Lucie Hayashi a 10 let s Tanečními aktualitami

Taneční aktuality letos oslaví deset let svého působení ve světě tance, fyzického divadla a nového cirkusu. S jakou vizí tento projekt začal a jak se jeho týmu tuto vizi podařilo naplnit, se šéfredaktorky Tanečních aktualit Lucie Hayashi zeptala Veronika Štefanová.

S jakými ambicemi jste před deseti lety vstupovali do projektu Tanečních aktualit a jak se tyto ambice naplnily?

Řekla bych, že ze začátku šlo spíše o dobrý nápad než ambice. Rozbuškou byl zánik Tanečních listů, zdánlivě nesmrtelného časopisu, na kterém jsme jako amatérští a posléze jako profesionální tanečníci a začínající teoretici tance vyrůstali. Všichni jsme tehdy cítili velkou prázdnotu a v okolí jasně tušili vyčerpání bývalých redaktorů v boji s větrnými mlýny pokračovat. Bylo nám jasné, že náklady na tisk kvalitního časopisu nikdy nepokryjí výnosy z prodeje, a trochu naivně nás napadlo, že vše vyřeší internet. Navíc žádný webový portál shromažďující informace o profesionálním tanci v té době neexistoval. Bylo náročné dozvědět se o konání zajímavého představení jinak než obcházet divadla a sbírat letáčky a programy. Takže cíl byl jasný – vytvořit snadno dostupný web shromažďující informace z taneční scény a poskytující reflexe zásadních událostí pro čtenáře. A ten se dařilo naplnit hned od začátku.

Bylo to jednoduché, jasné, zpočátku i zdánlivě levné a funkční. Pokryli jsme v té době Achillovu patu českého tance a s první finanční podporou MK ČR naše motivace začala stoupat. Nadšení z vývoje nápadu postupně převálcovalo překvapení nad narůstajícím objemem záběru, práce, odpovědnosti i dalšími možnostmi růstu. Ambice spočívaly ve snaze dostát důstojnou formou původnímu sloganu – být orientačním bodem ve světě tance.

Kolik lidí projekt rozjíždělo a s kolika spolupracujete dnes?

Občanské sdružení jsme zakládaly před deseti lety ve třech, se Zuzanou Smugalovou, která se stala první šéfredaktorkou časopisu, a Kristinou Soukupovou (tehdy Durczakovou). Přizvaly jsme kamaráda, co trochu uměl s webem, poprosily mou sestru o náčrt loga (které je tu s námi dodnes) a prvního designu stránek. První plakátky a vizitky jsme tiskly doma na inkoustové tiskárně, první vyúčtování grantu jsme počítaly o přestávkách na fakultě. Vždy jsme však autorské články honorovaly. Chvilku trvalo, než se generace okolo Tanečních listů odvážila pro nás psát, než uznala internetové médium za seriózní projekt. Mezitím se z některých začínajících autorů stali uznávaní kritici. Postupně jsme si vybíraly do redakce lidi, které jsme často vídaly na představeních, oslovovaly jsme různé autory, mladší i starší generace, různého tanečního zaměření (současný tanec, balet, amatérská scéna, společenský tanec apod.) i profesního (taneční věda, žurnalistika, bohemistika, sociologie, humanitní vědy). Redaktoři Tanečních aktualit museli zároveň psát i zajišťovat administrativní správu redakce. Vždy se nám osvědčilo mít raději větší tým s rozdělenou prací a odpovědností – kromě kvanta různých zkušeností vnesených do týmu se tak zároveň násobí nadšení a osobní vklad redaktorů. Vzhledem k závislosti na grantové podpoře je nemožné považovat práci v redakci za stálé zaměstnání. Pro všechny z nás je spíše koníčkem a ten je mnohdy v našich životech utlačován do pozadí různými okolnostmi. Dnes je nás asi jedenáct, i když se to těžko počítá, lidé odcházejí, přicházejí, dávají si pauzu kvůli povinnostem studijním, pracovním či rodinným, každý je zapojen tolik, kolik chce, aby jej práce těšila a neomezovala. Je to sice náročné na koordinaci, ale zabraňuje to vyhoření některého zásadního článku v náročných vrcholech sezony, a umožňuje tak kontinuální chod redakce bez výkyvů kvality.

Jaké období byste za tu dekádu označila za nejtěžší? A které bylo naopak bez nejmenších zádrhelů?

Pro mě osobně byla nejnáročnější sezona 2009/2010, kdy se po roce mého pobytu v Japonsku rozhodla s Tanečními aktualitami rozloučit unavená Zuzka Smugalová a přenechala mi s návratem do Čech žezlo a břímě redakce. Netušila jsem tehdy, co znamená vést neziskovou organizaci sama, bylo náročné postavit ji zpět na nohy a obrnit se schopným týmem, který mi pomohl to nevzdat. Tenkrát jsem si řekla, že dokud nebude nejhůř, tak to prostě zkusím, nezahodit potenciál, který Taneční aktuality slibovaly. A od té doby už je jenom líp, i když jsem se musela naučit skloubit tuto srdeční záležitost se zaměstnáním a rodinou. A počet zádrhelů je vždy přímo úměrný získané dotaci. Dle této křivky neziskovka roste, stagnuje či skomírá.

Kulatá výročí s sebou povětšinou nesou nějakou bilanci. Dokážete dnes říct, čeho se chcete do budoucna v Tanečních aktualitách vyvarovat a co je naopak podle vás ta správná cesta psaní a informování o tanci?

Celou dobu práce v redakci se bojím „prodejnosti“… míry zachování objektivity i při publikování subjektivních názorů. V malém tanečním světě, kde jsou vlastně všichni, jejichž tvorbu reflektujete, vaši známí a kamarádi, to není nic snadného. Přesto si denně opakuji, že to smysl má, oboru to pomáhá, medializace je potřebná, prostor pro informaci a propagaci nutný. Chceme tu být pro tanec, ne proti tanci. Moc bych chtěla, aby to bylo na naší práci vidět, aby úsilí, s kterým převalujeme každou recenzi i zprávu, bylo oceněno. Stále hledáme, jak „prodat“ lásku k tanci, aniž bychom někoho „jen prodávali“. Jak být odborným a zároveň široce čteným médiem za co nejméně peněz.

Desetileté výročí oslavujete novým a rozsáhlým projektem Databáze tance. Proč další databáze v Česku? Přece jen, není první…

Protože bude jiná. Úplná. Existující databáze nás dlouhodobě neuspokojují, žádná z nich není perfektní. Předchozí databáze se spoléhaly na sběr informací a materiálu několika lidmi, jejichž práce může být nekonečná, většinou nedostatečně zaplacená a nikdy nebude stačit růstu dat. Naše www.databazetance.cz bude fungovat jinak, jako sociální platforma, síť, s možností samovyplnění, s vyhledáváním, vždy zdarma, s plnou podporou.

Ten nápad vznikl už dávno, jen nikdy nebyla síla jej realizovat. Desetileté výročí naopak nastavuje zrcadlo a ptá se, co se stalo s tou spoustou nápadů, které upadly v zapomnění. A protože se v Tanečních aktualitách za deset let nashromáždila hromada dat, kterou je škoda jen tak archivovat, myslíme si, že Taneční aktuality jsou ideální bankou i týmem pro správu databáze, a že má tedy projekt v našich rukou smysl a lepší budoucnost než některé další pokusy. Tedy doufáme, že naše argumenty dotační komise uznají a její vznik podpoří. Bez základní investice se „dokonalý“ projekt rozjíždí jen těžko.

Ale věříme mu tak, jako jsme věřily Tanečním aktualitám. Povíme si za deset let při prvních kulatinách www.databazetance.cz.

 

foto: archiv Taneční aktuality (Lucie Hayashi čtvrtá zleva)

Publikováno: 13.10.2016