Letošní festival Cirkopolis, opět dramaturgicky pestřejší, vyvrcholil zajímavou a hlavně zábavnou podívanou. Poslední den festivalu totiž přinesl jediné uvedení představení Cirkopolis Vol. 4. Toto představení vytvořili účastníci kreativní dílny pod vedením cirkusové legendy Roberta Magra.
Základem celého večera byla nejrůznější čísla, jako například vzdušná akrobacie na laně, ekvilibristika na stálkách i v páru, manipulace s papírem, german wheel neboli gymnastické kolo a další. Čísla na sebe dobře navazovala, i když opravdu dobře pojaté novocirkusové divadlo přišlo až s postavou doručovatele pizzy. A zazněla i tato nesmrtelná slova, nádherná definice divadla: „V divadle jsou dvě skupiny. Jedna, která si připravila NĚCO a druhá, která si nepřipravila NIC.“
Skupina představení Cirkopolis Vol. 4 si připravila leporelo hudebně podbarvených výstupů v žánru nového cirkusu, tance a fyzického divadla s prvky činohry a hudebního divadla. Z pohledu dramaturgie se pro tuto různorodost mohlo zdát, že představení začínalo hned dvakrát – nejdřív jedna postava sestoupila po laně a podruhé hned několik postav přijelo virtuálním „vláčkem“. A stejně tak představení končilo minimálně dvakrát – nejprve společným tancem v řadě, podruhé se svíčkami.
S prvním pootevřením opony se do hlediště drala mlha. Pozornost upoutaly bosé nohy a obtočené lano kolem ženského těla zavěšeného vysoko nad jevištěm. Karoline Aamås se postupně spouštěla, aby zas stoupala a smotávala se, až nakonec klesla k zemi. Lano vytvarované kolem jejího těla jakoby vytvořilo komiksovou bublinu. Karoline vyzkoušela i vis za vlasy v párové choreografii na laně spolu s Danielem Sorisim. Po melancholicky zamlženém prologu se najednou v sále rozsvítilo a ze strany hlediště vešel zástup artistů s písní „Jede, jede, mašinka“ na rtech. Oslava, party, radost. Úvod na hranici nevkusu a trapnosti, anebo velké odvahy? Festivalový a přátelský divák ustojí opravdu leccos – i pokus o zpěv jindy tichých a precizních akrobatů a tanečníků. Ale v publiku se našli i tací, kteří se po výzvě k písničce připojili a umělce podrželi. A komunikace s publikem se i nadále zdařile vyvíjela.
Kapitola, kterou jsem si pracovně nazvala „vztahy ve skupině“, nabídla taneční duet, ekvilibristické stálky, pozemní akrobacii a na konec i ticho. Živelnou taneční choreografii Evy Staré a Sary Sguotti záměrně narušoval a rytmicky podporoval žárlivý monolog Karolíny Křížkové. Ten se utišil až při akrobacii na stálkách, v němž Karolína sekundovala Davidu de Bardimu. Následná scéna usmiřování dvou českých, navzájem postavou kontrastujících artistek Karolíny a Evy, byla chvílemi vtipná, dojemná i překvapivá a odvíjela se jako tragikomická klauniáda.
Další člen skupiny také sestoupil, spíš spadl shora a party se mohla rozjet naplno. Aris Colangelo změnil „playlist“ na reggae a všichni na jevišti se v roli doprovodné company rozvlnili. Po krátkém sólovém výstupu se tanečník a pozemní akrobat nebál zapojit diváky. Sál se spolu se všemi zvesela houpal v bocích a přešlapoval. Reggae jakoby bylo druhým prologem v představení, tentokrát k vrcholu, který zahájil vjezd doručovatele pizzy na bicyklu (Lukáš Karásek) a pak jednoduchá, ale výrazná proměna gesta ruky všech akrobatů. Party a pizza neodmyslitelně patří k sobě, v Cirkopolis Vol. 4 tomu nebylo jinak. Vypointovaná taneční choreografie a akrobatické kousky, nepředvídatelné spolupráce a zřetelná motivace – uzmout si díl pizzy – najednou proměnily rytmus představení a prostor jeviště. Zatímco dosud někteří akrobaté na scéně působili nevýrazně, až ztraceně, zde pevně zabrali prostor a s jistotou navazovali jeden na druhého.
A zatímco pak „Pizza Man“ usnul na jevišti, artista Daniele Sorisi dotáhl epizodní příběh postavený na nezaplacené účtence v následujícím čísle takzvaným balancem s papírem. Zde je otázkou, proč Pizza Man ležel na jevišti ve výrazném světle, zatímco Sorisi nebyl v občasném šeru skoro ani vidět. Možná šlo o záměr posílit pocit levitujícího listu papíru. Příběh doručovatele se uzavřel zjištěním, že mu bylo ukradeno přední kolo. Trochu berlička, která sama pokulhává, ale zároveň odrazový můstek pro výstup s gymnastickým kolem. To zprvu obsluhovali hned tři účinkující: Tiphaine Rochais, Aris Colangelo a Lukáš Karásek. A najednou se prostor jeviště ukázal jako malý. Závěrečné složitější prvky Tiphaine Rochas mizely v bocích a ve tmě.
Konec pak s nadsázkou gradoval tancem všech zúčastněných v řadě. Jaké pak přišlo překvapení, když se ve tmě objevil plamen svíčky a tanečnice (Sara Sguotti). Lyrický taneční epilog v duchu přízraků však už neubral nic z dobrého, co vzniklo předtím.
Představení Cirkopolis Vol. 4. se jako jednorázová akce povedlo. Pobavilo, ukázalo mladé talenty a pozoruhodné nápady. Bez patosu, ale důstojně (až na pár zmíněných přešlapů), uzavřel vyprodaný festival a nastartoval party.
Hana Strejčková
Cirkopolis Vol. 4
režie: Roberto Margo
asistent režie: Ondřej Holba
účinkují: Karoline Aamås, Davide de Bardi, Aris Colangelo, Lukáš Karásek, Karolína Křížková, Tiphaine Rochais, Sara Sguotti, Daniele Sorisi, Eva Stará
psáno z premiéry, derniéry dne 18. 2. 2017
foto: David Konečný
