„Uajíí“, a kde je cirkus?

V inscenace Uajíí soubor Cink Cink Cirk vytváří vizuálně a hudebně působivý žlutobílý svět, ve kterém vše jen tak plyne, jakoby bez začátku, jakoby bez konce. Lehce, až nahodile, vtipně, až směšně, naivně, nenáročně, ospale. Téměř sólovým nonverbálním představením provází Zuzana Drábová, které na scéně asistují dva hudebníci.

Nejvýraznější složkou představení je scénický design. Krásně čistě vystavěné prostředí, jemuž by nevadil menší hrací prostor a trochu více asymetrie, zrcadlilo představy tvůrců o světě z novely Tracyho tygr Williama Saroyana. Pro svůj záměr si vybrali dvě hlavní barvy, které rozlili do scénografie i kostýmů; žlutá opona, žluté pletené šaty i žluté tenisky a vak, bílé balónky, bílé lano, bílý líčící stolek, bílá podlaha a další až puntičkářsky dotažené drobnosti včetně plošných papírových postav a výstřižků z novin. Každá z rekvizit poukazovala na literární předlohu, dokonce i ta miniaturní zrnka kávy. Avšak každé z rekvizit jakoby ještě chybělo dostatečně dlouhé osahání a obrábění, a pak její povýšení na hlubší metaforu začleněnou do řetízku výstupů.

Začátek, pečlivě rozfázovaný na přehledné a zároveň nedoslovné fyzické akce, živě spojené se zvuky a hudbou, dával naději na zážitek z akrobacie na laně včetně techniky zavěšování za vlasy. To ostatně slibovala i hlavou dolů pojatá cesta po laně nebo povedená hra s koncem lana, které artistka (Zuzana Drábová) zauzlovala, napěchovala do batohu a rozehrála v situaci. Zpětně vzato, zde jakoby nastal pomyslný bod zamrazení potenciálu artistky i celého pojetí inscenace Uajíí. Cirkus se dále vtěsnal do klaunérie dívky ve žlutých šatech, která jakoby chtěla být nebo byla Laurou Luthyovou. Anebo byla podobnost s Laurou čistě náhodná? V kapse pak měla ukrytá zrnka kávy. Před každou zásadní změnou či scénou jedno zrnko spolkla.

Zrnka mohla být odkazem na Thomase Tracyho, jenž byl nosičem pytlů s kávou, anebo na odvahu a pocity spojené s tygrem či tygřicí, anebo na cokoliv jiného. Způsob, jakým tvůrci s předlohou pracovali, je sice neilustrativní, chvílemi však balancoval na hraně udržitelnosti divácké pozornosti. Je pravděpodobné, že divák bez předchozí znalosti novely, se mnohem snáze zakotvil v příběhu o lásce a dospívání, oproti divákovi, jenž se ve svých představách vztahoval i ke knize. To zůstává nezodpovězenou otázkou vedle mnoha dalších, pomyslně dotazujících se po motivacích a tématech, která volají po důslednější dramaturgické práci.

Ve srovnání s předchozími projekty souboru Cink Cink Cirk je Uajíí sice také zajímavým a po všech stránkách profesionálním počinem, avšak s úbytkem cirkusového „kumštu“ se zatím ztrácí v líbivé, ale bezbřehé lyričnosti etud.

Hana Strejčková

 

Uajíí

Koncept: Zuzana Drábová a David Dvořák

choreografie a hraje: Zuzana Drábová

režijní vedení: David Dvořák

hudba: Jakob Schubert a Oliver Torr

scénografie: Zuzana Drábová, Simona Drábová a Debora Štysová

kostýmy: Simona Drábová a Bohumila Hávová

světelný design: Karel Šimek

konzultace závěsné akrobacie: Eliška Brtnická

kreativní konzultace a konzultace v oboru nové magie: Aleš Hrdlička

psáno z premiéry 28. 4. 2017

 

foto: Mikuláš Hrdlička, Simona Drábová

 

Publikováno: 6.5.2017