Po (ne)náročné cestě z Prahy do Stockholmu a následném odvozu do mládežnické ubytovny (která by ale mohla konkurovat s některými zdejšími “hotely” v Čechách) jsem se druhý den probudil do krásného dne, sešel do kuchyňe, a vzpomněl jsem si, kde že to vlastně jsem.
Sedmice, která nastoupila předešlý den do letadla a podstoupila hodinu a půl dlouhému letu z Prahy do Stockholmu, se znala již dlouho: Kiki, Klárka, Zuzka, Aleš, Filip, Šárka (vedoucí lektorka naší výpravy) a já. Po příletu na stockholmské letiště jsme se dostali k ubytovně za tmy, druhý den jsem ale vstal a byl okouzlen krásou švédské přírody, obzvlášť jezera, kam jsme se chodili koupat. Ráno jsem šel do kuchyňe, a ospale se mžoural na dav lidí, kteří tam byli v různých fázích přípravy snídaně. Slyšel jsem kolem sebe angličtinu, francouzštinu, češtinu, pak jazyky které ani mé zcestovaťelé ucho neznalo.
Celkem se tu sešlo sedm zemí: Irsko, Finsko, Česká Republika, Francie, Belgie, Švédsko a Lucembursko. První dny jsem si myslel že nastane takzvaná “ponorka” (jedli jsme všichni spolu, trénovali jsme spolu, spali jsme v jednom hostelu), ale celým pobytem se vinula naprosto skvělá atmosféra bez sebemenších problémů.
Náš typický den ve Švédsku vypadal takhle: ráno snídaně v hostelu, poté jsme všichni společně nastoupili do Rattbussu, který nás dovezl do areálu SUBTOPIA, kde sídlí v bývalých továrnách Sony Ericssonu Cirkus Cirkör. Tam jsme se po společné denní rozcvičce (warm-up), kterou vždy měla na starost jiná národnost. Po rozcvičce jsme prvních několik dnů měli tzv. Free-training, kde jsme měli možnost si jen tak trénovat a využívat možností prostorů Cirkusu Cirköru.
Tyto free-trainings jsme měli doprovázené workshopy různých lektorů, jak tamní, tak i z různých cirkusových škol. Osobně jsem si vyzkoušel chinese pole, po které jsem měl obří úsměv na tváří a modřiny po celém těle.
Další zajímavostí byl workshop clowning s místní klaunkou Kamillou. Učili jsme se základy jevištního pohybu a komedie. Pak jsme během volných tréninků měli šanci poprosit o radu či pomoc svých spolucvičitelů, anebo někoho z lektorů pohybujících se po areálu. Většina oslovených byli strašně milí a ochotně předvedli, pomohli či poradili.
Úžasné bylo i že jsme měli šanci trénovat v bezprostřední blízkosti cirkusových hvězd co trénovali na nová představení, zkoušeli nové techniky anebo si jenom opakovali starší kousky, které nás přiměli přestat trénovat a jen sledovat s úžasem. Celkově byla atmosféra během těchto tréninků velmi inspirativní, protože vidět tolik tvořivých, spolupracujících lidí mě nadchlo a naplňovalo skvělým pocitem.
Po dopoledním programu byl vždycky oběd, během kterého lektoři měli malou organizační schůzku (vždy se zástupcem od studentů), a my jsme mohli pokojně jíst, po čemž následovali diskuze týkajících se Evropské Unie a jejich hodnot. Ač se tato témata zdála být zezačátku nudná, lektoři dělali vše co bylo v jejich silách aby nám přiblížili tyto abstraktní pojmy hry a spojovali je s cirkusem. Tedy i když jsme to v podstatě měli jako takové “povinné mučení”, ke konci mě osobně to začalo bavit a názory odlišných lidí bylo určitě zajímavé slyšet.
Po odpoledním programu jsme měli většinou večeři, a pak hodinku volného tréninku před tím než nás vyzvednul Rattbuss a dovezl zpátky do hostelu, kde jsme trávili náš čas u jezera, v lese nebo v zahradě před hostelem.
Po druhém dni jsme už začali mít místo dopoledního a odpoledního programu creation. V podstatě jsme se rozdělili do menších skupin, a cvičili spolu nějaká čísla na poslední představení. Skupinky většinou obsahovali účastníky více států, a tak bylo zvláštní vidět všechny ty různé způsoby a techniky, jak se připravuje číslo. V průběhu tohoto času už nám dávali lektoři více volnosti, takže tvůrčí práci jsme v podstatě museli zvládnout také sami. Postupně jsme ukazovali naše “čísla” přede všemi, a byli opětováni někdy užitečnou, někdy neužitečnou kritikou.
Já byl ve žonglérské scénce hlavně s čechama, ale byl tam i fin a jeden francouz. Ale byli k vidění opravdu zajímavá čísla: od pozemní akrobacie inspirované parcourem, přes dva jednokolkaře a jejich společný “tanec”, po hrazdaře používající cyr wheel místo hrazdy (z technických důvodů nebylo možné v centru Stockholmu prezentovat závěsku).
Premiéra našeho představení proběhla přímo v prostorách Cirkusu Cirkor, kde jsme denně trénovali, a tak jsme se nemuseli zaobírat technickými problémy. Druhý den nato jsme ale hráli ve Stockholmu, kde do poslední vteřiny hrozilo že bude pršet. Naštěstí se asi bouřka zalekla naší hromadné tleskající choreografie připomínající novozélandskou válečnou haku, a po celou dobu představení nepršelo!
Na závěr bych chtěl jen připsat, že to byl jeden z těch nejúžasnějších týdnů, poznal jsem tolik lidí a získal inspiraci na dost dlouhou dobu dopředu. Zároveň ale cítím, že podílet se o takovou zkušenost je téměř nemožné s někkým, který nezažil tento týden a písničku: “See me ride, ride my pony.”
Howgh.
Lukáš Bláha Bliss
P.S: autor článku není rodilý mluvčí češtiny a hluboce se omlouvá za jakkékoliv pravopisné, gramatické, či jiné chyby.
Projekt výměny mládeže Youth in Action 2013 byl orhanizovaný Cirkusem Cirkör za podpory Caravan Network. Ve Stockholmu se sešlo 35 studentů cirkusových škol, ve věku 14-21 let, kteří měli týdenní pobyt a trénink v Cirkusu Cirkor absolvovat spolu, předávat si zkušenosti, kontakty, zblížit se a nakonec připravit společné představení.
Premiéra byla v prostorách Cirkus Cirkör, druhá repríza už na festivalu WE ARE STHLM, které probíhalo ve Stockholmu.
