Cirk-UFF No. 1 – Lidská dramata v domečku pro panenky

Přinášíme vám první díl serialu reportáží a recenzí z Cirk-UFF. Do Trutnova se vypravila Petra Dotlačilová, která bude až do neděle přinášet čerstvé zážitky z mezinárodního festivalu nového cirkusu.

Lidská dramata v domečku pro panenky

Festival byl zahájen světovou premiérou nové inscenace Cirku La Putyka – Dolls. Ta vznikla právě díky rezidenci v UFFU. Tento soubor se snaží cíleně rozvíjet spolupráci se zahraničními kolegy, pravidelně zve režiséry, trenéry i interprety z novocirkusových velmocí, jako je například Francie či Švédsko. Dolls režíroval principál La Putyky Rostislav Novák ml. Jako interprety si vybral pět mladých artistů ze zahraničí; v inscenaci tedy nefiguruje nikdo ze stálých členů souboru. Pohybově se na inscenaci podílelo známé choreografické duo Linda Kapetanea a Jozef Fruček.

Za hravým názvem Dolls – Panenky – se schovává víc, než pouhé hračky. Panenky nebo medvídci se pro nás mohou stát v dětství únikem do světa fantazie, naší oporou. Ale fixace na tyto předměty v dospělosti začíná být čímsi znepokojivým. Na scéně sice vidíme jakýsi naddimenzovaný domeček pro panenky, uvnitř něho jsou ale skuteční lidé se skutečnými problémy.

V jednom z pokojů sedí u stolu pár: milují se, vezmou se, ale nemají dítě, což ženu užírá.

V druhém páru si zase žena nedokáže udržet muže, který jí utíká za milenkou. Pátou postavou je osamělý muž hledající spřízněnou duši. Tyto postavy jsou nejprve představeny v jakémsi živém obrazu, když zahaleni do kouře a za doprovodu neurčitých zvuků rozehrávají v domečku výchozí situace. Ty pak jeden po druhém rozhýbávají v několika disciplínách.

Na zemi i ve vzduchu

Samotář se roztočí ve víru téměř akrobatického tance, krouží po scéně, pohybuje se často po všech čtyřech. Jeho tělo jako by se zmítalo v ranách elektrickým proudem. Impulzy iniciují pohyb, tělo tanečníka je deformováno, sráženo k zemi, převraceno vzůru nohama a vrháno do přemetů. Na začátku svého výstupu si přinesl kus hlíny, z níž si snad chtěl vytvořit přítele. Na konci ale objevil něco lepšího – dřevěnou pannu v životní velikosti.

Fascinující bylo trapézové číslo jednoho z párů: ona měla dlouhou žlutou róbu a s lehkým úsměvem se vznášela vzduchem. Vypadala opravdu jako panenka, s níž si její partner ve vzduchu pohazoval. Jedním pohybem jí pak róbu sundal, aby mohli naplno rozvinout plynulou párovou akrobacii, při níž i ty nejobtížnější triky vypadaly lehce.

Druhá dvojice excelovala prozměnu v párové akrobacii na zemi: nejprve po “svatbě”, kdy byli k sobě muž a žena připoutáni za pravé ruce a vytvářeli krkolomné, až nebezpečně vypadající kousky. Naplno své umění ale rozvinuli až ve druhém výstupu, který byl ve velmi rychlém tempu. Muž svojí partnerku vyhazoval vysoko nad hlavu a ona mu dopadala nohama na ramena, jindy se řítila k zemi a on ji zachytil v posledním okamžiku – výtečná ukázka síly a rovnováhy.

Živé loutky

Po prvních akrobatických číslech spíše v žertovném duchu se představení přehouplo do vážnější roviny. Na scéně se objevil tanečník s lany na všech končetinách – ostatní se jich chopili a začali ovládat každý jeho pohyb. V tu chvíli byl zdánlivě závislý na ostatních, ale brzy začalo být nejasné, kdo vlastně tahá za provázky.

Nevěrný muž opustil svoji partnerku kvůli dřevěné figuríně. S obří loutkou se dokonce pokoušel o společnou akrobacii na trapézu. Aby opuštěná manželka zpět přitáhla pozronost svého muže, rozhodla se, že se sama stane figurínou: oblékla stejné šaty, obula stejné boty, postavila se do stejné pózy a v té setrvala, pevná jako prkno. Muž na toto její gesto reagoval tím, že ji začal nosit po jevišti, různě si s ní po hrával a nakonec ji s sebou vzal opět do vzduchu, což byl vrchol této scény.

Rodinné foto

Nejsilnější dojmy zanechal “bezdětný” pár svým akrobatickým výstupem, který bychom mohli nazvat “rodinné foto”. Touha ženy po dítěti vypukla naplno, když dostala panenku, aby se zabavila. Její pouto k této hračce přerostlo z obyčejné hry, do naprosté posedlosti. Žena ztratila kontakt s realitou, z panenky se stala Šárka, její dceruška. A když jí chtěl její partner vytrhnout dceru z náručí, vypuklo drama. Švitoření a milou hru s dítětem střídal srdceryvný nářek, když jí dítě zmizelo z očí. Kontrast emocí byl posílen bezprostředním projevem interpretky, která na dítě mluvila česky s roztomilým francouzským přízvukem. Tato scéna skutečně dokáže dojmout až k slzám.

V závěru celého představení jako by se všichni interpreti stali loutkami, kterým chybí lotkovodič. Každý pokus o výskok, zvedačku či přemet končí pádem, jako by někdo v posledním okamžiku přestřihl lanka, na kterých jejich tělo visí. Absurdně až mrazivě přitom působí dívčí smích, který tuto scénu provází. Následuje ještě jakási ”coda”, závěrečné vydechnutí za zvuků klasické hudby, při níž se interpreti svlékají do naha a odchází ze scény. Vpředu se zničeho nic objevují výhonky mladých rostlin, snad symbol nového života.

Inscenace Dolls nabízí nejen skvělé výkony akrobatů, kteří jsou technicky zcela sebejistí, ale především dojemné lidské příběhy. To vše je zabaleno v groteskně poetické atmosféře vytvořené scénografem Jakubem Kopeckým a autory hudby Janem Balcarem a Jinřichem Čížkem. Disciplín se nevystřídalo tolik jako v předchozích inscenacích La Putyky – jako byl například Risk nebo Slapstick sonata. Méně se pracuje s efektem, ale o to víc jsou podtrženy emoce a hlubší obsah, o kterém dílo pojednává. Režisér Rostislav Novák dokázal propojit jednotlivé výstupy nenásilně. Neustále balancuje na hranici mezi komickým a vážným, aniž by sklouznul k patosu. Interpreti se mohou díky dokonale zvládnuté technice soustředit na výraz a rozehrávání jednotlivých situací. Přínosem byla také spolupráce se zkušenými choreografy, kteří dílo pohybově sjednotili.

KONCEPCE A REŽIE: Rostislav Novák ml. OBSAZENÍ: Bellina Sörensson, Josa Kölbel, Coline Mazurek, Valentin Verdure, Iesu Escalante CHOREOGRAFIE: Josef Fruček, Linda Kapetanea SCÉNOGRAFIE:Jakub Kopecký HUDBA: Jan Balcar, Jindřich Čížek KOSTÝMY, MAKE-UP:Kristina Záveská TECHNICKÁ SUPERVIZE: Mathieu Grégoire PRODUCENT: Cirk La Putyka

Světová premiéra 27. května 2014, UFFO Trutnov, psáno z reprízy 29. května 2014

foto: Cirk La Putyka

Publikováno: 30.5.2014