Rezidenti CIRQUEONU: Compagnie Defracto

Compagnie Defracto se vrátila do CIRQUEONU. Tentokrát s rozpracovanou inscenací Dystonie. Na rezidenci v Praze pokročili mladí žongléři v práci. Ale času jim do premiéry zbývá zatím dost. První uvedení Compagnie Defracto plánuje v Paříži až na jaře příštího roku. Soubor je v Čechách známý díky festivalu Cirkopolis Fest, na kterém Guillaume Martinet a Eric Longequel uvedli představení inscenace Flaque a s ním i své nadšení pro experimentování s žonglérskou technikou. Guillaume Martinet na nové inscenaci Dystonie pracuje s Van Kim Tranem a André Hidalgem. S Guillaumem Martinetem se o Dystonie bavila Veronika Štefanová.

Váš nový inscenační projekt se jmenuje Dystonie. Dystonie je neurologická porucha hybnosti, pro kterou jsou typické mimovolné svalové stahy. Jak tato skutečnost souvisí s obsahem inscenace?

Guillaume Martinet: Po esenciálním třesu a Parkinsonově nemoci je dystonie třetí nejčastější poruchou hybnosti. Málo se to ví, i přesto, že se jedná i tak rozšířenou chorobu. Začala nás zajímat. Nás v souboru zajímá pohyb lidského těla ve všech jeho podobách. I tato porucha hybnosti je v něčem velice zajímavá. Zkoumali jsme, co všechno s tělem dělá a jaké obtíže člověku způsobuje, třeba při uchopování předmětů nebo při chůzi. Jedná se o pohyby velmi odlišné od toho, na co jsme v životě zvyklí. My jsme se ale na to pokusili podívat tak, že tuto neobvyklost vnímáme jako krásu, že i lidé postiženi dystonií jsou něčím unikátní. Je to opačný postoj, než který k nemocem lidského těla zaujímá většina společnosti.

Zaujetí lidským tělem – jeho fyziognomií, proměnou a reakcemi na podněty – se v dramaturgii vašich inscenací neobjevuje poprvé. Proč se na tuto tematickou oblast tolik zaměřujete?

Guillaume Martinet: Je to tím, že komunikujeme s diváky skrze tělo a pohyb. Vymýšlíme a zkoušíme, jakými způsoby trénované lidské tělo reaguje na různé předměty nebo třeba rytmus. Společně pak vytváříme nový „tělesný a žonglérský jazyk“. V každém novém projektu se snažíme posouvat hranice vědomé sebekontroly. Což je i případ naši nové inscenace Dystonie.

V inscenaci Dystonie budete tři žongléři. Jakým způsobem obsáhnete prostor jeviště?

Guillaume Martinet: Tentokrát jsme se rozhodli pro tvar trojúhelníku, přičemž publikum sedí podél dvou jeho stran. Mimo scénu jsou ještě tři hudebníci, z toho dvě zpěvačky a jeden, řekněme, mistr hluku. Tato akustická trojice je tam proto, aby dodávala představení na rytmu a dotvářela atmosféru pomocí různých zvuků. Navíc, mistr zvuku bude ovládat i světelný designe.

Jaký typ žonglérských technik jste zatím pro inscenaci zvolili?

Guillaume Martinet: Van Kim Trane se soustřeďuje hlavně na žonglování s míčky, v současné době se spíš jedná o kontaktní žonglování s jedním míčkem. Podobně to má i André Hidalgo, který pomocí kontaktního žonglování nechává rezonovat celé své tělo. S míčkem balancuje na různých částech těla, od hlavy, přes lokty až k chodidlům.

foto: archiv Compagnie Defracto

 

Publikováno: 30.4.2016