Letní Letná No. 2 – A v čem je rozdíl? Tell the difference, to je HIT

Jedním z nejočekávanějších vrcholů Letní Letné byla inscenace souborů Cirk La Putyka a Future Vision AcrobatHIT. Akrobaté z České republiky, Kanady a zejména Rwandy se střetli pod střechou jednoho šapitó, zastřešeni aktuálním a populárním tématem rozdílnosti a stejnosti. Z představení bylo ihned cítit velké úsilí autora a obrovské nasazení všech zúčastněných. Hit v doslovném překladu je úderem, Novákovým (žel) chvilkovým zásahem do předsudků dnešní rozpohybované společnosti, ale také diváckým hitem, neboť energická, autentická komunikace akrobatů z odlišného prostředí zvedla aplaudující publikum z lavic.

Scéna HITu připomínala hřiště, jednou polovinou se táhly pásy trávníku, na druhé se leskl baletizol. Prostor dělila plexisklová bariéra, vhodná k pozorování i zrcadlení. Zadní část hlavní hrací plochy vymezovaly posuvné plochy, využívané především k projekcím natočeným ve Rwandě. U stěn z vlnitého plechu stála dvě hudební uskupení – nalevo dva Rwanďané a napravo tři čeští muzikanti. I když se drželi svých nástrojů a žánrů, přesto se hudba skvěle prolínala a doplňovala. Hudba frontmana skupiny Walk Choc Ice Honzy Křížka a dlouholetého spolupracovníka Putyky zpěváka Andreje Rádyho a také černošský rytmus udržovaly celek bez zvukových proluk a hluchých míst.

Aktéři všech zemí nastupovali do prostoru postupně a na první pohled nebylo poznat, kdo je kdo. Všichni byli zapnuti do barevných elastických overalů a zahalení se vztahovalo i na hlavu. Lehce prvoplánová, ale velmi srozumitelná nadsázka napomohla rozehřát a definovat prostor a představit obě skupiny. Od počátku do konce všechny akce, akrobacie, herecké nebo moderátorské výstupy nebo tanec tvořivě doprovázela světla. Na pohled minimalistická kompozice umocňovala dojem ze všeho, co se na scéně dělo a naopak stmívala rychlé přestavby. Jedním z nejvýraznějších efektů bylo například nasvícení rozlehlé trampolíny, umístěné za posuvnými projekčními plochami, na níž se pohyboval skokan obalený do igelitových pytlů, a posléze kolem něj létaly jen jejich zbytky. Svícením se prostor také nenápadně dělil a odděloval. Aktéři si rozdělili svá pole působnosti, Afričané svým zápalem zaplnili trávník, bělošská trojice se častěji držela taneční podlahy. A zatímco Rwanďané oslňovali spontaneitou a nejčastěji akrobatickými variacemi salt, přemetů a pyramid, česko-kanadská skupinka vsadila na technický perfekcionismus a umělecký výraz. Akrobaté z Future Vision Acrobat obratně, občas hlava nehlava, svištěli prostorem. Byli svižní a svěží, tryskalo z nich nadšení a s každým potleskem se jejich úsměv rozšiřoval. Jejich protivníci v druhém poli v nevyhlášeném „souboji kdo z koho“ dorovnávali obzvlášť na trampolíně, i když i v kontorsionistice si vedli oba akrobaté velmi vyrovnaně. Fyzické dispozice černošských akrobatů jako by neznaly hranice, jen je rozvinout, postrčit, vyšvihnout. I o tom svědčila kontrastující trampolína se svou náhražkou – pneumatikou –, ze které se Rwanďané odráželi. Oni radostně, hravě, ten druhý na trampolíně perfektně a pro ně nudně.

HIT udeřil i na hřebíček emocí, vytáhl příběhy afrických účastníků, nechal rozpovídat mladého bezdomovce o jeho snech, ukázal příběh beze slov o ztrátě matky a pustil ke slovu všechny, kteří se chtěli vykřičet ze svého života. Evropa slyšela možná už příliš, ale možná je potřeba mluvit stále a dokola o tom, co se děje. O mnoho zajímavější provedení příběhů vedoucích k vlastním představám se však postarala módní přehlídka. Mladí muži si na hlavu pokládali kdeco a tomu přizpůsobovali chůzi, držení těla i rytmus. Nosili klobouky, helmy, šátky, ale i boty, berle, krabici a lidi. Je otázkou, co všechno si člověk musí naložit na hlavu – na sebe, aby byl vidět, slyšet, aby byl vnímán či dokonce přijat.

HIT vychází z porovnávání bělošské a černošské kultury s akcentem na neopakovatelnost okamžiku tady a teď, z ukázek odlišných možností vnímání risku, a (ne)limitů těla. Využití rituálu na úvod i závěr funkčně a umně rámovalo představení, jehož antropologický odpich a sociální dopad jakoby převažovaly nad uměleckým. Je poměrně častým jevem spojovat zdánlivě neslučitelné komunity, podávat ruce naší evropsky zakořeněné civilizace ostatním, o nichž se domníváme, že náš impuls, energii a zkušenosti potřebují. Rwandští akrobaté byli skvělí a česko-kanadský tým jim byl velmi nápomocný, autoři a tvůrci projektu dokázali dotáhnout to, co se mnohdy některým sociálně uměleckým projektům nepodaří – a to propojit naši strukturovaně systematickou společnost s komunitou s odlišným pojetím času i prostoru, závazku i zodpovědnosti. HIT jakoby byl zejména důkazem odvahy, touhy a multikulturní spolupráce.

 

režie: Rostislav Novák

scénografie: Antonín Šilar

kostýmy a make up: Kristina Záveská

choreografie: Dora Hoštová

hudba: Jan Křížek, Andrej Rády, Adam Novotný

lightdesign: Jiří Maleňák

aktéři z Evropy: Emile Pineault, Zbyněk Šporc, Naim Ashhab

aktéři ze Rwandy: Elisee NIYONSENGA, Niyobuhungiro EMMANUEL, Patient BAHATI, Anaclet NSABIMANA, Gisubizo EMMANUEL, Nshuti EMMANUEL, Abubakal HAKIZIMANA, Justin NTWALI, Abubakar NIYOBUHUNGIRO, Theogene NSENGIYUMVA

produkce: Michal Sikora

foto: Letní Letná

 

Hana Strejčková

Publikováno: 25.8.2017