Několik národností, několik disciplín a jen několik dnů pro nácvik inscenace, jejíž jedinečnost spočívá nejen v multikulturním složení artistů, ale především v jednom jediném a neopakovatelném uvedení. Originální novocirkusový projekt Cirkopolis vol. 1/Moment présent, vzniknuvší pod vedením francouzského režiséra Albina Waretta, představil umělce z České republiky (Kristýna Vlčková, Eliška Brtnická, Tomáš Tomsa Legiersky), Francie (Laura Terrancle), Finska (Niklas Blomberg), Španělska (Quim Giron), a dokonce i z Brazílie (Rosenfeld Sznelwar). Nápad zrealizovat projekt jako Cirkopolis vol. 1/Moment présent vzešel od Šárky Maršíkové, ředitelky Cirqueonu-centra pro nový cirkus, které bylo spolu s Palácem Akropolis realizátorem tohoto, v Čechách jedinečného, novocirkusového projektu.
Představení začalo úplnou tmou, do níž se ozvala hudba. Jednotvárné zvuky přerušilo několik přidušených plesknutí čehosi o zem. Ze tmy se náhle vynořili tvorové, kteří svým pohybem připomínali píďalky. Centrem jejich pozornosti byla postava stojící na židli ve středu jeviště: Tomáš Tomsa Legierský, svým líčením připomínající klauna, s nadhledem a zájmem sledoval úsilí píďalících se tvorů. Našpulenými rty vytvářel zvuky, jimiž ostatní akrobaty v danou chvíli (a během večera ještě několikrát) jako demiurg ovládal. Zároveň hrou na moždíř vytvářel táhlou melodickou linku, kterou přerušovalo jen pískání dětských hraček; zdálo se, že pískání vycházelo z plazících se akrobatů. Ještě než měli tyto kroutící se lidské píďalky šanci dosáhnout cíle svého pohybu, Tomáš Tomsa Legiersky na moždíř zaklepal a veškerý pohyb ukončil. Akrobaté vzápětí vyskočili a společně s klaunem se snažili najít si partnera, aby se s ním v objetí mohli pohupovat v rytmu reprodukované hudby, která se právě rozezněla sálem. Jeden akrobat však zůstal sám. Tato úvodní scéna nastolila základní situační schéma, které režisér během představení aplikoval ve čtyřech různých obměnách.
Prostá, jednoduchá a přitom dynamická rituální část byla jedna z mála, v níž herci fungovali jako jeden celek. Jakoby v těchto momentech mezi jednotlivými účinkujícími nepanoval žádný rozdíl. I tmavě oděný klaun s rozčepýřenými vlasy, napudrovanou tváří a s tmavými kruhy kolem očí nepůsobil v daný rituální moment jako nedotknutelný vůdce. I on totiž mohl skončit bez partnera. Akrobat, který zůstal sám, však nakonec nebyl nešťastný. Klaun se ho ujal a jako zasvěcený člen skupiny všem divákům pantomimicky nastínil, co akrobat následně předvede. Legirskeho pantomimický komentář i několik málo citoslovcí dokládaly jeho cit pro jemnou ironii.
Celý koncept působil jako rituál s jasně vymezenou formou a cílem; nejdříve všechny akrobaty sjednotil a poté zase rozdělil. Vyvržený jedinec poté v několika minutách předvedl to nejlepší, čeho byl fyzicky schopen. Jednotlivé akrobatické vstupy navíc oživovali komickými scénkami ostatní akrobaté. Rivalita mezi akrobaty nevládla, ale určitá dávka soutěživosti jim stejně nechyběla. A pokud soutěživost propojíme se zvědavostí a smyslem pro humor, vznikne půvabné představení, které pobaví umělce i diváky.
Takto strukturovaný dramatický koncept umožnil každému účinkujícímu předvést herecké, pohybové a v neposlední řadě také improvizační schopnosti. Akrobacie byla sice jedním z hlavních komunikačních kanálů, jak mezi akrobaty, tak i mezi účinkujícími a diváky, režisér se však snažil potlačit čirou fyzickou exhibici a omezil artistické prvky, které by narušily hravou atmosféru inscenace. Představení Cirkopolis vol. 1/Moment présenttak ve finále působilo jako mozaika scénických obrazů asertivních a přitom hravých akrobatů.
Eliška Brtnická předvedla suverénní sólový výstup, v němž obsáhla ekvilibristiku a skoky. Vše vtipně komentovala, jako by svými výkony překvapovala i sama sebe. Ostatní artisté její nadšení a radost z úspěchu podněcovali i oceňovali. Laura Terrancle vyčnívající z řady pestrobarevným kostýmem, předvedla několik náročných cviků bez známek zaváhání, ke škodě akrobatického čísla však bez lehkosti a dynamiky. Finský cirkusový umělec Niklas Blomberg, multiinstrumentalista a hudebník, byl (společně se španělským kolegou Quimem Gironem a českým mimem Thomsou Legierskim) nejzábavnějším interpretem inscenace. Ačkoliv Quim Giron na sebe již od počátku strhával pozornost svojí uměleckou všestranností, pohotovostí a smyslem pro humor, jeho finský kolega celý svůj výkon okořenil nadhledem a přirozeným smyslem pro komiku.
Režisér Albin Waratte nechal každého artistu předvést naplno, co dovede a přitom ponechal velký prostor pro improvizaci, která představení dodala spontánní výraz a svěží atmosféru. Zjevná byla práce s dynamikou inscenace – střídání pevných rituálních částí, společných částí a výstupů jednotlivců – a práce s takzvanou „čtvrtou stěnou“; režisér bral přítomné diváky na vědomí a mnoho jevištních akcí k nim také směřoval.
Díky Cirkopolis vol. 1/Moment présent vznikl jeden večer plný humoru a artistických kousků na vysoké úrovni. Cirkopolis vol. 1/Moment présent je v České republice prvním projektem, který dle názvu slibuje i pokračování. Představení Cirkopolis potvrdilo odvahu i umění režiséra, který citlivě vedl všechny účinkující k jejich jedinečné a vlastní výpovědi o tom, co je pro ně znamená tady, teď a společně.
Eliška Jílková
Cirkopolis vol. 1/Moment présent – režie: Albin Warette (FR); hudba: Jan Burian (ČR), hrají: Niklas Blomberg (Fin), Quim Giron (ES), Laura Terrancle (FR), André Rosenfeld Sznelwar (BR), Eliška Brtnická (ČR), Tomáš Tomsa Legierski (ČR), Kristýna Vlčková (ČR)
Autorka je studentkou Divadelní vědy na FF UK v Praze, článek vznikl v rámci edukačního projektu Cirqueonu Jak psát o novém cirkuse, který je určený pro budoucí publicisty.
foto: Patrik Borecký
