CIRKOPOLIS No. 1 – All the Fun: Filosofie humoru

V neděli 14. 2. 2016 začal festival nového cirkusu Cirkopolis Fest zaměřený na tvorbu mladých domácích i zahraničních artistů. Jako první se v pražském Paláci Akropolis představila Compagnie Ea Eo, skupina poněkud „intelektuálních“ belgických žonglérů, jejichž absurdní humor a triky nenechaly nikoho v sále chladným. Jejich vystoupení All the Fun místy skoro dekonstruovalo tradiční cirkusové i novocirkusové postupy a bylo tak nečekaně inspirativní událostí na pražské scéně.

Pro představení si soubor postavil v Akropoli arénu. Jako v manéži měla pětice žonglérů k dispozici kruhový jevištní prostor, v němž hrála na všechny strany. Žongléři celí v bílém nám na začátku sdělili (česky s francouzsko-vlámským přízvukem), že představení je „pocta všemu zbytečnému“, ale i „pocta poctě všemu zbytečnému“. Pak přišli s první scénou, kdy se jediná ženská žonglérka měla transportovat do kuželky, s níž jiný člen souboru balancoval na svém čele. Přemístit se však měla nikoli fyzicky, ale duševně. Další žonglér jí zpovídal, jestli je ještě ve svém těle nebo už v kuželce, jak to uvnitř vypadá, jaké jsou tam barvy a tak dále. Podobný ironizující duch se přenesl i do dalších čísel, kdy členové Ea Eo prokázali virtuozitu v žonglování. Nikoli tradiční formou, ale vlastním způsobem; třeba pokládáním kuželky na partnerovo rameno a poté jejím odpinknutím jinému žonglérovi, anebo dalšími zprostředkovanými a akrobatickými pohyby.

Hravosti se v All the Fun nekladly meze. Dramaturgie obsahovala scény jako souboj s kuželkami, ve které měli bojující žongléři každý dvě kuželky – jednu v ruce a s druhou balancovali na té první. Cílem bylo soupeřovu horní kuželku shodit. Další podobnou scénou byla ta, ve které přidali styl „rave dance“ s míčky; za neustálého pohybu hlavy z jedné strany na druhou (čímž si značně komplikovali orientační schopnosti) předvedli žonglérskou choreografii. Většina scén byla postavena na principu hry, jejíž jedinečný průběh vznikal před našima očima. Nemohlo být předem jasné, kdo ve které hře zvítězí nebo jaký přesně bude její průběh. Oproti klasickému předvádění dovedností a fascinaci nad tím, co artista dokáže, zde tak šlo o extrémní absurditu a shazování závažnosti společenských situací. Některé výstupy byly rytmičtější, doprovázené hudbou – výborně promyšlenými choreografiemi s míčky a kužely žongléři evokovali skoro rituální tanec. Tyto choreografie byly však zároveň zlehčovány vtipnými střihy a elementy, pomocí nichž autoři chtěli ukázat nadhled a jednoznačné prvenství hravosti v každé situaci.

Kromě žonglérské virtuozity a nadsázky obsahovalo představení nemalé množství anglického textu. Ten sice nebyl dějově nosný, přesto tvořil další samostatnou rovinu inscenace. Někdy až básnické nonsensové obsahy se míchaly s praktickými informacemi o tom, co bude následovat. Co se týče dramaturgie, nedá se mluvit o nějaké dějové či jednotné artistní lince. Vše, co se před námi odehrávalo, se odehrávalo tady a teď, a triky byly různorodé asi tak, jak to lidská fantazie jen dokáže. Jediné, co je spojovalo, byly objekty, s nimiž v jejich rámci žongléři pracovali (byly to většinou pestrobarevné kuželky a míčky).

All the Fun tak dostálo svému názvu. I přestože se autoři v průvodním textu ptají po existenciálních otázkách, z představení bylo jasné, že jde spíše o legraci než filosofii. Anebo že by byl právě humor tou největší filosofií? Podle Ea Eo nejspíše ano!

Alexej Byček

Psáno z reprízy 14. února 2016, uvedené v rámci festivalu Cirkopolis Fest v Paláci Akropolis.

 

Autoři a účinkující: Jordaan De Cuyper, Sander De Cuyper, Bram Dobbelaere, Eric Longequel, Neta Oren, režijní dohled: Johan Swartvagher, choreograf: Jay Gilligan, světla: David Carney, zvuk: David Maillard, scénografie: Sébastien Renaud, technik: Rinus Samyn.

foto: Compagnie Ea Eo

Publikováno: 15.2.2016