V unikátním secesním dřevěném šapitó „Spiegeltent“ se nabízí cirkus jako vzrušující a líbivá podívaná, jíž nechybí risk, humor, ani kouzelnické triky. Zážitek z Limbo pak zaručí vypointovaná akrobatická čísla, artisté poletující na ohebných tyčích a žánrová směsice živé hudby.
Limbo se na první pohled zcela neliší od starších produkcí, jako například od Cabaretu La Clique, který se také hraje v dřevěném šapitó zvaném Magic Mirror; v náznacích se shoduje také ve struktuře programu či v detailech, jako je třeba chvilkový odkaz na králíka Blue Bunnyho. Podobnost je vysledovatelná i u představení Wunderkammer australského souboru Circa, s nímž jakoby soupeří o počet lascivních póz a klišé.
Režisér Scot Maidment se obklopil mezinárodním týmem akrobatů, výbornými hudebníky a krásnými ženami. Jeho obsazení podle typů působí až nezvykle dokonale. Zatímco muži se představují v nejrůznějších variacích artistických výkonů a uměleckých rolích, dvě ženy od počátku, nehledě na to, zda zrovna přestavují scénu či mají akrobatické sólo, drží lechtivou linku svůdnosti. Jejich postavení sexy dekorace podtrhují i úsporné kostýmy (Zoë Rouse), jejichž základem jsou podprsenka a ultrakrátké šortky v barvách bílé, rudé a černé. Krásná polykačka mečů a ohně Heather Holliday se přitom umně vyrovnává mužským protějškům, hlavně když současně s nimi létá na ohebných tyčích nad publikem se stejnou intenzitou, riskem, ale i lehkostí. Akrobatka ve vzduchu Evelyne Allard postrádá tajemné charisma Heather, čímž je, až na průměrné sólové číslo v zavěšené obruči zakončené kouzelnickým trikem jejího zmizení, vnímána více jako ozdoba nebo humorné zpestření programu během přestaveb. Asi nejslabším pokusem o vtip je již okoukaná scénka, kdy se muž a žena (Sergey Timofeev a Evelyne Allard) předhánějí ve svlékání, a přitom na sobě mají mnoho vrstev spodního prádla.
Režisér zarámoval Limbo do atraktivního světa podsvětí s jemnými náznaky nebeského ráje. Převažující dunění pekla dodává představení šmrnc, vzrušení i zběsilost. Maidment si skutečně vyhrál s dynamikou představení. Delší nástupy navozující atmosféru každého čísla mu až na pár zdlouhavých propadů při složitějších přestavbách prospívají. Artistická čísla jsou dotažená nejen k pomyslné pokloně pro potlesk, ale víceméně zdařile na sebe navazují a prolínají se s ostatními složkami, jako je v první řadě živá hudba (od zvuků ezotericky znějící soustavy nástrojů kalimba, přes balady, sóla pro harmoniku nebo ukulele, elektrickou kytaru až po cikánské rytmy). Pekelně dráždivé prostředí totiž zásadně podtrhují impozantní nástupy kapely (hudbu složil Sxip Shirey) a světelný design (Philip Gladwell) ve stylu rockového koncertu. Zdařile se pracuje s barvami, lasery, kouřovými efekty i s gejzíry ohně. Kouzlo pak přichází ve vědomě dotažených detailech, které proměňují prostor (například klec vytvořená ze světelných kuželů), či v efektních světelných tečkách, (například závěrečný pohled hadího muže Sergeye Timofeeva ve světelném kuželu ze směsi mlhy a červené, či jindy poletující peří v modré mlze aj.).
I navzdory šílenství, které se v šapitó děje, je předností představení Limbo práce s protiklady, především lehkostí a vtipem. Ona lehkost je sice předkládána až ilustrativně ve formě různých podob peří, ale tento typ klišé k divácky populárnímu kabaretu prostě patří. Když šarmantní akrobat Mikael Bres během svého čísla na čínské tyči nejprve seshora spustí peříčko, a pak vzápětí sesune i sebe, aby se zastavil pád pár milimetrů nad zemí a peříčko chytil, vyprodaný stan něžně vydechne.
V kontrastu s peřím tu pak vynikají železné okovy, o nichž se divák dovídá nejprve sluchem. Ostatně, tvůrci pracují s prostorem velmi flexibilně, nesoustředí se jen na příchody po ústřední lávce spojující pódium a prostor kapely, ale využívají celou plochu hlediště, aby byl kontakt s diváky intenzivnější. V roli vězně, chodícího častěji po rukách než nohách, si sympatie všech přítomných ihned získal snadno zapamatovatelný Danik Abishev. Na tyčích nejprve balancoval s okovy na rukách i nohách, shodil je až před přeskoky, nad nimiž se zcela tajil dech. Oproti Abishevovi, jemuž na těle poskakuje každičký sval, vedle elegána Brese, trojici doplňuje tajemný mladý kontorsionista Sergey Timofeev, jehož tělo jakoby bylo z gumy a váhově odpovídalo peří.
V představení Limbo se daří zviditelnit umění a talent každého z účinkujících. Artistické výkony ve spojení s komediálním herectvím, tancem, zpěvem nebo beat-boxem nejenže působí organicky, ale přispívají k uvolněné příjemné atmosféře ve stylu starých filmových gangsterek. Limbo celkově působí jako dokonalá pouťová atrakce plná vášně, potu a adrenalinu, od které nelze odvrátit zrak.
Psáno z představení 18.8.2016
Režie: Scott Maidment, hudba a hudební režie: Sxip Shirey, scéna a světlený design: Philip Gladwell, choreograf: Hilton Denis, kostýmy: Zoë Rouse, účinkují: Heather Holliday, Mikael Bres, Evelyne Allard, Danik Abishev, Sergey Timofeev.
Hana Strejčková
foto: Limbo
