Na přelomu září a října se v pražském paláci Akropolis představil soubor Lonely Circus z Francie. Inscenace Fall, Fell, Fallen akrobata Sébastiena Le Guena a hudebního mága Jérôme Hoffmanna je dynamickým dialogem pohybu a zvuku o rovnováze, její ztrátě a pádech.
Uprostřed kukátkového jeviště stálo obdélníkové podium, na jehož levém konci čekaly připravené dřevěné kůly a v misce pingpongové míčky. Napravo seděl, mixážními pulty obklopen, mistr zvuku. Než sál zcela potemněl, vstoupil na jeviště muž drobnější postavy v černém obleku a bílé košili. Zastavil se uprostřed a naklonil se. Předkláněl se víc a víc, dokud jeho pevné tělo nepadlo k zemi jako prkno. Vstal, odešel a vrátil se s dřevěným kůlem zhruba půlmetrové délky. Počkal, až se rozkývaný kus dřeva ustálí, aby se na něj usadil. Vzápětí si poleno podtrhl a spadl. Do třetice vešel se svazkem stejně dlouhých kůlů. Stoupl si na ně, stáhl z nich provaz a nechal vypadávat jedno dřevo za druhým. Nakonec je jedním z kůlů vytloukal, dokud sám nezůstal stát na třech posledních. Úvod představení připomínal pomalu se rozjíždějící stroj, sled pokusů a pádů, jako když se člověk učí chodit a zkoumá svět okolo, testuje své možnosti a chce posunout své hranice.
Najednou hlediště zcela zatemnělo. Jen v záři jediného bočního reflektoru Sébastien Le Guen vší silou natahoval pružné lano, aby o něj mohl vzápětí škobrtnout a sjet k zemi. Tento závěrečný motiv úvodní části se v průběhu představení vracel jako pomocný můstek k dalším výstupům.
Sébastien Le Guen v další části představení rozehrál příběh se třemi prkny dlouhými tak akorát, aby dosáhly pod jeho bradu. A Jérôme Hoffmann neváhal do jeho hravých nápadů (manipulace s prkny a balancování na jejich hranách) zakomponovat výkřiky z amplionu, ruchy velkoměsta, či řezání pilou. Poté se akrobat vyhoupl na lano, v reproduktorech se rozezpívali ptáčci a tím se rozehrála emotivní konverzace provazochodce a strunných nástrojů. Oba umělci dokázali diváka vtáhnout do jiných světů, ať pomocí zvuku, či pohybovou akcí. Hráli na struny fantazie publika, nechávali mu velký prostor domýšlet si a dotvářet situace. Sébastien na prknech například jakoby balancoval na domovní římse nad rušnou ulicí. Pro někoho mohl být sebevrahem, pro jiné dobrodruhem. Tvůrci se zamýšleli nad fenoménem pádu, nad uzavřeným kruhem, v němž se točí lidský život – nahoru, dolů, vzhůru a pád, a tak stále dokola.
Hudebník Jérôme Hoffmann mixoval širokou škálu hudebních stylů od klasiky po elektro. Do děje vmíchával běžné zvuky přírody i města, mluvené slovo a také využíval různé druhy materiálu, jako například alobal, kovové tyče, nebo dřevo. Hoffmann velmi citlivě reagoval na veškeré dění na jevišti. Doslova odezíral zvukový projev akrobata, nahrával jej, aby na něj mohl vzápětí reagovat. Oba umělci díky vzájemnému naslouchání dokázali svými výrazovými prostředky (tělem a hudbou) obohatit umělecký projev toho druhého. Tento vztah špičkového artisty balančních technik a hudebního mistra umocnil už tak silný dojem z představení.
Akrobaticko – akustická podívaná Fall, Fell, Fallen se od počátku držela jednoduchého a jasně vymezeného tématu – padání v různých proměnách a za jiných podmínek, v odlišném prostoru a rozdílném tempu. Oba protagonisté bravurně pracovali s časem, hráli si s pauzami a pomlkami, dokázali udržet napětí i vygradovat gag. Tím získalo představení přehlednou, na první pohled jednoduchou, strukturu.
Výstupy nepostrádaly gradaci a umně vkomponovaný humor. Nejširší úsměv na rtech diváků vykouzlil Sébastien Le Guen, když si vyzul boty a nohy ponořil do lavoru. Rozstřikoval vodu a nechal kapky padat na zem, až ji brzy celou zamokřil. Nepřekvapivě po mokré podlaze uklouzl a upadl. Pak se klouzal, skákal a padal jako v grotesce a Jérôme Hoffmann snímal reálné zvuky čvachtání vody.
Představení, které nepřesáhlo jednu hodinu, začalo pádem člověka vpřed. Postupně se akrobat vydával do všech směrů po horizontále i vertikále a na závěr se jeho „padavý“ experimentální pohyb uzavřel v kruhu.
Inscenace je pohybovou symfonií, symbiózou fyzického monologu a hudebního doprovodu. Fall, Fell, Fallen je nejen špičkovým představitelem současného nového cirkusu, ale zároveň potěší i nápaditým hudebním zpracováním.
Hana Strejčková
Lonely Circus – Fall, Fell, Fallen: režie: Nicolas Heredia a kol., hudba, zvuk: Jérôme Hoffmann, akrobacie: Sébastien Le Guen, spolupracovali: Marion Coutarel, světelný design: Marie Robert, technická režie: Vivien Sabot, výroba, stavba: Sylvain Vassas, Olivier Gauducheau.
foto: Lonely Circus
