobata. Právě on je partnerem Kristýny Vlčkové v náročných ekvilibristických zvedačkách. Párové cviky jsou náročné a závisí na dokonalé souhře obou partnerů. Nutno podotknout, že v této oblasti mají oba akrobaté ještě rezervy. Nejen, že jsou na nich vidět patrné obavy ze zvládnutí cviku, i samotné provedení bylo na premiéře v několika případech nejisté.
V zápětí Václav Jelínek ale dokáže, že jeho počáteční žonglérská neobratnost byla pouze hraná a s ostatními dvěma artisty předvedou několik umě zvládnutých žonglérských etud. Typickým příkladem spojení hereckého a žonglérského projevu je pak hraní plážového volejbalu, při němž síť nahrazuje lano, údery dlaní údery dvěma kuželkami, a míčem se stává, jak jinak než další kuželka.
Jedním z nejpůsobivějších momentů inscenace pak je plavání v prvorepublikových plavkách oděných artistů mezi „vodami“ diváků. Kdykoliv tito dva artisté gesty odkazují k vodě, jejich pohledy směřují do hlediště. Když pak přijde na řadu scéna koupání, oba mladíci ani nezaváhají a střemhlav se vrhají mezi diváky. Hovořit zde o plaveckém stylu je zbytečné, protože snaha artistů ladně zdolat zaplněné jeviště má jiný účel a ten se na premiéře zdařil; celé hlediště se na notnou chvíli rozezvučelo hlasitým a neutuchajícím smíchem.
Koncepci a režii inscenace vytvořila Veronika Riedlbauchová, absolventka režie–dramaturgie na KALD DAMU a autorka mnoha inscenací fyzického divadla. Veronika Riedlbauchová vytvořila z Plovárně humoresku, jejíž dynamika nebyla vnášena jen vypjatými situacemi na jevišti, ale především rytmizovanými stylizovanými pohyby a hudbou.
Pro zvládnutí režijního konceptu nestačily pouze žonglérské, akrobatické a ekvilibristické schopnosti, ale hlavně cit pro rytmus a dynamiku pohybu. Jako i ve výstupu, v němž oba muži předvádí synchronizované žonglování s lahvemi od piva, kterými zároveň vytváří rytmus, a údery o desku stolu tak upoutávají dívčinu pozornost. I skládání bedýnek či žonglování s kuželkami často nesou stopy dynamizování žonglérských prvků. Oba muži jsou schopni velmi přesného vedení linie pohybu. Jejich pohyby i pohyby náčiní, lahve nebo kuželky, v těchto výstupech připomínají tanec. Příkladem může být jeden z lyrických obrazů představení, v němž je kuželka metaforou toho, co dívka předvádí na provazochodeckém laně. Kuželka, vedená Adamem Jarchovským, je neživým dvojníkem provazochodkyně a její lano a hybná síla je v pažích žongléra. Jindy kuželka pohyby dotváří a znásobuje tak dosah pohybů, v nichž Kristýna Vlčková prezentuje vrchol svých provazochodeckých dovedností.
Plovárna je inscenace, která pobaví malé i velké. I když mnohé vtipné situace vychází ze zkušeností dospělých, dětské chichotání znělo na premiéře neméně intenzivně, jako smích ostatních. Ostatně téma i samotná poetika inscenace jsou natolik hravé, že rozhodně stojí za to zakusit letošní rozmarné léto o něco dříve.
Eliška Jílková
Bra(tři) v tricku – Plovárna: koncepce a režie Veronika Riedlbauchová, scénografie Marianna Stránská, světelný design Šimon Kočí, účinkují Adam Jarchovský, Václav Jelínek, Kristýna Vlčková, premiéra 15. 2. 2013, Divadlo Ponec.
foto: Archiv Art Prometheus
Autorka je studentkou Divadelní vědy na FF UK v Praze, článek vznikl v rámci edukačního projektu Cirqueonu Jak psát o novém cirkuse, který je určený pro budoucí publicisty.
