CIRKOPOLIS No. 2 – Vlečené půvabem

Ač propagace Capilotractées skupiny Cirque Galapiat vsázela na přitažlivost techniky – hair-hangingu –, samotné dílo naštěstí není postavené pouze na artistické senzaci. Zavěšování za vlasy je doménou pouze jedné ze dvou aktérek tmavovlasé Elice Abonce Muhonen. Zrzavá Sanja Kosonen ji doplňuje artistickými čísly různého druhu, mezi něž patří i několik méně náročných hair-hangingových. Často není za vlasy zavěšen nikdo. Spojování jedné hlavní artistické disciplíny s výstupy „ve volném stylu“ přímo vybízí k přísné selekci nápadů. Díky ní pak může mít logiku způsob, jímž se oba druhy výstupů doplňují.

Stavba Capilotractées jistou logiku má. Lze zde vysledovat linii, kde se v mnoha variacích objevuje metafora kapilárního tlaku, obsažená už v názvu díla. Artistky jako by byly součástí vodní masy, která je propojuje, přestože jejich čísla nejsou založená na stejné technice. Jedna z nich například visí za vlasy nízko u země a pantomimicky předstírá, že si sedá na židli. Druhá se usazuje na opěradlo skutečné židle s tělem tak napjatě protaženým a nahnutým, až to působí, jako by byla i ona zavěšená. Tento princip založený na vizuální podobnosti póz se pak ještě v několika variacích vrátí. Někdy aktérky propojuje manipulace s předměty. V jednom z prvních čísel visí černovláska za účes na jednom rameni vah, zatímco u toho druhého zrzka rozesmává publikum manipulací se závažím. Ve scéně na visuté hrazdě si dívky na chvíli propojí hlavy pomocí karabin.

Vedle „kapilární“ se zde vyskytuje ještě druhá linie, a tu propojuje tématika vlasů a jejich náhražek. Buď si zde aktérky pohrávají se svými parukami a příčesky, nebo se o vlasech mluví či zpívá. Pro tyto scény je také charakteristické, že v nich dívky působí obzvlášť půvabně a roztomile. Jeden jejich výstup spočívá v tom, že si na hlavu nasazují bizarní paruky a zase je odhazují, přičemž po scéně cupitají v lodičkách, roztomile špulí rty a vyvalují oči. Jindy si jedna z dívek vloží mezi lýtka vyčesané vlasové příčesky. Druhá se jí pak nepřirozeně dlouho směje, že má chlupatá kolena. Takové spojení bizarnosti a koketnosti může publikum pobavit a zaujmout, jedná se však o lacinou vycpávku. Logika, která „vlasovou“ linii provazuje, je pouze vnějšková.

Celkově působí Capilotractées spíše povrchně líbivě, i když čitelné souvislosti a originalita „kapilárních“ scén také probleskují poměrně často. Zdá se, že autorky vzdaly práci na vnitřních vazbách díla příliš brzo.

Barbora Etlíková

Psáno z festivalové reprízy 17. 2. 2016

 

Autorky a interpretky: Sanja Kosonen, Elice Abonce Muhonen, dramaturgie: Tsirihaka Harrivel a Vimala Pons, světelný designe: Jérémie Bruyère, technika: Michel Carpentier, hudba a zvuk: Sébastien Wodjan, Tsirihaka Harrivel et Vimala Pons, masky a kostýmy: Sanja Kosonen, Elice Abonce Muhonen.

foto: Cirque Galapiat

Publikováno: 18.2.2016