Představení All The Fun belgického novocirkusového souboru Ea Eo se v rámci festivalu Cirkopolis odehrálo v pondělí 15. 2. 2016 podruhé. Tvůrci a interpreti v jednom představili minimalistický kousek, jehož prostřednictvím měl divák možnost nahlédnout hluboko do žonglérské duše.
Po poněkud delším slovním úvodu, který nezkušenému cirkusovému diváku vysvětlil, aby se v nadcházejícím představení nenamáhal hledat příběh ani smysl, se spustil strojek, který nešlo zastavit. O to se ale samozřejmě nikdo nesnažil, spíš naopak. Tento strojek však smysl dával tím víc, čím byl absurdnější.
Diváci usazení do malé arény vytvořené v hledišti sálu Paláce Akropolis byli celé akci velice blízko. A přesto nestíhali sledovat míčky či kužely, které prostorem mezi těly performerů proplouvaly neuvěřitelně složitou trasou a zároveň tak přesně, jako by je někdo naprogramoval. Žádné klasické „kaskády“, žádné známé triky, ale choreografie, kde se rovnocenně mísí těla a podlahou a žoglovacími proprietami.
Žonglérská hra typu „combat“ je pojem, který označuje zápas dvou či více žonglérů, z nichž v dané žonglérské akci vítězí ten, který vydrží déle, někdy též za podmínek, že si hráči zároveň škodí. Hraje se však také například volleyclub, jolleystick a další odvozeniny tradičních sportů. Tím se žongléři běžně baví. Belgičani se však rozhodli, že když je to baví na tréninku, proč by je to úplně stejně nemohlo bavit také na jevišti!
Principy her s jednoduchým pravidlem pak rozvádějí až k nejabsurdnějšímu žonglérskému manévru, a to sice přehazování si jednoho míčku z ruky do ruky specifickou trajektorií za doprovodu pravidelného rychlého pohybu hlavy ze strany na stranu. V tom spočívá snad posledních patnáct minut inscenace, kdy interpreti už pravděpodobně vidí jen šmouhy a začíná jim pěkně tuhnout krční svalstvo. To ale nedají znát, nejspíš si tu bolest užívají.
Dokonale vystihují mentalitu žongléra, což je člověk, který pořád zkouší někam něco hodit nebo to balancovat na hlavě, na ruce, na kotníku, atd. Nedělá to jen na tréninku, ale všude a pořád, i když s vámi mluví, i když si čistí zuby a v metru aspoň ohmatává míček v kapse. Zajímá ho, jak moc je potřeba fouknout, aby kuželka spadla. Počítá, kam přesně spadne a jestli by to šlo udělat i uchem, a také kdo to zvládne víckrát.
A v duchu téhle bezmezné hravosti přichází onen smysl: je totiž hrozně fajn se bavit, i když jsme dospělí. Pro ně to ale není jen zábava, nýbrž i nutná mentální očista. Inscenace tedy potvrzuje, že hravost je základním kamenem nového cirkusu a nejen jeho.
Navíc oni jsou svou disciplínou posedlí, a to nás nakonec všechny baví nejvíc; pomalu začínáme naznačovat zmiňovaný pohyb hlavou, protože se chceme také dostat do transu.
Pro zkušenější diváky byl pravděpodobně vysvětlující slovní úvod poněkud navíc, ale i tak inscenace přináší obrovské kvality nejen žonglérské techniky, ale hlavně jejího progresivního zpracování do jednoduchého jevištního tvaru ve skvělém choreografickém provedení.
Eliška Brtnická
Eliška Brtnická je performerka a akrobatka, zakladatelka a přední představitelka souboru Cirkus Mlejn. V současné době studuje v doktorském studiu na Katedře pantomimy na pražské HAMU.
foto: Compagnie Ea Eo
