29. 8. 2017, Recenze

Letní Letná No. 5 – V náručí lumbermanů

Kanadské uskupení Cirque Alfonse u návštěvníků předpokládá alespoň zběžné ponětí o módních trendech životního stylu. V Barbu (Vousatí) totiž vystupuje několik svalovců s pěstěnými plnovousy, již ideálně ztělesňují typ muže zvaný lumberman. V českém prostředí není tato kategorie tak známá jako metrosexuál či hipster, nicméně v Kanadě a v USA prý jde o populární označení. Dobře vydělávající muži ve městech přejímají vizáž kanadských tzv. sexy dřevorubců. Díky ní i schopnosti prakticky uvažovat údajně přitahují ženy. V inscenaci Barbu z této módní vlny mnoho těží a také si z ní trochu dělají legraci.

Podívaná má některé společné rysy se striptýzem k potěše žen. „Dřevorubci“ vystupují skoro po celou dobu ve slipech a nevyhýbají se ani pózám s erotickým podtextem; polonazí muži například drží mezi břichy zlatý balón a chvíli se tak o něj přetahují. Mužské publikum také nepřichází zkrátka, protože zde účinkují i dvě věčně polonahé ženy.

Inscenace se i v jiných ohledech velmi přizpůsobuje mentalitě populární kultury. Celou show například doprovázejí náladotvorné videoprojekce připomínající kýčovité prezentace k písním na Youtube. Malá část z nich ironicky komentuje důraz, jenž artisté kladou na vzhled; například úvodní projekce zachycuje křečka, který si předlouho čistí srst a vedle něho už stojí připravené kolo na běhání. Videa a artistická čísla pomáhá sladit hudba. Všudypřítomná synchronizace živých akcí a nahraných rytmů potlačuje spontaneitu události a vše tak působí poněkud vyumělkovaně.

Barbu ale obsahuje i několik stejně tak vynalézavých, jako působivých čísel. Po technické i koncepční stránce stojí za pozornost například číslo, v němž jeden artista zdvihá kovový sud piva, otáčí s ním a třepe, načež uvolní uzávěr a vytvoří tak pivní vodotrysk. Osobitým humorem zaujmou i scény, v nichž jeden aktér soustředěně staví křehkou konstrukci z golfových holí, zatímco druhý ho úmyslně znervózňuje. Pohybuje se přitom v takové blízkosti konstrukce, až se tají dech, což nabírá ráz plnohodnotného artistického výstupu.

Klaunská čísla této inscenace mají kolísavou kvalitu, protože pokusy o humor často vyznívají nevýrazně, bývají nevhodně načasované a narušují tak kostru představení. Pointu scény s golfovými holemi pokazila zcela zbytečná dohra. Když je konstrukce konečně shozena, její zhrzený autor popadne jednu hůl a napřáhne ji na původce zkázy, jako by říkal: „Jen počkej, já ti …!“ Tato psychologizující vsuvka ruší předchozí okouzlující úspornost. Nejunylejší linkou inscenace je nejspíš ta s postavou neschopného iluzionisty, který všechny triky jen markýruje. Mnohá čísla mají ale originální základ: kouzelník si s sebou například přináší alter-ego v podobě figuríny, a ta za něj spolkne meč. Výsledné podobě ale ubírá na síle fakt, že se performer nepozastavuje u detailů a číslo tak po divadelní stránce vyznívá chudě.

Většina scén působí dojmem, že tvůrci nevěří ve svou schopnost zaujmout publikum akrobacií jako takovou, a proto zdůrazňují barevné efekty kostýmů či nářadí. Když žonglují, pozornost odvádějí červené pruhy na kuželkách, které se v letu efektně míhají. Na podobném principu jsou založené i skoky na teeterboardu s pestrými gymnastickými stužkami nebo číslo na Cyrově kole, ve kterém má artista na těle připevněnou disko kouli a ostatní na něj svítí barevnými reflektory.

Nový cirkus, který nespoléhá na výjimečnou technickou kvalitu artistických výkonů, ani většinou nehledá osobitý přístup k jednotlivým technikám, a místo toho vyzdvihuje barevné efekty, módní trendy a erotiku, má silně nakročeno k banalitě a pokleslosti. Tvůrci se na několika místech snaží dát najevo, že si s lacinostmi jen s nadhledem pohrávají. Jejich náznaky ovšem okamžitě zapadají ve víru dění. Silná potřeba odvádět pozornost od artistických výkonů ve mně zanechala dojem jisté, byť nepříliš opodstatněné, tvůrčí zakomplexovanosti. Možná tak chtějí tvůrci zakrýt strach ze srovnání s těmi nejvyššími artistickými špičkami. Pravděpodobněji by ale mohla mít jistá křečovitost této show původ v nenaplněném záměru pojmout banalitu jako téma. Letenské publikum ovšem nepůsobilo, že by ho to trápilo.

foto: Letní Letná

 

Barbora Etlíková