Zhruba tak týden mi trvalo, než se zvířené emoce usadily a můžu se v myšlenkách vrátit zpět k uplynulému týdnu, který jsme společně s dalšími osmnácti lidmi z celé Evropy strávili dílem společně v Cirqueonu, dílem hraním si s dětmi v Jedličkově ústavu. A pak také samozřejmě při neformálních činnostech objevování krás Prahy.
A na těchto třech základních úrovních, které se však organicky prolínaly, se již dá strukturovaně zamyslet nad tím, co se to všechno odehrálo a co způsobilo to neskutečné kouzlo, které stále ještě nevyprchalo.
Cílem týdenního setkání bylo vyzkoušet možnosti aplikace cirkusových disciplín pro děti se specifickými potřebami a různými druhy zejména somatických a kombinovaných postižení. Během týdenní práce jsme měli za úkol vyzkoušet limity cirkusového přístupu v práci s touto cílovou skupinu a pokusit se připravit závěrečné vystoupení pro rodiče a spolužáky. Každý den probíhal ve dvou blocích. Dopoledne jsme trávili s instruktory společnými hrami a sdílením našich zkušeností. Odpoledne jsme potom aplikovali naše dovednosti při práci s dětmi.
Díky skvělému volně strukturovanému přístupu organizačního týmu Cirqueonu proběhlo úvodní seznámení velmi rychle a jako bonus jsem si odnesl několik nápadů na rozehřívací a seznamovací hry. Tyto hry nás pak dále provázely celým setkáním a příjemně urychlovaly dynamiku uvnitř skupiny i vzájemné poznávání. Čas do oběda jsme strávili ve třech základních skupinách žonglérů, pozemních a vzdušných akrobatů přípravou prvního odpoledního programu v Jedli. Pokoušeli jsme se najít nejjednodušší základní verze jednotlivých dovedností a propojit je jednoduchými hrami tak, aby dokázaly zaujmout co nejširší paletu dětí, úspěch se dostavoval brzy a byl možnost je upravovat dle specifických potřeb a schopností. Konkrétní terén však pro nás byl neznámý.
Druhý den hned po rozehřívacích hrách jsme shlédli video od amerického žongléra Craiga Quata Juggling for Masses, který byl následován Adamovou konkrétní ukázkou shuffle boardů a základním workshopem jejich používání. Myslím, že není nadsázka označit celkovou atmosféru mezi instruktory nadšenou. Jednoduchost a funkčnost adaptivních žonglérských pomůcek se jevila jako dechberoucí. A možnost ještě tento den vyzkoušet je v praxi s dětmi z Jedle jedinečná.
A třetí den se z nás stali kouzelníci. Pod vedením Zdravotních klaunů Heleny a Roberta. Ukázali nám nejen kouzlo molitanových červených míčků-nosů mizících kdekoli si člověk usmyslí a objevujících se tam, kde by je nikdo nečekal, ale poodkryli i mnohá tajemství magie karet, kouzelného pytlíku a jiných iluzionistických pomůcek. Připomněli také sílu kostýmů a rekvizit. Do Jedle jsme tak přenesli čirou magii. Pro každého.
Čtvrtý den jsme pak věnovali přípravě na vystoupení. A v pátek už se šlo rovnou na představení.
V tělocvičně Jedličkova ústavu během týdne vznikl nádherný cirkusový prostor rozdělený do tří částí. V jedné visely šály, hrazdy a kruh nad měkkými žíněnkami, v druhé se dalo cvičit pozemní akrobacii a balanční discipliny jako rola-bola či chodící koule, třetí část pak byla plná žonglérských hraček. Úvodem každé hodiny byl zpěv In the jungle, který se stal leit motivem, provázel nás celým týdnem a také každou hodinu ukončoval. Po společném začátku v kruhu, kdy jsme se seznamovali s dětmi a ony s námi, následovala volná hra, kdy si každé dítě mělo možnost vyzkoušet discipliny, které je zaujaly. Díky tomu, že instruktorů byl dostatek a děti průběžně přicházely a odcházely, byl často zajištěn přístup jeden na jednoho. Jazyková bariera se ukázala jako nepodstatná a dařilo se ji překonávat výmluvnou neverbální komunikací nebo za pomoci asistentů a česky mluvících účastníků. Také je dobré připomenout, že většina dětí se pokoušela mluvit anglicky a často se jim to dařilo.
Atmosféra byla od prvního dne přátelsky otevřená a během týdne se stále více stávala až kouzelnou, zejména po středečním dopoledni s klauny. Tělocvična se opravdu začínala podobat džungli, kde mezi liánami pobíhají lvi a poletují motýli. Děti se opravdu snažily a jejich energie živila stále se zlepšující náladu. Kromě spokojených úsměvů a třpytu v očích jsme spolu s přihlížejícími fyzioterapeuty byli svědky často velkých pokroků ve zvládání i složitých pohybů při vysokém nasazení.
Vše vyvrcholilo nádherným představením plným výkonů na hraně možností každého vystupujícího. Pohádkový svět ožil a jako správné drama končil katarzí a často výbuchem emocí. Děti si odnášely salvy potlesku i zvýšení individuálních dovedností.
Cíle tedy byly splněny. Během týdne se nám podařilo vyzkoušet, že i v Jedli může Cirkus pomáhat. Zjistili jsme, jak si co nejlépe hrát s dětmi a navazovat s nimi nosný vztah. A z Jedle se ozývají hlasy volající po navázání dlouhodobé spolupráce.
Nejdůležitější sdělení jsme sdíleli během výživné zpětné vazby v kroužku. Krom toho, co funguje, jsme narazili i na několik otázek. Kam dál? Jak program upravit pro dlouhodobou spolupráci? Jak využít potenciál tohoto mocného nástroje? Jak uchopit a využít terapeutický potenciál?
Třetí rovinou celého příběhu pak bylo navazování osobních vztahů. Pro mě osobně šlo o první takto intenzivní setkání v cirkusovém duchu. Bylo zajímavé sledovat, jak bezprostředně a otevřeně k sobě všichni účastníci přistupují. Jak drobné národnostní rozdíly přemosťuje společná touha po spolupráci. Jak nádherně košatí dokáží lidé být. A jak se to vše odráží i na mě.
Moc děkuji Cirqueonu za takto výživný seminář a těším se na další spolupráci.
Vojta Holický
