Cirkopolis No. 5 – Circus Battle aneb Všichni jsou vítězi

Pátý ročník festivalu Cirkopolis bouřlivě vyvrcholil závěrečným večerem nazvaným Circus Battle v Paláci Akropolis. Takřka dvouhodinové soutěžní klání deseti umělců různých cirkusových disciplín rozdělených na dvě družstva mělo „šmrnc a švih“.  O spád večera se zasloužil jak žonglér, v tu chvíli moderátor, Václav Jelínek, tak DJ Mary C alias Marie Čtveráčková. Oba, první slovem, druhá hudbou, udržovali publikum, ať stojící „v kotli“ v přízemí, nebo sedící na balkoně, v příjemném napětí a v očekávání. Zásadní podíl na úspěchu Battlu mělo i deset zajímavých performerů, kteří občas byli dokonalí, ale častěji se nebáli nebýt bezchybní. K vidění byla mistrovská čísla, ale také výstupy komické, trapné, podbízivé, ale žádný z nich rozhodně nenudil.

Program se skládal ze tří, funkčně sestavených, částí. V úvodní se dvě pětice performerů utkaly jeden na jednoho. Za skupinu A soutěžili Filip Zahradnický, Bětka Tichá, Morgane Widmer, Florent Golfier a Thibault Lezervant. Družstvo s číslem 1 zastupovali Adam Jarchovský, Stéphanie N´Duhirahe, Tomáš Pinter, Jan Jirák a Isabelle Schuster. Každý vystupující měl minutu a třicet sekund, aby jakkoliv zaujal diváky. V prvním kole proti sobě stály dvě nesporné špičky závěsné akrobacie –  Stéphanie N´Duhirahe a Bětka Tichá. I když N´Duhirahe svoje číslo začala komicky žonglováním s míčky, které nakonec skončily v jejích vlasech a tak šplhala i po laně, publikum si získala Tichá, u níž jde ruku v ruce precizní provedení technicky náročných prvků, jejich nekonvenční zřetězení a lehkost. Moderátor Jelínek vtipnými průpovídkami podporoval i provokoval účastníky battlu a diváky burcoval k ovacím. Podle síly potlesku pak on sám určoval, který z týmů získává bod.

Ve druhém kole se poměřovali žongléři Filip Zahradnický s kruhy a Adam Jarchovský s pěti kužely. Zahradnický s lehce zbrklou choreografií nestačil na Jarchovského, který si svoje pěkně vystavěné číslo s přehledem užíval. Třetí dvojice se také vznesla do vzduchu, Tomáš Pinter na strapsech a Morgane Widmer na laně. Jasným vítězem se stal Pinter, který svou první choreografii založil na silových výdržích, v nichž se skvělo do všech svalů jeho vypracované tělo. Widmer, která se také snažila uchvátit publikum svůdnými pozicemi a akrobacií na laně, neměla proti němu v podstatě šanci.

Do lehce nevyrovnaného souboje byli vrženi Jan Jirák a Florent Golfier. Golfier svůj výstup zahájil minimalisticky, byť nadějně jako mim a bavič, ale když po vysvléknutí obleku do nátělníku a podvlíkaček zmizel a vrátil se po uplynutí dlouhých vteřin v teplé čepici s vloženou ohřívací lahví, zapůsobil jeho nemotorný taneček na mole vůči všem propastně. Jirák se sice také na začátku svlékl z kožené bundy, ale aby se následně předvedl v break dance a v ekvilibristice na stálkách. Poslední kolo, v němž se střetli žonglér Thibault Lezervant a Isabelle Schuster, ovládla artistka na šálách. Schuster se povedlo připravit si pro oko krásnou, ale také originální sestavu na přesně vymezený čas, čímž nevznikal pocit spěchu nebo dokonce závodu s časem jako v případě jiných soutěžících

Moderátor, který k soutěžícím nešetřil ani peprnějšími větami, jako například: „Nyní máte čas na vzájemnou nevraživost,“ čeřil náladu a svižně udržoval tempo. Nudné pauzy nebo náročné technické přestavby nenastávaly, všichni si pomáhali navzájem. A když artisté odešli nabrat síly na druhou část, Jelínek vyhlásil soutěž pro diváky. Díky postupně vzrůstajícímu zájmu zaházet si se třemi míčky se jeviště brzy zaplnilo. Cílem bylo udržet míčky ve vzduchu co nejdéle a pro vítěze byla připravena lahev šampaňského. Poté, co základní úroveň již nějakou chvíli všichni zvládali, a žádný míček nespadl, začal Jelínek s úkoly typu – stát na jedné noze, zařadit trik, pohybovat se po prostoru, vyskočit, házet vysoko. Jeviště se postupně vyprazdňovalo, až zůstal vítěz Ondřej Holba.

Program se přehoupl ke druhé soutěžní části. Obsahovala pouze tři kola, v prvních dvou jen jeden zástupce skupiny vyzval kohokoliv ze soupeřů a ve třetím čekalo na horká esa překvapení. Žonglér Filip Zahradnický ze skupiny A vyzval závěsného akrobata Tomáše Pintera. Zahradnickému sedla druhá šance, předvedl skvělou choreografii, v níž oslňoval propojováním balančních prvků s žonglováním a zaujal velkým finále, kdy ve vzduchu udržel sedm kruhů. Pinter tentokrát prokázal svoji dovednost na šálách, jimž podřídil i kostým – sám celý v černé kontrastoval s rudou. Bylo vidět a znát, že artista s tímto formátem běžně pracuje a prostor ovládl, byť tento duel nevyhrál.

Následně vyzval Jan Jirák ze skupiny 1 Bětku Tichou. Mezi nimi se odehrál jeden z nejzajímavějších, nejžhavějších a nejočekávanějších battlů. Tichá opět přesvědčila, že si s lanem rozumí a že dokáže i na ploše minuty a půl vykouzlit nápaditou, poetickou, napínavou choreografii se skvělou tečkou na závěr. Jirák rozehřál prostor pozemní akrobacií a break dance, z něhož v upravené podobě vystřihl backspin, káčko, crab walk i různé freeze pozice včetně „lámaček“.

Souboj týmů ve druhé části uzavřely horké karty, neboli esa; Florent Golfier a Isabelle Schuster. K velkému překvapení jich samotných (u Isabelle Schuster to vypadalo jako zklamání) se střetli v předepsané disciplíně – obruči hula hoop. Improvizace, na kterou dostali dohromady tři minuty, jakoby přesně padla do noty Golfierovi.

Jelínek, který dosud kraloval na jevišti jen slovem, se chopil posledního mezičasu a diabola. Než se týmy připravily na závěrečné společné vystoupení o délce tři minuty, ohromoval svými triky diváky. I přes jeho nesporné moderátorské kvality se tímto číslem krásně propojil s ostatními účinkujícími.

Večer, který nabíral obrátky, se řítil do velkého finále. Jedničky založily svoje číslo na principu – ukázat, co nejlépe umíme. Vyladili kostýmy, výtečně zaplnili prostor, všichni si nějak poradili s kuželem. Nebylo však možné vše zachytit, oko nevědělo, kam dřív pohlédnout a celek vyzněl jako velké, ale roztříštěné finále. Skupina A vsadila na vzájemnou podporu a pomoc, předávali si pozornost, čímž sice nevyzněly tak křiklavě jako předešlé družstvo, ale o to uceleněji a přehledněji. Vyšší počet bodů nakonec nasbíralo družstvo A, ale o soutěž tu šlo až v poslední řadě.

Circus Battle odlehčeně uzavřel pátý ročník festivalu, jenž si opět upevnil svoje místo na bohaté festivalové mapě Prahy. Cirkopolis se rok od roku profiluje a ukazuje se být samostatným a svébytným počinem, ne jako mladším a drobnějším sourozencem velkolepé Letní Letné. Konec dobrý, ba co víc – skvělý! K cirkusu totiž patří nejen mistrovství, ale i umění zábavy, hravosti a humoru.

Hana Strejčková

foto: David Konečný

 

Publikováno: 20.2.2018