Cirk-UFF No. 1 – V souhře je síla

Recenze inscenace Backbone z festivalu Cirk-Uff v Trutnově.

Artistické mistrovství, akce, rychlé reakce, paralelní děje.

Bez zbytečných vysvětlivek.

Cíleně vedený pohyb.

Dramaturgie viditelná a čitelná.

Energie bez pádu a propadů.

Funkční, variabilní scéna.

Gravitační (ne)přitažlivost.

Hlavní myšlenka jasná a pevná jako kámen.

Choreografie o naslouchání a přesnosti.

Idea nosná a na diváka přenosná.

Jedinečné propojení vrcholového cirkusu, živé hudby, divadla a tance.

Kvalitní provedení každého detailu.

Světelný design masivní, nezapomenutelný a podtrhující.

Metaforicky – muži opory, ženy mosty.

Neuvěřitelná odhodlanost a nasazení.

Oproštění od klišé, kýče a všeho, co už bylo.

Přesvědčivé výkony.

Risk jako komunikace.

Síla a souhra.

Triky a technika.

Umění.

Zážitek.

Australská skupina Gravity & Other Myths se inscenací Backbone vyšvihla do výšek a pevně stojí na předních příčkách pomyslného světového žebříčku cirkusové scény. Představení o síle, partnerské důvěře a risku dokáže diváka zaujmout natolik, že mnohdy zapomene i dýchat. Jsme svědky fascinující australské souhry, ve které se páteř metaforicky mění v ohebnou gumu, ocelová lanka, pevnou tyč. Páteř každého artisty se zároveň stává páteří souboru. Backbone bere cirkus, zejména akrobatickou virtuositu a pak široký rejstřík disciplín všech členů soboru, jako výchozí základ pro stvoření magického světa, v němž jsou však ctěny divadelní zákony.

Rozhrnutí opony odhalilo prostor, jenž se dělil na měkkou plochu, připomínající běžeckou dráhu, a podium pro dva hudebníky. Během okamžiku se, až na rytíře v plné zbroji, dosud ležící akrobaté rozpohybovali. Měnili si navzájem oděvy, posouvali stojany s kostýmy, přemisťovali rekvizity, především kameny a kbelíky. Dění připomínalo přípravu na představení a rozehřátí těl. Pomyslný nenásilný předěl nastal, když artistka odnesla jeden kámen do publika. Artisté pak jakoby mimoděk začali vytvářet pyramidy ze dvou, tří i čtyř lidských těl a ukázali i chůzi po hlavách. Představili první z principů, které dále rozvíjeli a vrstvili. Těmi byly například navazování na sebe z jednoho stejného výchozího bodu, stoje na ramenou a balanční polohy vrchního partnera, přesun prostorem v návaznosti na spolupráci či podporu ostatních s udržováním přesného rytmu. Během prvních pár minut byla zjevná hluboká týmová souhra. Neměla jsem pocit, že by se na scéně mělo dít něco samoúčelně.

Kov ve formě brnění či kbelíků a kámen figurovaly v představení jako předměty spjaté se silou. V jeden moment si artisté nasadili kbelíky na hlavu, spojili se rukama a vystavěli třípatrovou hradbu, zatímco jedna akrobatka během celého budování této hradby stála na rukách na dvou kbelících. Po artistických vertikálách přicházela horizontála, salta se mísila s přemety, posun vpřed pak gradoval od kroků jednotlivce po běh ve skupině. Příběhy zásadně podbarvovala a dovyprávěla světelná kompozice, využívající lomení světel odrazem od zrcadel.

Dramaturgie Backbone nepodcenila jedinou přestavbu, ani změnu kostýmů. Až neskutečné napětí přinášely scény inspirované hrami, jako byla například jednoduchá hra s gumou. Dva hudebníci sestoupili z pódia, protáhli se smyčkou a tím, že stáli každý na jednom kraji, natáhli gumu před sedm mužů a tři ženy. Všichni v jedné řadě stáli velmi soustředěně. Po chvíli byla pravidla hry naprosto jasná. Hráči měli za úkol říkat nahlas čísla od jedné dál. Pokud se najednou ozvalo jedno číslo ze dvou úst, prohráli. Ostatní vykročili dopředu, čímž gumu natáhli a na povel udělali stojku. Guma vystřelila a trefila je do odhaleného břicha. Síla se tak snoubila s bolestí a hrou.

Jiná hra vycházela z klasického posílání kuličky, která vždy když někam spadla, rozpohybovala další artisty. Zde skupina využila akrobacii, taneční vazby i změny v úrovních těla. Když udělali akrobaté chybu, celý pomyslný stroj se zastavil a jednotlivci se museli vrátit o pár kroků či pohybů zpět. To vše vyústilo v dramaticky vystupňovanou hádku. Momenty překvapení nepřinášely jen akrobatické triky, ale i velmi chytře vystavěné herecké akce.

Souhra světla s jevištní akcí a živou hudbou působila mocně a podtrhovala sílu okamžiku. Impresivní byla například situace, kdy všichni akrobaté balancovali s dlouhou tyčí na čele. Poté každý svou tyč uchopil do rukou a držel směrem nahoru. Na jejich konci dokázali ve výšce několika metrů udržet artistku. Tyče postupně z pod jejího těla odebírali, až ležela ve vzduchu s oporou v jenom bodě. Tento a další maximálně dotažené detaily překračující možnosti „lidského těla“ byly předkládány s vrcholem každého scénického obrazu. Skupinové výstupy byly prokládány sóly, se stejnou energií a nasazením jako skupinová čísla.

Pevným spojovacím prvkem inscenace byly kameny. Od začátku ležely na scéně a vyjevovaly se v průběhu celého představení. Ať už putovaly v rukách hadí ženy, či se houpaly v síti nad hlavami artistů. Celá skupina se tehdy chopila lana a kameny v síti vytáhly vysoko nad jeviště. Pak se po jednom či dvou střídaly rytmicky ve vysvíceném kruhu pod sítí, aby místo nikdy nebylo prázdné. Akrobatické prvky na sebe navazovaly a postupně se usadily v choreografii vzájemné podpory, která připomínala přelévání z těla na tělo, z tance do kontorsionistiky.

Byla radost sledovat, jakým způsobem si akrobaté předávají pozornost, jak si dodávají sílu a odhodlání, jak mocně působí celek, a přitom se objevovala i ladnost, křehkost a zranitelnost. S finální scénou jakoby přišla úcta, pokora před vším silnějším a pevnějším. Skupina stála v řadě a každý se v ní snažil co nejdéle držet v natažených rukách kámen. Žádný cirkus, „jen“ klid. Byla v něm obrovská síla okamžiku. Kameny v rukou připomínaly položenou páteř a obrazně páteř celého představení, souboru, jeho světa. Kameny svou tíhou postupně rozechvívaly ruce akrobatů. Když už nemohli déle kámen v předpažených rukách udržet, položili jej na zem a opustili scénu. V sále se rozhostilo ticho, které po pár vteřinách přehlušil bouřlivý potlesk a ovace ve stoje.

Backbone je výjimečné představení, které těží z mnohaleté společné práce, precizní techniky a dlouhodobých zkušeností z předních cirkusových souborů. Soubor Gravity & Myths dokázal, že hranice jsou od toho, aby se posouvaly.

Hana Strejčková

foto: Gravity & Myths

 

Publikováno: 9.6.2017