1. 9. 2017, Recenze

Letní Letná No. 6 – Hello, Poly! Perfektní všechno-prázdno

Premiéra uměleckého dua Hand to Violin vynesla na jeviště plast a zásadní otázku – je téma plastu opravdu nevyčerpatelným zdrojem tvůrčí inspirace? Jeviště totiž začínají připomínat zahlcené oceány, neboť vlna environmentálních uměleckých poselství neutichá, nezmenšuje se, naopak se tříští do rozličných žánrů živého umění a žel, nezřídka se topí v klišé a kýči. Hello, Poly! pak shodně se svou polovinou názvu nabízí mnoho – všechno, tedy od všeho trochu, ale zároveň nic, co by prostoupilo níž.

Tvůrci vytvořili na první pohled atraktivní, zcela umělohmotný svět, v němž se objevily barvy (hlavně červená a zelená), igelit a další plastové výrobky, masivní dřevěné konstrukce židlí, nechyběl větrák, meotar, kovová konstrukce se stálkami, ani housle. Jednotlivé rekvizity se postupně vysouvaly ze zadní části do zorného pole diváka, až před ním vyrostla skládka. Ve stejném duchu byly předkládány umělecké disciplíny, které sice poukázaly na širokou disponibilitu obou performerů, ale zde k lítosti nerozvinutou. Oba hodně tančili, promlouvali ze scény, rozehrávali pantomimu, manipulovali s předměty (dokonce vytvořili loutku), dotkli se akrobacie. Daniella Vítová dále hrála na housle, Michal Mudrák žongloval, varioval stoj na rukou a balancoval; nejzajímavěji na konstrukcích židlí.

Představení otevřelo taneční sólo „mrkací“ slečny ve stylu panenky, dámy s plastovou vestou a taškou, která zamířila na piknik se svým milým. Odlehčený úvod nastínil vztah hereckého páru, který se nijak dál zásadně nevyvíjel a neproměňoval, jednoduše byl nastolen. Jejich pohybový vyjadřovací slovník nezapřel rukopis autora choreografie. Estetika a perfektní provedení figur však nezastínilo nepřítomnost emočního prožitku, absenci osobního autentického vkladu. Laskavá světelná kompozice funkčně poodhalující méně než více napomáhala protagonistům v rozvržení prostoru pro jednotlivé výstupy. Skryla, co nemělo být vidět, opačně pak poodhalovala vznikající tajemství, jako například akrobatovo stoupání pro houslový smyčec.

Otazník visí nad použitím meotaru, kdy jeho instalace trvala déle než zhruba pár minut trvající projekce. Také již dávno uplynula doba, kdy k vytvoření vizuálního „wow“ efektu stačilo vzdouvání modře nasvíceného igelitu. Tyto scény působily rozpačitě navzdory procítěné hře na housle.

Inscenace Hello, Poly! je kulinářský pelmel z varietních čísel, jež propojil současný tanec a nový cirkus. Působí jako plastová odysea, která ani nenudila, ani neohromila, jen proplula kolem. A to i přesto, že oba umělci prokázali talent a zručnost hned v několika oborech a jejich snahu vytvořit celovečerní představení podpořili uznávaní spolupracovníci.

 

choreografie: Michal Záhora

námět: Michael Klich, Daniella Vítová a Michal Mudrák

tvorba a interpretace: Daniella Vítová a Michal Mudrák

hudba: Boris Čmelko

scénografie a světelný design: Prokop Vondruška

Psáno z premiéry dne 28. 8. 2017.

foto: František Ortmann

 

Hana Strejčková