Fun Fatale Kabaret – to bylo varieté, stand-up comedy, groteska, kabaret i divadlo. Slovem provázela a nadsázkou nešetřila Simona Babčáková. Komponovaný večer z krátkých akrobatických výstupů performerek nového cirkusu z celého světa přinesl artistické výkony na prověšeném a také vertikálním laně, obruči Cyr Wheel, v závěsu za vlasy, v hand to hand akrobacii, manipulaci s obručemi a s antipody – žonglování pomocí nohou. Program, dobře dramaturgicky vystavěný, vyzněl jako inspirativní přehlídka, energicky pulsující po tematické škále od naivních legrácek přes sebeironii a nadhled až po magii dokonalosti.
Verbální ekvilibristika moderátorky, tu vtipná a svižná, chvílemi „vycpávkovitá“ a pro zahraniční publikum v češtině nesrozumitelná, přese všechny slovní kotrmelce dodávala večeru příjemný nádech bezstarostného plynutí času.
První pozice v programu padla na švédskou akrobatku. Moa Asklöf Prescott si pro své poměrně komické číslo na prověšeném laně oblékla sametové šatičky a punčochy se třpytkami. V úvodu postavila na zem dvě svíce, které vydolovala zpod šatů a zapálila knoty. Poté se postupně „slila“ s lanem. Byla přesná, sebejistá a prvky navazovala organicky, jeden vycházel z druhého. Číslo na laně podkreslovala vážná hudba, která jí rozpohybovala nejprve ruce do gest dirigenta. Gesta se postupně stávala ostřejšími a kontrastovala se skluzy těla, zhoupnutím i houpáním. Na závěr výstupu svíce uhasila a zasypala se rudými okvětními lístky, (tentokrát uschovanými v ústech).
Norka Karoline Aamås pojala svůj výstup na vertikálním laně jako vtipnou komentovanou prohlídku disciplínou, od základních držení a pozic po složitější triky a kontrolované pády. Pro diváky, kteří ji zaznamenali ve Cirkopolis Vol. 4, byl příjemným překvapením její odlehčený slovní projev, cit pro situaci a publikum, smysl pro sebeironii.
Jediné české představitelky Kabaretu FF Karolína Křížková a Eva Stará propojily pantomimu, tanec a pozemní párovou akrobacii. Jejich výchozím bodem byla cesta, kterou rozvíjely například z hlediska způsobu posunu (pěšky, koňmo), či z pohledu na jejich vztah (hádka). Možná to způsobil výběr hudby, nebo ostych, že obě artistky vyzařovaly jistou nesmělost a nerozehrály silnější emoce v celé délce své vytčené cesty, nabízející mnoho možností. Až by se chtělo zvolat: „Přestaňte se stydět a běžte do toho naplno. Tolik toho umíte…!“.
Francesca Hyde z Anglie se v disciplíně hair hanging ponořila do souboje s barelem naplněným vodou, jehož pohyb umocňovalo i přelévání vody ve zvukové stopě. Kroužící artistka se polohovala do tanečních pozic, které nejprve motivovala zákazem doteku s barelem. Ve chvíli prolomení této hráze a možného kontaktu s předmětem akrobatka, přivázaná k lanu kroužkem ve vlasech, dosáhla i výšek a prvků vzdušné akrobacie na lanku. Zajímavý výkon, žánrově rozhodně kontrastující s odlehčenými klauniádami.
Maďarská dvojice Zója Drávai a Zsófia Zoletnik se v programu objevila hned dvakrát – poprvé s manipulací s kruhy, tedy jako v roli předskokana nadcházejícího čísla Lily Parson s Cyr Wheel, a podruhé jako přesná tečka kabaretního finále. Na první pohled upoutaly neskutečně vyšperkovanými kostýmy a baletními špičkami. Ze všech kostýmů snad jediné funkční byly chytře střižené šortky, které vzaly do hry. Na špičky, byť vykazovaly opotřebení a tento výstup by unesl i taneček, se nepostavily. Zrak těkal od změn v obrazcích z kruhů k artistkám a jejich péřovým řasám. Za to závěr rozjely velmi energicky, ať v pozemní akrobacii, hand to hand, tak v závěsné obruči. Byla vidět přesná párová souhra, taneční i akrobatická profesionalita.
Švýcarská studentka cirkusové školy ve Francii Lili Parson se v rámci svého čísla jakoby ztotožňovala s obručí Cyr Wheel. Jako bychom byli přítomni okamžiku z jejího dlouhého seznamování se s možnostmi obruče. Několikaminutové, odstupňované pronikání do kruhu a pohybů v kruhu umocňovalo dunivé ozvučení. Opakovaně, v poměrně pravidelných intervalech artistka obruč pozorovala, pak do ní vstupovala, vyskakovala a kruh se dál protáčel prostorem.
Francouzská hadí žena Cléo Lanfranchi si vědomě omezila své pohybové možnosti. Schovala ruce pod tričko a za svůj cíl si zvolila vysvléknout mikinu. Kontorsionistka ten večer
rozpracovala prostor nejdetailněji, dokázala se mrštně přemisťovat pomocí pohybů, kterými byly rozštěp, průplav i most. Její odhodlání polohovat tělo do lomených, nepřirozených tvarů z čísla vytvořilo absurdní hříčku a Cléo vrátila večeru kabaretní nádech. Grotesku přidala i Stéphanie N’Duhirahe, která vytáhla svázané tkaničky z bot. Inspirovaná hrou přebírání, vytvořila kaskádu provázání tkaniček s vlastním tělem. Nabídla vsuvku, která může být startovacím impulsem pro další zajímavá umělecká hledání.
Vrcholem této části večera pro mne byla Němka Roxana Küwen se svými pěti míčky v disciplíně antipodu – žonglování pomocí nohou. Virtuózní podání zdánlivé jednoduchosti v manipulaci s míčky za podpory flexibility svého těla bylo v kontextu večera vlastně ohromující.
Následující koncert a vzdušná akrobacie pod jednotným názvem Yablochkov Candle na FF Kabaret navázal a pozvedl jej. Hlas zpěvačky Ainy Venny si podmaňoval sál a Ilona Jäntti se vznášela v zavěšené obruči, na laně, houpačce i na lampě a světelném řetězu. Byla to snová performance, jako bychom se ocitli na letní louce, okolo nás maringotky a mezi nimi natažená lana žárovek, vlahý večer a rozprostírající se pohoda.
Fun Fatale je a bylo Fajn. Dokazuje, že ženy mají smysl pro humor, sebeironii, nadsázku a že se nemusí pořád brát vážně, ale že vážně berou své umění, disciplínu i publikum.
Hana Strejčková
Yablochkov Candle
choreografka, artistka: Ilona Jäntti
skladatelka, zpěvačka: Aino Venna
kontrabas: Erik Michelsen
světelný design: Kauri Klemelä
premiéra 13. května 2016 na festivalu Cirko v centru Cirko, Helsinky, Finsko, vzniklo ve spolupráci s Cirko – Centrum pro nový cirkus.
foto: festival Fun Fatale
