Fun Fatale No. 3

V bohatém víkendovém programu festivalu Fun Fatale vystoupily dvě členky souboru Collectif and then s představením inscenace The Great d´Amico & Water´s Circus, po kterém následovala Open stage show s osmi akrobatickými čísly. V neděli večer se publiku představila Švédka Kajsa Bohlin s Reality´s Neighbour a po ní česká skupina Amanitas the fire theatre s představením Cirkus Galaxie NGC 2997.

Lucie N´Duhirahe a Francesca Hyde v představení The Great d´Amico & Water´s Circus nevystupovaly jako akrobatky, ale jako herečky a klaunky. Představením anglicky provázela konferenciérka Lucie N´Duhirahe. Aby všichni diváci v sále rozuměli, přizvala na pódium dobrovolnici z publika, kterou byla přihlásivší se Eliška Brtnická z Cirkusu Mlejn, jež složitější pasáže překládala do češtiny.

Hned z úvodního slova konferenciérky bylo jasné, jakým směrem se toto představení vydá – bude si z cirkusu a cirkusových disciplín dělat legraci. Lucie N´Duhirahe divákům oznámila, že jejich cirkus je s více než stovkou akrobatů a mnoha divokými zvířaty tím největším na světě, ale protože se zbytek souboru nemůže večera účastnit, zvládnou to dvě ženy s pomocí publika samy. Lucie N´Duhirahe uváděla čísla mnoha akrobatek, ty představovala její spoluhráčka Francesca Hyde. Akrobatky pocházely z různých koutů světa (Ruska, Ameriky, Číny, atd.), a předváděly každá jednu cirkusovou disciplínu. Francesca Hyde měnila před zraky diváků vyzývavé kostýmy a paruky; jednou byla Ruskou s blonďatými loknami, podruhé zas Američankou s dlouhými dredy. Ke komickým výstupům využívala stereotypy daného národa. Američanka si pletla Českou republiku s Itálií a neustále pronášela Oh my God, Ruska byla pro změnu blondýnka v kýčovitě zdobeném kostýmu s volánky. Všechny akrobatky potřebovaly slyšet, jak jsou krásné a úžasné a měly problém se po svém výstupu rozloučit s publikem. Francesca Hyde proto všechny své postavy hrála velmi podobně – s nadsázkou, ironií a přehnanými gesty namyšlených primadon, které se odlišovaly jen svým vzhledem a přízvukem.

Do své klaunérie zapojily obě protagonistky i diváky. Protože jejich slavnému cirkusu chyběla zvířata, do role lva a koně obsadily lidi z publika. Lvice vystupovala v čísle „Lidská hlava ve lví tlamě“ a kůň byl potřeba pro ruskou krasojezdkyni. Muž hrající koně improvizoval tak skvěle a bez ostychu, že svým výkonem překvapil i samotné vystupující. Inscenátorky zkoušely jednotlivé části publika, jak jim jde lví zavrčení, jindy zas diváky naučily, jak se při akrobacii vyhazuje do vzduchu akrobat.Do hlediště naházely plyšáky, panenky a jiné hračky. Diváci pak na slovní znamení „UP“ hodili hračku jinému divákovi a ten ji se slovem „MY“ chytil. Hra byla místy i trochu nebezpečná, protože létajícími předměty se to v hledišti jen hemžilo a lidé často neviděli, že na ně nějaká hračka letí, například těžká panenka. I tak měla hra velký úspěch a publikum si užilo legraci. Za komické scénky a parodický pohled na cirkus a jeho disciplíny sklidily účinkující obrovský potlesk.

Během Open stage vystoupilo dvanáct akrobatek v osmi akrobatických číslech. Open stage show uváděly účinkující z předešlé inscenace, Lucie N´Duhirahe jako konferenciérka a Francesca Hyde jako Američanka.

První číslo předvedly Stéphanie N´Duhirahe a Morgane Widmer na dvojitém prověšeném laně, po nich následovala Dafne Delamar jako žonglérka pod pseudonymem Lady Orange s číslem ze zahajovací inscenace festivalu Vintage!Women!Varieté!. Jako třetí se publiku představil anglický soubor Mimbre specializující se na skupinovou akrobacii. Členové Mimbre předvedli úryvek z jejich poetické inscenace Until Now, která vypráví o přátelství, setkávání i loučení. Silvia Fratelli, Martha Harrison a Emma Norin v čísle ukázaly náročné prvky párové akrobacie a ekvilibristiky.

Čtvrtým číslem byla ochutnávka z inscenace Dynamo. Eliška Brtnická a Jana Klimová spolu jako dvě konkurentky bojovaly o místo na visuté hrazdě silou, akrobacií i svými copy. V pátém čísle nazvaném Zirka Trollop – literární akrobacie, vystoupila Jana Korb s Anjou Gessenhardt. Zatímco si Jana Korb četla nahlas povídku Franze Kafky o akrobatce, která si svůj život zařídila tak, aby nikdy nemusela slézt dolů ze své milované hrazdy, Anja Gessenhardt po Janě Korb šplhala, stoupala si jí na ramena a stavěla se na ní do stojky.

V šestém čísle se na scénu vrátily Stéphanie N´Duhirahe a Morgane Widmer, aby tentokrát ukázaly své dovednosti na svislém laně. V sedmém čísle předvedly Mimbre další ukázku z inscenace Until Now, a Open stage show pak uzavřely Lucie N´Duhirahe a Francesca Hyde v disciplíně nazvané dvojité prověšené lano, v níž jsou obě nejsilnější. Své akrobatické vystoupení si ztížily spletením svých dlouhých copů dohromady. Vtipné téma copů se tak v posledním čísle vrátilo na scénu a uzavřelo nabitý sobotní program.

V neděli večer publikum prořídlo. Ti co nedorazili, přišli o výjimečnou inscenaci švédské akrobatky, tanečnice a šampionky ve Slam poetry Kajsy Bohlin, která kromě tance a akrobacie vládne i mluvenému slovu. Její inscenace s názvem Reality´s Neighbour byla podobně jako páteční číslo Moy Prescott filozofická. Zatímco Prescott se věnovala tématu osamění beze slov, Bohlin k divákům celé představení poutavě promlouvala. Vyprávění o dětství, dospívání i dospělosti doprovázela manipulací s objekty (několika kufry), taneční akrobacií (bez přerušení řeči metala salta vzad) a výstupem na Cyrově kole. Tyto disciplíny doplňovaly a rozehrávaly jednotlivé epizody jejího života.

Hrála mladou ženu, se kterou není už od dětství něco v pořádku, a která se proto snaží dělat všechno, co je podle společenského mínění normální. Chodí běhat, protože běh patří přesně k těm pravým normálním činnostem v každodenním životě. Chce se vdávat a touží po muži, který by ji požádal o ruku; jednoho svolného k sňatku našla v publiku. Když si ale scénku žádání o ruku s divákem secvičili, naučili se repliky i pohledy jako z romantického filmu, zajistili si umělou květinu i prsten (jako prsten Bohlin přikoulela na jeviště Cyrovo kolo), nabídku k sňatku Bohlin nakonec odmítla. Po výstupu na kole si z ničeho nic nasadila na nos narozeninovou čepičku jako zobák a s trhavými ptačími pohyby divákům oznámila, že už přišla na to, proč byla celý život pro ostatní nenormální: protože je pták! A s kdákotem odskákala za oponu.
Inscenace Kajsy Bohlin Reality´s Neighbour klaunskými výstupy a akrobatickými čísly rozvedla filozofické téma o normálnosti a relativnosti našich životů. Překvapivý závěr příběhu vtipně dokládal, že věci opravdu nemusí být takové, jaké se zdají být.

Druhý ročník festivalu ženského nového cirkusu uzavřel český soubor Amanitas fire theatre Cirkusem Galaxie NGC 2997. Členky souboru Amanitas byly oblečeny do extravagantních kostýmů Lindy Mikoláškové, které chrlily jiskry, blikaly a svítily. Pozoruhodné postavy s výjimečnými účesy, líčením a bodypaintingem uspořádaly v uzavřeném prostoru sálu ohňovou show s pochodněmi, chodily na chůdách, tančily s obručemi i bez nich, žonglovaly a chrlily oheň. Amanitas pomyslně přenesly publikum na galaxii vzdálenou 40 milionů světelných let, na níž plul podivuhodný vesmírný cirkus, a předvedly bohatou vizuální show za zvuku vlastní mixované hudby.

Díky festivalu Fun Fatale se mohou čeští umělci, akrobaté a diváci seznámit s tvorbou známých i teprve začínajících zahraničních akrobatek a jejich rozdílnými přístupy k novému cirkusu. Získají tak inspiraci pro vlastní aktivity i tolik potřebné srovnání s domácí novocirkusovou produkcí.

Kateřina Vlčková

Foto: Kajsa Bohlin

Autorka je studentkou Divadelní vědy na FF UK v Praze, článek vznikl v rámci edukačního projektu Cirqueonu: Jak psát o novém cirkuse, který je určený pro budoucí publicisty.

 

 

 

 

Publikováno: 22.3.2013