Letní Letná No. II – Beyond

Jít v současném světě za hranice čehokoliv znamená ponořit se velmi hluboko. Představení Beyond australského souboru Circa namísto toho klouže v akrobacii i herectví po povrchu a hranic se sotva dotýká. Jediné, v čem si drží rukopis je artistická vyrovnanost žen a mužů. U Circa totiž není nezvyklé, že ženy nosí či podpírají muže. Je to jejich specialita.

Beyond nabízí zcela odlišnou podívanou, než jakou avizuje průvodní anotace. V upoutávce jsou diváci lákáni, aby vstoupili do zvláštně krásného a něžného světa, za hranice mezi šílenstvím a zdravím, rozumem a snem, zvířecím a lidským. K surrealismu měl však blízko jen magický úvod, kdy artistka v postoji a kostýmu tanečnice flamenca vějířem vířila drobné kousky papíru. Ty jí vylétávaly z dlaně, jako když zatřepete sněžnou koulí. Slibný začátek zde umocnilo i působivé nasvícení. Nejde však nevzpomenout na podobný efekt v loňském představení Bianco (No Fit State) – kdy se k zemi snášejí malé lístečky. Děje se v podstatě totéž, jen v mnohem větším měřítku. V Beyond se však snová atmosféra brzy zhroutila, neboť akrobatka si v pozici mostu róbu svlékla a jeviště uvolnila číslu v naprosto odlišné poetice. Na pódium vběhli akrobaté s obrovskými plyšovými hlavami králíků, jež sloužily jen jako pokrývka hlavy před výstupem pozemní akrobacie.

I navzdory tomu, že program je složen z poměrně běžných a známých čísel (např. salta z místa, čínská tyč, obruče, lidské pyramidy), našla se mezi nimi i velmi zajímavá. Jedním ze zapamatovatelných výstupů bylo ekvilibristické číslo ekvilibristky, která se zavázanýma očima balancovala ve stoji na rukou na stálkách.

Podobně vyzněla i párová pozemní akrobacie dalších dvou dívek, které byly velmi flexibilní a působily i v náročných balančních polohách uvolněně. V určitých pozicích použila jedna z nich k uchycení nebo vyrovnání dlouhý své akrobatické partnerky.  Jejich výstup vyzněl jako milé setkání dvou přítelkyň.

Označením „surrealismus“ jakoby režisér Yaron Lifschitz již plýtval. V jeho předchozí inscenaci – kabinetu kuriozit Wunderkammer – se pojem „surrealismus“ zobrazoval v téměř každém artistickém čísle, navíc ve špičkové kvalitě co do nápadu i technického provedení. V Beyond se sice objevuje několik pokusů o akrobatické sestavy jako ve Wunderkammer, ale nejsou ani zopakovány v celkové délce a rozsahu, natož aby byly okouzlující a omračující a vyvolaly wow efekt, jak u souboru Circa bývá zvykem.

Sporné je nadužívání populární reprodukované hudby a snaha za každou cenu rozesmát publikum. Diváci se samozřejmě smáli rádoby „striptýzovému“ výstupu s tenisovou raketou bez výpletu, kterou protáhl celé své tělo jeden z artistů. Výstup ale ve finále vyzněl více jako parodie na varieté či pokleslý kabaret: akrobat v dámském stahovacím prádle a podvazcích svůj výstup začal tajemně; v kruhu světla nejprve ukázal jen nohu a zbytek zůstal skryt za závěsem.

Australský soubor Circa přivezl do Prahy inscenaci, která není ani surreálná, snová, nečekaně dojemná, ani něžná. Rozhodně ne po celou dobu, a především jen výjimečně v ojedinělých momentech.

 

Psáno z představení 20. 8. 2016.

Aaron Lifschitz se souborem Circa, režie: Yaron Lifschitz, technická režie a světelný design: Jason Organ,scéna: Yaron Lifschitz, Jason Organ, kostýmy: Libby McDonnell

Hana Strejčková

foto: Andy Phillipson

Publikováno: 25.8.2016