Je konec července a nově vzniklé cirkusové italsko-české trio Mai cence česnek trio se po třech týdnech pouličního hraní napříč Ligurií a Toskánskem vydává na severovýchod Itálie do Friulských dolomit, začíná osmý ročník cirkusového festivalu Brocante v horském městečku Frisanco.
Hlavní postavou je legendární akrobat a několikaletý umělecký ředitel cirkusové školy Flic v Torinu – Roberto Magro, o němž jeho studenti mluví jen v superlativech. Nepřijíždíme jako diváci, leč máme tu čest být součástí skupiny, která čítá bezmála dvě stě cirkusových umělců z celého světa, z nichž většina z nich je více či méně spjatá s již zmíněnou cirkusovou školou. Ta leží paradoxně na druhém konci severní Itálie. Roberto Magro si ale ne náhodou vybral pro festival údolí v Dolomitech, neb právě odtud tato cirkusová ikona a bývalý vzdušný akrobat pochází.
Ubytovali jsme se tedy v campingu a za vydatného deště se vydali do šapitó na zahájení festivalu. Úvodním představením bylo sólo finské akrobatky na laně Salli Hokanpä. To se ale překvapivě odehrávalo více na zemi; neslo se v severském minimalistickém duchu. Ještě ten večer dostali v šapitó místo švýcarsko-belgicko-italské trio La Ruspa Rocket s představením La Geste. Tato trojka v šapitó udělala „bordel“, jak sám název napovídá, jako na staveništi. Byli to tři skvělí akrobaté – „mano manisté“ (hand to hand akrobaté), tanečníci a hromada hlíny. Tohle poněkud kontroverzní představení nabídlo divákům nejen skvělou techniku interpretů, ale také divadelnost. V krátkých sekvencích či choreografiích si každý mohl najít příběh symbolizující některé životní události.
Problémy na festivalu způsobovala velká vzdálenost mezi campingem, šapitó a přilehlými vesničkami, kde se odehrávala venkovní představení. Bez auta si zde člověk lidově řečeno ani neškrtl. Tím horší situace pro pěší byla, že první dny festivalu vydatně pršelo. A každý druhý stanující měl zanedlouho ve svém plátěném příbytku malý soukromý bazén. Ach, jak jsme záviděli kolegům v karavanu! Naopak velmi příjemné byly pak dvě ranní taneční lekce pod vedením Ericka Jimenéza z Costa Ricy. Probouzeli jsme promrzlá těla pomocí cvičení stimulujících nervový systém, techniky současného tance jsme se ale dotkli také, to vše za libých španělských tónů, při nichž pánev ne a ne zůstat v klidu. Většina účastníků byla po lekci tak v příjemném rozpoložení, že se závěr zvrhl v malou ranní „taneční party“. Prostě dokonalý začátek dne.
V průběhu festivalu se jako účinkující představili artisté z různých koutů světa, kromě Itálie zejména z Holandska, Francie, Švédska, Německa, z již míněné Costa Ricy, Brazílie, Švýcarska, Finska a samozřejmě akrobaté a studenti z italské cirkusové školy Flic. V mnohých představeních si diváci mohli užívat kouzla disciplín mano mano, čínské tyče, žonglování, akrobacie na hrazdě, laně i šále a nechyběli ani méně obvyklé disciplíny jako rue Cyr, létající hrazda, ekvilibristika nebo krasojízda na kole. Přes skvělou techniku artistů a mnohdy vysokou kvalitu představení, zcela bezesporu byla jednou z hlavních hvězd festivalu italsko-holandská čtveřice perkusionistů Percossa. Ne nadarmo si je Roberto Magro přizval ke každému představení, které vzniklo v průběhu festivalu. Tihle čtyři sympatičtí chlapíci s neuvěřitelnou energií, komikou a uměním „mlátit“ do čehokoliv, dávali večerním vystoupením zcela jiný rozměr.
Nakonec i počasí se v druhé polovině festivalu umoudřilo a my úspěšně usušili všechny svršky v záři horského slunce. Všech 200 umělců se pak potkalo při závěrečné venkovní show na náměstí ve Frisancu a přilehlých malebných uličkách. Kdo neměl číslo v rámci představení, animoval prostor či komunikoval s diváky, jichž posledního večera přišlo na tři tisíce. S určitostí mohu říci, že malá horská vesnička Frisanco a její obyvatelé mohou být na svého rodáka Roberta Mágra pyšní. Z mého osobního pohledu bylo zajímavé zjistit, že studenti cirkusových škol mají tak skvělou techniku, o které se nám v Čechách může zatím jen zdát. Moc příjemné bylo potkávat se s hvězdami festivalu při společném chystání příborů či krájení mrkve v kuchyni. Všichni jsme tam byli tak nějak spolu. A když jste pak kráčel v noci potemnělou horskou silničkou, mohl jste si být jistý, že v prvním voze, který potkáte, bude někdo z mezinárodní cirkusové rodiny a zaručeně vás ochotně sveze skoro až do stanu. Festival zakončujeme s heslem na rtech: Circus connecting people!
Klára Hajdinová
Mai cence česnek trio
