Dívčí skupina Holektiv se po úspěšné inscenaci s názvem Study, vrací s premiérou Kaffeeklatsch, kterou uvedla v rámci posledního dne mezinárodního festivalu Prague Nonverbal. Název Kaffeeklatsch je v divadelní anotaci vysvětlen jako: „ …klevetění u kávy, výraz pochází z období 1. pol. 19. stol. V této době nemohly ženy navštěvovat veřejné kavárny, a tak se začaly střídavě scházet ve svých domácnostech, kde popíjely kávu a povídaly si. Muži poté tomuto zvyku začali říkat Kaffeeklatsch.“ Toto zadání se ve své autorské inscenaci pokouší naplnit tři performerky následujícím způsobem.
Jevišti v pravé části dominuje osvětlený kávovar umístěný na dřevěné desce, která je zavěšena ze stropu do výšky očí. Všechno, jak i samotná scénografie napovídá, se od začátku točí kolem kávy. Což dokazuje i nízký stolek se židličkami, které tematicky scénografka Anežka Kalivodová udělala z krabic a krabiček, v nichž se převáží káva. Kávy se přirozeně týká i děj inscenace. Nejprve její přípravy, která na začátku probíhá slavnostně, pomalu a rozvážně. Jedna z performerek se vydává se zrnky kávy ke kávovaru, nasype je pečlivě do útrob stroje. Následně si všechny tři připraví hrnečky, posadí se na stoličky a spořádaně čekají. Ze strany kávovaru se ale nic neděje, a tak začínají být slečny ve svátečních šatech netrpělivé. Situaci čekání změní dlouho očekávaný zvuk kávovaru, který začíná připravovat chtěnou kávovou dobrotu. Důstojně vyčkávající slečny se z vteřiny na vteřinu změní v nezkrotné bojovnice, které udělají cokoliv pro svůj hrníček kávy. Zápas o tom, kdo bude u kávovaru první, trvá ovšem příliš dlouho a nápoj končí v odtokovém kanálku.
Podobně stylizovaných gagů, jejichž předpokládané vyvrcholení už dopředu tušíme, je v inscenaci několik. Všechny jsou precizně vystavěné, performerky v nich pracují s časem a repeticí (každá herecká akce má přesně určené místo, čímž dávají prostor pro komické situace). Z každého šálku, který kávovar vytvoří, vzniká nová situace s jinou pointou.
Velmi výrazný je v inscenaci kontrast „dvě proti jedné“, tedy Karolína Křížková s Evou Starou proti Andree Vykysalé, a to nejen proto že zmíněná dvojce spolupracuje i na jiných projektech a navzájem se doplňuje. V této inscenaci jde o věc mnohem zásadnější. Po vyhraném boji s kávovarem a usednutí s šálkem kávy ke stolečku se Eva Stará a Karolína Křížková plně oddají vychutnávání kávy, zatímco Andrea Vykysalá má nějaký problém. Tím zádrhelem je její nepřekonatelná nechuť ke kávě, čímž do nastolené situace vnáší jednoduchý, ale zato funkční vtip. Vykrade se ze scény kolem dvojice, která právě prožívá kávovou agónii, do publika a plným hledištěm se proplete až nahoru, kde svůj nápoj nenápadně předá jedné z divaček.
Největší divácký ohlas vzbudila scéna, kterou můžeme nazvat „hrníčkovou hrou“. Kávovar již nestíhá a čekání je příliš dlouhé. Performerky si krátí čas hraním hry jejíž princip je velmi jednoduchý: v jakých pozicích se vůlí jedné z dívek ocitnou na stole hrníčky, stejný úvar musí vytvořit ze svých těl zbylé dvě performerky. Začínají od jednodušších figur párové akrobacie, ale úkoly postupně gradují; od lidských pyramid, přes stoj na rukou, po vystavění věže, kterou na závěr tvoří všechny tři dívky. Všechny zde dokazují svůj nejen herecký a gestický talent, ale i dobrou akrobatickou zručnost, a na co jim už jejich akrobatický um nestačí, dokážou vtipně obejít.
Kateřina Korychová
psáno z premiéry 28. 5. 2017
Koncept, interpretace: Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará
hudba: JAK – Matěj Coufal & Julie Lupačová
světelný design: L’non
kostýmy: Barbora Procházková
scéna: Anežka Kalivodová
supervize: Adéla Laštovková Stodolová
foto: Dita Havránková
