Cirk-UFF No. 2 – Průtrž míčků

Festival Cirk-Uff letos nabídl velmi rozmanitý program. Trval sice jen pár dnů, ale kdo má cirkus a jeho formy rád, měl šanci prožít intenzivní radostné dny. Objevná a rozumná dramaturgie poukázala na rozsah cirkusového umění, od klauniády a pouličních taškařic po světovou špičku, a zároveň v rámci jednotlivých oblastí postavila do konfrontace přístupy jednotlivých cirkusových škol a směrů. A tak například během nedělního dne byla šance shlédnout venkovní veselou produkci, české studentské představení, klauniádu protřelých komediantů, francouzský nový cirkus a australské mistry. Co titul, to viditelný rukopis, nebo specifické prvky. Cirk-Uff decentralizuje nový cirkus z hlavního města a je podporou mladým, začínajícím, ale i světově uznávaným souborům.

Intenzivně jsem v uchopení řady inscenací vnímala téma gravitace – touhu se jí vzepřít i marnost jejího popírání. Zemská přitažlivost, v cirkuse neopomenutelný fakt a jeden z hlavních partnerů jakékoliv disciplíny, je fascinující a neoblomná. Namátkou uvedu pár příkladů ze zmiňované neděle. Squadra Sua s přitažlivostí bojovala, aby dosáhla na dort. Backbone (Páteř), představení australského souboru Gravity & Myths, cítilo sílu gravitace neustále a inscenace Déluge (Potopa) souboru s názvem Sans Gravité si proti gravitaci předepsala triky s magií. Artista žongloval s míčky tak, aby se samy vznášely.

Déluge je představením pro jednoho herce, který jakoby se ocitl v reminiscenčním pokoji, jenž mu sám o sobě předkládal nemálo překážek. A žonglér Remi Lasvénes připomínal nadšeného kutila, který nikdy nešel k cíli přímou cestou. Žánrově balancoval mezi burleskou, groteskou a varietními výstupy. Hrál lehce nesmělého klauna v kombinaci s kouzelníkem s velkou zálibou v rytmizování a beatboxu. Jeho největší kouzlo pak bylo ve virtuózním žonglování s míčky, jež zasazoval do hraných situací, při nichž postupně objevoval rafinované nástrahy přeplněné scény.

Například vodu nepustil přímo z kohoutku, ale taháním za šňůrku rozpohyboval křídla kovového ptáčka, jenž spustil proud vody z nedalekého potrubí. Podobně shora visela další lanka, která uvolňovala míčky, a když padaly, ťukly o činel. Dále do děje významně zasahoval reprodukovaný zvuk. Zpravodajství, jež se průběžně linulo z rozhlasového přijímače, bylo pojato s nadsázkou, stejně jako veškerá narušení logických posloupností v ostatních činnostech. Například snaha rozsvítit si lampičku pro čtení knihy byla nekonečně dlouhá, ale sestavení pumpy na vrhání míčků nebo vaření kávy u ponku bylo koncertem manipulačního umění.

Artista uměl zaujmout a rozesmát publikum, i když se občas topil ve zdlouhavých akcích, občas až příliš popisných a předvídatelných. Výborný a divácky vděčný byl nápad s rádiem, které samozřejmě dožilo s koncem představení, neboť nemožnost vypnutí přístroje vytočila artistu k jeho totální destrukci. Podobně dopadl i pokoj vzpomínek, kdy se v samotném závěru představení seshora vysypaly desítky bílých míčků, aby zaplnily celý prostor. Fantastická potopa, která symbolicky zakryla vše, co bylo jakoby navíc.

Hana Strejčková

 

Interpret: Remi Lasvénes, režisér: Jocelyne Taimiot, Manažer: Louise Bouchicot
Jevištní manažer: Simon de Barros, Autor osvětlení: Hervé Dilé, Zvukař: Martin Étienne
Magie: Rémi Lasvènes / Julien Lefebvre, Produkce: Compagnie Sans Gravité, Kyrielle Création, psáno z festivalu Cirk Uff 4.6.2017.

foto: Compagnie sans gravité

 

Publikováno: 11.6.2017