Okouzleni kouzly / Pražský festival nového cirkusu a divadla Letní Letná se letos rozšířil do Divadla Archa, kde letos třikrát uvedl představení inscenace Edgar’s Echo mezinárodního souboru Krepsko. Ten v roce 2001 vznikl v Praze z iniciativy studentů katedry pantomimy na HAMU. V současné době působí na různých zahraničních scénách a vrací se i do České republiky. Divadlo Krepsko není na festivalu Letní Letná poprvé. V minulých letech zde uvedlo například představení Nejmenší žena na světě, Mad Cup of Tea, nebo Alma&Amanda.
Inscenace Edgar’s Echo měla premiéru v roce 2013 v Helsinkách v uměleckém centru CIRKO. Poprvé se do České republiky dostala až letos. I v Edgar’s Echo je soubor věrný své divadelní estetice, jejíž dokonalý účinek zajišťuje součinnost všech zúčastněných složek – scénografie, loutky, stylizovaný pohyb, extravagantní kostýmy, původní hudba, světelný design, eskamotáž i akrobacie.
Soubor Krepsko se pro inscenaci Edgar’s Echo inspiroval osobností i dílem Charlese Lutwidga Dodgsona, neboli Lewise Carrolla, který také původně uvažoval, že se bude jmenovat Edgar Cuthwellis. V inscenaci zajisté najdeme symbolické odkazy k jednomu z nejslavnějších příběhů obsaženému v Carrollově knize Alenka v říši divů. Inscenace ale také odkazuje k momentům ze života samotného autora; například tak, že jedna z mužských postav se odnaučuje koktat, nebo řeší složité příklady z logiky, což jsou známá fakta ze života Charlese Dodgsona). Ke knize se zase vztahují scénické obrazy, v nichž například jedna z mužských postav předvádí eskamotérské kousky s hracími kartami, nebo předvádí disputaci s králíkem. Bílý králík se během představení zjeví mnohokrát v různých podobách. Jednou jako vycpanina, která se zázračně rozpohybuje, jindy jako obraz stínového divadla, a nebo vypadá i jako člověk s králičí hlavou. Toto podivně stvoření pak předvádí jednoduché akrobatické figury v Cyrově kole. Akrobatické nářadí svým tvarem nabízí dosti zřejmou konotaci s králičí dírou, skrze niž se v knize Alenka dostala do říše divů, tedy do fantaskního a dosti absurdního světa. S takovým světem se jako diváci setkáváme i v inscenaci Edgar’s Echo.
Edgar’s Echo okouzluje kouzly od samého začátku představení, na kterém se seznamujeme s jednou z postav, mladou dívkou, jejíž mladost a křehkost podtrhují holčičích šatičky. Tato dívky, možná Alenka, se pomalu prochází útulným pokojíčkem. Ten tvoří jedna tapetovaná stěna pokrytá několika obrazy, možná spíš přírodovědnými plakáty, na nichž jsou vyobrazena různá zvířata a hmyz. Jednu část stěny tvoří velká kartotéka, dřevný panel plný malých šuplíčků. Místnost v podstatě vypadá jako školní kabinet, jen útulnější. Kudy ale vede cesta do imaginativního světa plného podivuhodností a obyvatel říše divů?
Králičí díru hned v první scéně suplují šuplíčky, ze kterých sami začnou vyletovat dopisní obálky. Iluzionistický trik hned v počátku představení překvapí a ohromí a toto ohromení střídá další, neb ze šuplíků i zpoza stěny se začne smolně plazit popínavá rostlina a hmyz z přírodovědných plakátů se sám rozuteče. Toto kouzelné rejdění sleduje dívenka s podivem, a potom, podobně jako Alenka v říši divů, zmizí; nikoli přes králičí noru, ale skrze jeden ze šuplíčků.
Stěna je plná dalších otvorů, z nichž i do nichž se ukrývají postupně jednotlivé postavy. Na scénu přichází další dívka, vypadá o něco starší než ta první. A právě této postavěno je předurčeno, že se setká s mnoha zvláštními bytostmi, mezi nimi i s obří rybou, ovcí nebo žabákem. A také s královnou, kterou v této inscenaci představuje muž v extravagantním kostýmu. Tomu dominuje obří klobouk rudo bíle barvy, který je vyříznut do obráceného půlměsíce, tedy jeho konce vypadají jako rohy. K této postavění se připojí další bizarní zjevení v dlouhých bílých šatech sešitých z cárů látky. Je to muž, ale také vypadá jako žena. Absurdnost dané chvíli podpoří tím, že za sebou táhne stádo plastových zvířátek.
S příchodem této postavy začíná atmosféra houstnout a graduje až do momentu, kdy dívka vyšplhá na stůl zavěšený na lanech a servíruje oběma podivínům čaj v šálcích, které ti dva začnou pojídat nebo je rozbíjí (tohoto triku je pravděpodobně dosaženo pomocí rekvizit vyrobených z cukrové hmoty).
Pohled na hravě režijně zvládnuté a technicky dobře propracované (co do kouzelnických iluzí i práce s loutkami) představení je příjemný, jen místy pomalé tempo a opakující se lyrický hudební podkres někdy až příliš ukolébává.
Veronika Štefanová
režie: Linnea Happonen (FIN)
hrají: Kristina Dementeva (BY), Juho Sarno (FIN), Katrine Weigelt Nielsen (DK), Pau Zabaleta i Llauger (ES/CT), Jiří Zeman (CZ)
světelný design: Kauri Klemelä (FIN)
hudba: Mayim Alpert (USA)
scéna a masky: Kristel Maamägi (EST)
výroba loutek: Roman Chauzov, Laura Hallantie
premiéra: premiéru s KalloCollective v Helsinkách 2013 v CIRKO
psáno z představení 25. 8. 2016
foto: Krepsko
