20. listopadu se v KD Mlejn uskutečnila repríza inscenace Fejka. Zavedení interpreti tohoto divadla a členové Cirkusu Mlejn – Eliška Brtnická a Josef Toman – si ke spolupráci přizvali finskou choreografku Ilonu Jäntti. Na představení byla skutečně znát severská poetika, symbolizovaná i umělými květináči, prodávanými v nejmenovaném švédském řetězci pod názvem této inscenace.
Fejka je švédský ekvivalent anglického „fake“, českého „falešný“. A kromě umělých materiálů – malých trávníků a květin – zkoumali interpreti faleš také reflexí artistické a umělecké tvorby. Kouzelnice, která se svými triky jen zřídkakdy uspěla, nasazovala dosti umělý úsměv a strojené pózy, aby zdůraznila kdysi živý šarm svého oboru. Obraz houslistky na koncertě, působícím jako přehrávka základní umělecké školy, anebo roubované rokenrolové číslo, to vše tvořilo podstatnou část dramaturgie, která nutila k zamyšlení: od dětství se v takovýchto uměních a sportech cvičíme, pramení to ale z naší skutečné touhy, anebo jsou nám všemožné disciplíny vnucovány, jen abychom formálně naplnili jakousi zvyklost?
Tato a mnohé jiné otázky by mohly být položeny po zhlédnutí zmíněných scén. Představení však nabídlo ještě jinou, o mnoho cennější kvalitu: hravost. Hned na začátku se interpreti postavili na čtyři malé koberečky umělé trávy, dělali drobné pohyby a přesuny, až se po sérii akrobatických kousků najednou ocitli na druhé straně sálu. Podobně hravá byla práce na zavěšeném kruhu, odrážejícím ve scénografii malé kouzelnické kroužky, se kterými umělci pracovali v jiné scéně. Oba interpreti zde zachovali, a to i v náročnějších choreografiích a úkonech, dojem lehkosti a nenucenosti. To pomohlo celkovému vyznění, které nebylo zatížené žádným hlubokým příběhem. Dramaturgii totiž tvořily volně poskládané scény, které spojovaly objekty umělých květin a protiklad falše a upřímné jevištní existence v náročných pasážích, zahrnujících pozemní a vzdušnou akrobacii. Tato prézentnost se krásně hodila k poetice inscenace, která nás vlastně naváděla k vnímání umění tady a teď, k soustředění se na detail a na krásu momentů představení. Špičkovým prvkem byla v tomto ohledu projekce stínu na plátno – trávníkový koberec. Plátno, zavěšené v prostoru na provázcích, se houpalo o několik centimetrů doleva a zpět doprava, a neidentifikovatelný stín na něm vytvářel iluzi chvilky v přírodě či v parku, iluzi, kterou lze jindy navodit snad jen ve filmu. Po tomto až meditativním momentu následovalo houpání se protagonistů na kruhu, kdy se vánek, jejž houpání vyvolalo, dotkl i diváků, kteří tak mohli pocítit skutečnou přítomnost artistů a skrze to se s nimi ještě více sblížit.
Fejka je hravé a poetické představení, které dokáže vytrhnout z denního shonu a upoutat pozornost k momentům, z nichž jsme se už zapomněli radovat.
Alexej Byček
Cirkus Mlejn: Fejka – účinkují: Eliška Brtnická a Josef Toman, režie, choreografie: Ilona Jäntti a kol., konzultace: Stéphanie N’Duhirahe, produkce: Dagmar Roubalová, Eva Sílová, light design: Vlado Veleta, psáno z reprízy inscenace 20. listopadu 2015 v pražském KD Mlejn.
Inscenace s využitím vzdušné a párové akrobacie byla vytvořena ve spolupráci s finskou choreografkou Ilonou Jäntti a vznikla v rámci rezidencí v Helsinki City Winter Garden, v klubu Mlejn v Praze a v Divadle na cucky v Olomouci.
foto: Iva Kohoutová
