Rezidenti CIRQUEONU: Lukáš Karásek a Florent Golfier

Lukáš Karásek a Florent Golfier jsou profesionální performeři, kteří spolu tvoří už od svých studií v Ateliéru klaunské scénické a filmové tvorby (dnes Ateliér fyzického divadla) na brněnské JAMU. Ve svých projektech se kontinuálně zaměřují na současné formy fyzického divadla a moderní klaunerii. Kromě společných tvůrčích aktivit se ještě každý zvlášť zapojují do uměleckých projektů po celé České republice i v zahraničí. Florent Golfier a Lukáš Karásek byli letošními rezidenty CIRQUEONU. V současné době tvoří inscenaci Výš, která by měla mít premiéru v září letošního roku v Alfredu ve dvoře. O projektu se s oběma performery bavila Veronika Štefanová.

Jaké téma jste pro vaši novou inscenaci zvolili?

Lukáš Karásek: Předmětem našeho zájmu je cesta člověka „směrem vzhůru“. Kam člověk kráčí, jak vysoko se může dostat a jak daleko může v životě zajít? To jsou otázky, které si teď v rámci našeho projektu klademe. Ke znázornění této cesty jsme zvolili objekt, který už z dřívější doby dobře známe. Jsou jím dřevěné štafle. Přeci jen v inscenaci účinkujeme dva, tedy se nabízí celá škála interakce; například momenty, ve kterých si pomáháme, nebo naopak jdeme proti sobě.

Dřevěné štafle, to bude skutečně nepřehlédnutelná dekorace. Jakým způsobem s ní v inscenaci pracujete?

Florent Golfier: V tomto případě se jedná o fyzickou přípravu, která vyžaduje znalost určitých artistních figur a s těmi nám pomáhá akrobatka Stephanie N’Duhirahe. Po stránce performerské mně i Lukášovi pomáhá Marek Menšík. My s Lukášem jsme autoři, tedy na nás je ta režijně-dramaturgická část a samozřejmě její následná interpretace. Jelikož jsme především herci fyzického divadla, zajímá nás ohledávání vztahu mezi předmětem a našim pohybovým a tělesným materiálem. Jsme teď ve fázi, kdy zjišťujeme, jaké emoce, dojmy nebo reakce v nás interakce se štaflemi vyvolává.

Pracujete teď vědomě na komedii, či grotesce, což se při představě žebříků a dvou performerů-klaunů na jevišti nabízí, nebo se zaměřujete i na vážnější témata?

Lukáš Karásek: Manipulace se štaflemi přirozeně nabízí řadu gagů pro zasmání. Nás zajímá ale i další rovina této interakce, například jak nás štafle v naší činnosti omezují.

Florent Golfier: Štafle jsou také zástupným znakem cesty člověka vzhůru. Ukazují jeho touhu po moci a plahočení se za penězi. Dva spojené žebříky, což štafle ve své podstatě jsou, představují dvě na sobě maximálně závislé entity. Dokud drží při sobě, nespadnou. Jakmile se rozpojí, padají na zem. Je to přímočará ukázka vztahu závislosti. My dva budeme na jevišti taky zkoumat, jak moc můžeme fungovat „separé“ a kdy už se bez sebe neobejdeme.

V jaké fázi zkoušení inscenace jste nyní?

Lukáš Karásek: V rámci rezidence v CIRQUEONU využíváme prostoru k tomu, abychom důsledně trénovali technickou část inscenace, tedy různé artistní kousky, nebo části pohybově náročnější; s těmi nám pomáhá už zmiňovaná akrobatka Stephanie N’Duhirahe. Máme tam různé situace, ve kterých třeba šplháme, nebo hledáme různé způsoby, jak se nejlépe udržet, a podobně. Před zkoušením v CIRQUEONU jsme měli rezidenci v olomouckém Divadle na cucky, v Alfredu ve dvoře a ve Žďáru nad Sázavou.

foto: arhchiv Lukáše Karáska a Florenta Golfiera

Publikováno: 30.4.2016