Jarní reportáž ze zimního výletu

Se zpožděním se vracím ve vzpomínkách ke svému výletu do Valencie. Na konci ledna pořádala tamní cirskusová asociace Espai de Circ evropské setkání pod záštitou ENCI – Europian Network for Circus Interchange.  Když mi na podzim zavolala Bára z Cirqueonu, jestli tam nechci jet, byl jsem radostí bez sebe. Ve Španělsku jsem pět let žil a ve Valencii mám známé. Těšil jsem se moc. Uběhlo několik měsíců a já si balil směs zimního a letního oblečení, pochodně, kuželky ,pár balónků a za pár hodin už jsem seděl v letadle. Cesta proběhla bez problémů. Ve Valencii jsem celý týden spal u svého  kamaráda a žongléra Antonia Ormigy, se kterým jsem se setkal hned následující den v malé vesničce  Sot de Chera, kde celý cirkusový pobyt začínal festivalem Kaotic circus.

Valencie je skvělá, spousta lidí v ulicích, tržiště, obchůdky, bary, historické budovy i moderní architektura, ceny srovnatelné s těmi našimi a hlavně asi 25 stupňů na slunci a modrá obloha.  Prochodil jsem, co se dalo a v podvečer jsem se příjemně unaven vydal na autobusové nádraží. Festival dostál hrdě svému názvu ještě dřív, než jsme vyrazili. Počet lidí na které jsme čekali se upravoval asi čtyřikrát. Byl jsem klidný, věděl jsem jak to v Ibérii chodí a potvrdilo se mi, že ať už vyrazíme v jakémkoliv počtu, nakonec se ukáže, že přece jenom nikdo nechybí a že chaotismus, který tomu na první pohled vládne, je někým nebo spíš něčím vlastně pevně kontrolován. Usnul jsem.

Asi za hodinu mě probudily divoké serpentýny a po několika okamžicích jsme už parkovali v místě určení. Nápisem „Bienvenidos a Sot de Cherra“  nás uvítala tato malebná, miniaturní víska o čtyřech stech obyvatelích. Bylo devět hodin večer a nikde ani noha. No jo, všichni zrovna večeřeli a nás vzápětí čekala stejná kratochvíle. Ubytovali nás ve zvláštní zděné jurtě pro 40 lidí. Proběhnul krátký info briefing  a vyrazili jsme přes pomerančové zahrádky do obecního domu na večeři. Obložené bagety dovedli Španělé k dokonalosti, náplň: vaječně bramborová placka – tortilla s česnekovou majonézou, značka vynikající. Přiblížila se jedenáctá hodina, v Sot de Chera vzplály ohně a začala třídenní fiesta. A pro mne to byla ta nejlepší fiesta, kterou jsem ve Španělsku kdy viděl.

Hodinová galashow, dj a zhruba 500 diváků, to byla jen předzvěst druhého dne, kdy se program měl rozběhnout naplno. Párová akrobacie, klauni, výborný žonglér s klobouky, kouzelník, moderátor  umě zapojujicí publikum a náš lektor Viktor s kuželkami, který nás po víkendu provedl třídenním workshopem kreativního žonglování.  Prostě paráda. Jen „renegade show“ byla mírně šikanizující a porotě nebylo nic dostatečně dobré, tak jsem si to pivo, které bylo odměnou za vystoupení, raději zbaběle koupil u stánku. Než se nachystal dj, chopili se náměstí muzikanti, kteří hráli snad celé tři dny v kuse. Desetičlenná, převážně dechová skupina hudebníků vytvořila směsici ska, rocku, balkánu, reggae a dobré nálady.  Spát jsme šli kolem čtvrté.

KAOTIC CIRKUS den 2.

Šum v naší jurtě zvané Dóm by probudil i ty, kdo spát vůbec nešli. Takže kolem deváté jsme byli všichni na nohou a pomalu se trousili hledat bar, kde mají kafe a tousty. Bylo mi líto Nathana z New Castlu, kterému se podařilo balancovat banán na nose tak dlouho, až mu spadnul šťopkou přímo do oka a musel na ošetření do nemocnice. Naštěstí nešlo o nic vážného a oko se mu během několika dnů zahojilo a dokonce i hrdinně vystoupil v rámci odpoledního průvodu.  Po snídani jsme se přesunuli zpátky na náměstíčko, kde mezitím vyrostlo několik desítek stánků s rukodělnými výrobky a obchodníci a alternativci z okolí už čile nabízeli své zboží. Bylo vidět, že na náměstí to žije. Spousta dětí i dospělých, někteří nalíčení a pomalovaní, protože kde jinde se chovat jako blázen, než na festivalu bláznů, v tom nejlepším slova smyslu.  Asi v jedenáct začaly cirkusové workshopy pro veřejnost a na pódiu se připravovala technika pro odpolední sérii vystoupení.  Po obědě dostala prostor oblíbená disciplína, Vyprávění příběhů. Necelá stovka lidí se vmáčkla do originálního chill outu ve tvaru iglú, postaveného z recyklovaných umělohmotných trubek a vyslechla několik pohádek a bajek od různých interpretů. Nestihli jsme ani dotleskat a z hlavního pódia nás zval moderátor na hlavní galashow. A už to jelo. Závěsná akrobacie, handstand, pantomima, ujetá žongláž s odpadními zvony, vše provázené výstředním moderátorem, který se nebál ničeho. Radost pohledět. Následovala španělská bubnovačka, tzv. batucada. Skupin věnujících se „synchronizovanému bubnování“ je ve španělsku opravdu hodně a tahle byla výborná. Když to rozjede třicet šikovných tamborů naráz a ještě pod vedením dirigenta,  je to pořádný nářez. S bubny zavěšenými kolem krku se pak vydali na průvod vesnicí, doprovázený vstupy některých účastníků workshopu. Já slíbil účast v noční fireshow, takže jsem využil tuto chvíli k tomu, abych nabral síly a zcela bezostyšně na hodinu usnul.

Když odpoledne začíná ve čtyři hodiny, večer přichází dříve. Po své malé siestě jsem zašel s Ormigou do baru, dali jsme si kávu, povídali si o svých plánech a o tom, jak jsme se oba těch pár let měli. Začalo se stmívat.  Fireshow se blížila. Španělé jsou milovníci ohňostroje a vytvořili i jeho průvodovou verzi, tzv. correfog. Je to taková zvláštní sranda, všude létají jiskry, hraje muzika, lidé tancují a nakonec vás to vtáhne a už blbnete s nimi.  Naše ohňovka byla v podobném duchu. Ve finále nás ohňovalo asi deset na prostoru většího obývacího pokoje. Docela tlačenice a v podstatě hodně intenzivní zážitek. Que viva el fuego!  Que viva la fiesta! A pak už se jen pilo, zpívalo a hodovalo. Koncert tří skupin na hlavním pódiu. Elektro akustická improvizace v chill outu. Spousta pohybu a legrace. Ormigovi při kontakním žonglování ujela tréninková koule z paže přímo do železného sudu, ve kterém hořel oheň. Bylo jasné, že ji už nezachráníme. Soustrastně jsem ho objal a pak jsme oba vyprskli smíchy. Nicméně černý kouř, který se začal valit ze sudu, nás donutil vyklidit pozice a přesunout se o kus dál.  Fiesta pokračovala. Spát jsme šli tak v půl páté. Uléhal jsem s hrdostí, že jsem z účastníků kurzu vydržel nejdéle, ale za pár chvil se objevil kolega z Maďarska, který vplul do spacáku vedle mne. Vplul je docela přesné, protože jsme se druhý den cítili skoro všichni jako na moři.

KAOTIC CIRKUS Den 3.

Kolébavým krokem jsme došli na snídani, někteří se vzápětí pustili do cirkusové olympiády, ale já se vydal hledat cisternu s kávou. Našel. Rekonvalescence nebyla stoprocentní, a tak jsem se pak věnoval hlavně focení. Kluci si dali pár kol gladiátora, soutěž ve stojce a závody ve všem možném. Atmosféra na náměstí byla po celé tři dny neměnná, všichni si užívali a bavili se. Jen dnes už byla ve vzduchu cítit trochu únava a trochu umělá hmota, z naší noční eskapády. Po obědě, rozuměj ve čtyři, začalo hodinové představení  supertalentovaného páru performerů. Všestranná akrobatka, žonglérka, lasařka, práskačka bičem a její kolega bavič, silák a žonglér rozjeli street show plnou vtipu a umu. Jednu z nejlepších, kterou jsem kdy viděl. Klobouk dolů. Podle instrukcí jsme se po show měli rychle sbalit a nechat odvést, protože několika lidem z předešlého kurzu klaunů letěla letadla a museli stihnout autobus z Valencie. A tak se i stalo. Za pár hodin už jsem koukal u Ormigy doma na zprávy, dělal večeři a sledoval, co nového na facebooku. Zítra začíná workshop kreativního žonglování, na který se moc těším.

WORKSHOP

Z následujících tří workshopových dnů mám trochu smíšené pocity. Viděl jsem nízkonákladově, ale velmi dobře vybavený prostor Espai de circ, kde má valencijská cirkusová asociace svou základnu.  Když pominu, že tam byla zima jak v psinci, tak se mi tam moc líbilo, fajn atmosféra, skvělí lidé. Na odpoledne sice obsadily hlavní sál pravidelné kurzy a my se museli přesunout jinam, ale i tak jsme si to užívali. A jak probíhal workshop jako takový? K mému zklamání se náš lektor Viktor rozhodnul, že ho pojme formou debaty a teorie. Zklamání to bylo zejména proto, že jsem mu nerozuměl ani dvě souvislé věty.  Španělská angličtina je oříšek i pro lepší angličtináře, než jsem já. Viděl jsem to na všech kolem. Člověk se musel hodně soustředit a zapojovat fantazii, aby vydedukoval, co se nám Viktor snažil sdělit.  Byli jsme skupina složená z Belgičanů, Maďarů, Angličanů, jednoho Dána a jednoho Čecha. Asi 10 lidí. Nicméně Viktor své jazykové nedostatky kompenzoval tím, že je obrovský sympaťák, takže jsme ustáli všechno to zdlouhavé vysvětlování před každým úkolem nebo hrou. Vytvářeli jsme různé týmové choreografie a zkoušeli je mezi sebou. Byla to zábava a chaos dohromady. Mrzelo mě, že kdykoliv jsme se shodli na tom, co se bude hrát za hru a proběhlo pár kol, objevil se nápad na úpravu pravidel. Takže místo naučení se novým hrám to vypadalo spíš jako soutěž o co nejvíc změn v pravidlech čehokoliv v co nejkratším časovém úseku.  Můj celkový názor je tento: „Chybělo tomu prostě víc akce!“ Většinu času jsme strávili debatami nad pravidly, než přímou hrou nebo cvičeními. A třetí den, ten byl ve znamení Prechac. Co je Prechac? Neměl jsem vůbec tušení a vlastně se to pro mne stalo tím nejvíce zajímavým, co jsem si odvezl,  protože ke klasičtějšímu žonglování jsme se v podstatě nedostali. Prechac je forma zápisu a generování triků. Něco jako siteswap, ale pro více lidí. Musím podoktnout, že nejsem velký znalec ani siteswapu, který lze do prechacu dokonce převádět, takže jsem dost tápal a dělal si poznámky,  jak se dalo. Chybělo mi, mít to s kým zkonzultovat v rodném jazyce. Prostě jako ve škole, zeptat se  „jaktože ti to vyšlo takhle, když mně to vyšlo jinak a jak to je teda správně“.  Bylo nás tam víc, kteří po pár hodinách rezignovali, někteří žonglovali, já se věnoval focení.  Nakonec jsme ještě s Angličanem Nickem probrali co je a co není žonglování. A vyslechli si pojednání o pouličním vystupování od jednoho maďarského žongléra  a klauna, který se „pouličárnám“ věnuje skoro patnáct let a jehož jméno jsem bohužel zapomněl, neb byl z jiné skupiny. Bylo to fajn povídání, zavzpomínal jsem na své začátky v ulicích a na náměstích různých měst Evropy.  A to bylo už úplně vše. Nakonec  jsme vyrazili společně do baru na večeři. Ale, protože únava z celého týdne dopadla na nás všechny, tak večírek skončil skoro dřív než začal a šli jsme spát.

Podtrženo sečteno:  Byl to skvělý týden. Díky moc Cirqueonu za tu možnost a za to, co dělá a jak to dělá. Mějte se všichni fajn, venku je hezky, mizím trénovat.

J.

Publikováno: 16.4.2014