OVVIO – Příliš nejistá rovnováha

V rámci týdne premiér nastupující cirkusové generace pod názvem Mladá krev vystoupil v holešovických Jatkách 78 v představení OVVIO mezinárodní tandem David Diez Mendez a Tomáš Václavek (Kolektiv Lapso Cirk). Nejsilnější moment představení OVVIO? Úvod a závěr. Největší inscenační paradox? Uspěchaná pomalost. Nejzajímavější „úlet“? Sed na židlích postavených na trám. Ke vzletu žel nedošlo ani obrazně.

Na první pohled jemně nasvícená scéna s dřevěným materiálem poskytovala bohatý prostor divácké představivosti, zejména spárované dřevěné desky do tvaru stříšek různých výšek a na podlaze čtverec vyznačený páskou a v něm skládací židle, lano. Pak přišla tma a s ní začátek. Ticho a tmu proťal zvuk lepící pásky. Jeho opakování probouzelo zvědavost. Světlo odhalilo artistu, jak vsedě na židli omotává předmět, jenž se posléze ukázal jako sedátko nebo míč. A mezitím druhý artista se přemisťoval po ploše, schovaný za spojenými prkny, aby jedním drcnutím vyvolal u všech stříšek z desek dominový efekt. Následně před partnera také postavil desku. První spolupráce vygradovala, když se Tomáš Václavek vytáhl do výšky obou desek a balancoval na jejich hranách bez opory.

Představení připomínalo knížku o dvou kapitolách nazvaných desky a trámy – přesněji leporelo, v němž každá stránka střídavě patřila vždy jednomu artistovi, jenž se pouštěl do risku, neboli do křížku s rovnováhou. V téměř neměnném tempu i navzdory rytmičtějším hudebním vstupům se přelévala artistická čísla. Zatímco Tomáš hodně pracoval na udržení rovnováhy na deskách v jejich výšce, David Diez Mendez více experimentoval v mezích vytčených materiálů a byl to zejména on, kdo dodával sledu čísel uvolněnost, vtip a špetku divadelnosti. Například jeho stoupání po spojeních dvou stejně vysokých prken, které před ním stavěl Tomáš, mohlo diváka s fantazií přenést nad město do úrovní střech. Pozornost oživila i hra s míčem, který si přehazovali v sedu na hranách vysokých desek, než David seskočil a šel na přípravu výkopu, což navozovalo příjemné napětí z očekávání zlomu. Nakonec do míče nekopl, ale pomyslnou strunu natahoval přesně tak dlouho, aby jeho nový nástup zpoza šály s dlouhým trámem přes rameno probral publikum k úsměvné reakci. Jakoby si však veškerý strach toho večera sedl na ramena Tomáše a do jeho výkonu promítal nejistotu a napětí vlastního stresu.

Většinu přechodů tvořily až na výjimky zdlouhavé přestavby, i když původní materiál ještě stále nabízel možnosti využití buď pro rozvinutí spolupráce, situace, nebo „jen“ akrobacii. Přechod ke dvěma trámům přinesl dvě zásadní změny: pojetí prostoru z vertikály do horizontály a zesílení závislosti jednoho na druhém. S pomocí dvou židlí postavili pevnou základnu pro položení dřeva, přes které do pravého úhlu položili druhé a konec obou dočasně vypodložili dřevěným prkýnkem. Dva „dřevochodci“ se navzájem vyvažovali. Chytali rovnováhu svou, a k tomu zodpovídali za rovnováhu toho druhého. Trám pak například proměnili v houpačku, postavili na něj židle, nebo David dokonce balancoval na hlavě na jednom z jeho konců. Akce na trámech potvrdily zjevnou souhru a vzájemnou podporu a silnou důvěru, ale i vlastní hledání jistoty.

Jaká škoda, že artisté předvedli vždy jen segment možností, že sebe ani materiál nerozpohybovali dynamičtěji, překvapivěji, že nerozehráli takto vystavěný prostor do situační komiky, nebo jiného žánru, aby se posunuli z tělocvičny do divadla, aby dění nepřipomínalo veřejnou zkoušku work in progress, nebo nácvik varietního, byť velmi zajímavého čísla. Co však bezesporu bylo na OVVIO cenné, byla jejich viditelná touha nalézat neokoukané způsoby využití cirkusových dovedností ve spojení s manipulací běžně dostupného materiálu.

Hana Strejčková

 

Koncept, režie: Kolektiv Lapso Cirk

Artisté: David Diez Mendez, Tomáš Václavek

Supervize: Jorge Albuerne

Hudba: Hara Alonso

Set design: Kolektiv Lapso Cirk

Produkce a difúze: Valentina Barone a Paula Gutiérre

psáno z představení dne 13. 7. 2017, Jatka 78

 

foto: Kolektiv Lapso Cirk

 

Publikováno: 19.7.2017