Dukto – Co všechno se dá vymyslet

Závěrem cyklu Mladá (cirkusová) krev se na Jatkách78 odehrála nová inscenace souboru Cink Cink Cirk s názvem Dukto. Přeložením názvu (v esperantu znamená dukto potrubí) se nám z části odtajní scénografický koncept inscenace. Skupina si jako svůj hlavní předmět zkoumání vybrala průhledné trubky, různě zahnuté roury, zahradní hadice a trychtýře. Na scéně nechyběly barely s vodou, kterými vystupující potrubí zásobovali. Všechny tyto rekvizity slibovaly nápaditou podívanou.

Po velmi pomalém začátku, který ale vzbudil větší diváckou nedočkavost a chuť po jakékoliv jevištní akci, se z pod slunečníkového plácku v zadní části jeviště spustila hlasitá dynamická hudba, která doprovázela většinu scén; ještě po skončení zněla dlouho v uších. Hudba ale jakoby nastolila vysoké nároky na akci a v některých chvílích „přehlušila“ i samotné vystoupení artistů.

K nejlepším momentům v představení patřily žonglérské scény Filipa Zahradnického. Ve svých výstupech ukazoval náročnou techniku a spolu s Alešem Hrdličkou vytvořil sehrané žonglérské duo. Filip Zahradnický udržel po celou dobu představení civilní výraz, který výrazně kontrastoval s výrazem ostatních členů souboru. Například herecký výraz Zuzany Drábové byl stylizovaný, s bohatou a provokativní obličejovou mimikou. Připomínala nešiku, klaunku, která na sebe strhává pozornost, což se ji mnohdy dařilo, ale následně jakoby nevěděla co s ní a svou pózu opustila.

V představení nebyl příliš zřetelný vztah mezi jednotlivými postavami, což znesnadňovalo orientaci mezi zdánlivě nahodilými slety situací.

Nápadů bylo v inscenaci opravdu plno; od manipulace Filipa Zahradnického s potrubím, ze kterého při každém zásahu do trychtýře vytekla voda, přes velmi dobrý a funkční nápad s omezením hracího prostoru pouze na zelenou plochu, po hru s barely, do které se zapojili všichni účinkující. Pobavila také hra se zorbingovou koulí, kterou využil Aleš Hrdlička k výstupu s kruhy. Filip Zahradnický si ji zase efektně umístil na hlavu a udržoval balanc.

Mnohé nápady ale artisté bohužel záhy opouštěli, aniž by využili další možnosti rekvizity. Výjimkou byla práce s ohraničující zelenou plochou, kterou v průběhu představení různě přemísťovali. Díky tomuto omezení zapojili diváky, kteří mohli jako jediní stoupnout na „netravnatou plochu“ a případně podat zakutálenou rekvizitu. Porušení tohoto omezení se dopustila jen Zuzana Drábová, na které pak smysluplně navázala disciplínou hairhangingu. Díky „visu za vlasy“ ji mužská část souboru mohla dlouhou tyčí z nepovolené plochy dostat zpět do plochy hrací.

Otázkou je, zda se tyto výše popsané věci nezmění při zasazení inscenace do „svého“ plánovaného prostředí. V anotaci k tomuto představení bylo totiž napsáno: „V novém pouličním představení souboru Cink Cink Cirk…“. Pokud je představení skutečně určeno primárně k pouličnímu hraní, tak mu vnitřní prostor na intenzitě ubral. I vnitřní struktura představení by pouličnímu uvedení více odpovídala: dlouhý úvod, který dává divákům čas, hlasitá hudba, která přiláká pozornost, atd. A vzhledem k tomu, že jsou další reprízy naplánovaný pod širé nebe, jsem zvědavá, jestli se mé domněnky potvrdí.

Kateřina Korychová

 

Koncept, choreografie a obsazení: Aleš Hrdlička, Zuzana Drábová, Lukas Bliss, Filip Zahradnický a Jáchym Belcher

Hudba: Jáchym Belcher

 

foto: Cink Cink Cirk

Publikováno: 19.7.2017