Pokud se nový cirkus vydává více divadelní formou než cirkus klasický, pak lze představení The Elephant in the Room francouzského souboru Cirque Le Roux považovat za naplnění novocirkusové definice.
Mnohá vystoupení nového cirkusu jsou stále ještě sledem jednotlivých čísel, na která je, někdy více či méně uměle, našroubován jakýsi příběh, aby se jednotlivé výstupy svou formou hodily do právě odehrávané scény. V případě the The Elephant in the Room však sledujeme divadelní příběh, prosycený estetikou i základními parametry film noir, kde jsou akrobatické výstupy součástí narace.
Film noir, oblíbený žánr přelomu 40. a 50. let, byl typický svou temnou i groteskní atmosférou, expresionismem, detektivním příběhem, cynickými a bezcitnými charaktery, ale také elegancí. Samotným přiznáním k této inspiraci jsou již stylizované titulky promítané na začátku představení na zadní prospekt scény.
Femme fatale souboru, akrobatka Lolita Costet, vchází v bílém svatebním fraku a platinově blond paruce do potemnělého salonu. Za dveřmi je slyšet ryk oslavy, na stěnách visí její portrét a výjevy mučivých vražd. Tajemná žena s falešným úsměvem a drsným smíchem hledá cosi v příborníku – lahvičku s jedem, a následně mizí skrytým východem.
S příchodem mužských protagonistů se na scéně objeví i akrobatické gagy. Komická postava sluhy (Gregory Arsenal) otravuje šarmantního vysokého muže (Yannick Thomas) i excentrického amerického světáka (Philip Rosemberg), který bez přestání drmolí. Neustálé vyhazování sluhy z pokoje i jeho snaha udržet se v místnosti a konat své povinnosti se plynule proměňuje v akrobatický výstup formou párové akrobacie, dokud nepřijde žena a nenabídne mu sklenku alkoholu. Lolita Costet s falešným úsměvem i drsným smíchem dokáže odmítáním manipulovat se všemi muži a užívat is i využívat jejich dvoření.
Vtipný moment zmizení v gauči pokračuje „utržením“ nohy, která je pochopitelně z plastu a ze které se vyklube jedna z chystaných balančních tyčí. Na gauč postupně Costet a Rosemberg našroubují kusy figuríny, která tak připomíná rozčtvrcené lidské tělo. Ekvilibristika i následná pozemní akrobacie Philipa Rosenberga je nesmírně elegantní, a to nejen pro svou lehkost a tichost. Všichni artisté se svou fyziognomií skvěle hodí ke svým rolím – vysoký Yannick Thomas je protikladem droboučké Lolity Costet, se kterou si pohazuje jako s peříčkem, pružnost a síla podobně vysokých Arsenala a Rosenberga jim umožňuje balancování ve zcela souměrných pozicích.
Artistická čísla posouvají příběh dále a změnou výjevů na obrazech (jsou natištěny na látce, kterou lze snadno strhnout, aby se pod ní vzápětí objevilo další plátno) se ukazuje pravý charakter příběhu – žena usmrcuje jednoho manžele po druhém a objektem touhy Američana ve skutečnosti není paní domu, ale její sluha. Po snovém a eroticky laděném výjevu v estetice maleb holandských mistrů začíná houstnout atmosféra – novomanžel odhaluje léčku a obětí intrik se stane někdo jiný – strhující finále všech artistů na čínské tyči je jedním z vrcholů celého letošního festivalu Letní Letná.
Barbora Truksová
Koncept: Cirque Le Roux, režie: Charlotte Saliou, hudba: Alexandra Steliski, účinkují: Gregory Arsenal, Yannick Thomas, Philip Rosenberg, Lolita Costet
foto: Cirque Le Roux
